Před pěti měsíci sledovaly IQ test tři miliony diváků. Mnozí i kvůli moderátorce. Mirka Čejková proto převzala hlavní roli v neméně atraktivním testu naší paměti. Jenže známá televizní tvář nesklízí jen ovace. Prožívá zvláštní životní období. Sice moderuje jeden z nejprestižnějších pořadů roku, ale rozpadá se jí manželství s předním světovým golfistou Alexem Čejkou. MIRKA ČEJKOVÁ
* V posledních dnech jste se intenzivně připravovala na moderování pořadu Paměť - Test národa 2003. Co by se stalo, kdybyste z pátku na sobotu onemocněla a večer nemohla přímý přenos uvádět?
Pokud bych se úplně nesložila, tak bych ho odvysílala. Mám s tím zkušenosti, už jsem šla před kameru i se čtyřicetistupňovou horečkou. Ostatně minule před IQ testem, který Nova uvedla v květnu, jsem měla potíže s očima, začalo se mi rozdvojovat vidění. Třeba jsem jela v autě a najednou jsem všechno viděla dvakrát. Večer s přímým přenosem se blížil. Zkoumali mě doktoři a stresovaly možné diagnózy. Nikomu jsem nic neříkala, jenom jsem varovala režiséra, že by mohl vzniknout problém. Dohodli jsme si signály, já nakonec dostala nějaké prášky a všechno dobře dopadlo.
* Co by se dělo, kdybyste na scénu vedle kolegy Dalibora Gondíka skutečně nemohla?
Nic takového si nepřipouštím! V nejhorším by to musel Dalibor utáhnout sám. Pro jednoho by to však bylo nesmírně těžké a pro diváky, kteří by celé tři hodiny sledovali jediného moderátora, asi o poznání nudnější.
* Žádná jiná náhradní dvojice moderátorů se na tak významný večer nechystá? Opravdu by se nenašel nikdo na záskok?
Skutečně se připravujeme jen my dva. Možná je to zvláštní, protože jinak při hlavních zpravodajských relacích platívala v televizích zvláštní opatření. Do práce nás vozila auta s profesionálními řidiči a před vysíláním jsme například nesměli vejít do výtahu. Ak tomu ještě držela pohotovost náhradní moderátorská dvojice.
* Máte ráda živě vysílané pořady, nebo byste byla klidnější, kdyby se Testy národa daly předtočit a vaše případné chyby vystřihnout?
Získala inženýrský titul na Vysoké škole chemicko-technologické. V závěru roku 1989 prošla konkurzem ČST, kde posléze uváděla hlavní zpravodajskou relaci. Brzy se stala oblíbenou moderátorkou. V polovině devadesátých let vystupovala v televizi Premiéra (dnešní Prima), v roce 1998 nastoupila do Novy a do loňska uváděla Televizní noviny. Poté opustila televizní zpravodajství, aby se mohla víc věnovat rodině a manželovi, golfistovi Alexu Čejkovi. Na obrazovce Novy se objevila jen v květnu při moderování přímého přenosu IQ testu. V minulých měsících, kdy v USA studovala angličtinu a komunikaci, vyšlo najevo, že se manželství jedenačtyřicetileté moderátorky a třiatřicetiletého profesionálního sportovce rozpadá. Mirka Čejková má tři děti - z prvního manželství patnáctiletou Petru, z druhého pětiletého Alexe a bezmála tříletého Felixe.
Já miluju živé vysílání. Je pravdivější, člověk v něm jede na doraz. V předtáčeném pořadu pořád cítíte možnost opravy. A pak, „live“ má v sobě kouzlo nečekaného, kouzlo improvizace. Kdo něco takového nezažil, nemá představu, co to obnáší. Baví mě už sama příprava na přímý přenos, ale nejraději mám okamžik, který mi připomíná koně na startu těsně před dostihem. V téhle fázi veškeré přípravy končí. Už musíte spoléhat jen sami na sebe. Pak vyběhnete a po pár metrech cítíte, co ve vás je. Poznáte, jak ten den vypadají soupeři a jak jste na tom vy. Já měla podobné okamžiky v oblibě už ve škole. Sice jsem se hrozně nerada učila, ale přitom jsem se strašně těšila na zkoušky a písemky. Na nervy v okamžiku, kdy učitel napíše zadání prověrky na tabuli. Vy se musíte bleskově rozhodnout a vyrazit.
* Před pěti měsíci se na test dívaly tři miliony lidí. Dokáže vás ještě takové číslo znervóznit?
Už ne, větší trému mívám z diváků v hledišti při moderování společenských akcí. Ale když jsem v roce 1990 v tehdejší Československé televizi poprvé vysílala Události, měla jsem trému skutečně hroznou. A to mě jedna „milá“ kolegyně přišla těsně před začátkem povzbudit tím, že mi řekla: Nezapomeň, že se na tebe dívá deset milionů lidí! Když jsem po letech viděla záznam své premiéry, bylo mi té vyděšené holky docela líto.
Dodnes přesně nevím, kdo je to Železný
* U televizního obecenstva jste se stala velmi oblíbenou. Sotva vznikla Nova, už vás přetahovala. Proč jste odolávala až do devadesátého osmého?
Fakt je, že jsem nabídku dvakrát odmítla. Jednou dokonce před podpisem smlouvy. Doktor (ředitel Vladimír Železný - celkem zuřil a snad i řekl, že nikdy nesmím překročit práh Novy.
* Co vás na poslední chvíli odradilo?
Najednou mě zarazila strašně velká ambicióznost téhle televize. A prostředí, které bylo o hodně jiné, než na jaké jsem si zvykla. Proto jsem z toho vycouvala. Nevím, asi jsem si nevěřila, nechtěla jsem se prát. Nejsem člověk s ostrými lokty, netoužím po postech, ráda dělám práci, která mě baví. Když už se pak na mě ředitel přestal vztekat a já do Novy nastoupila, říkal, že mi přece tehdy nemohl dát víc, vždyť mi nabízel i podíly na Nově. A to bylo právě to, co mě vyděsilo a co asi nikdy nepochopil.
* Povězte, jak to vlastně probíhalo, když Nova kupovala velké jméno?
Zatelefonoval mi někdo z ředitelské kanceláře a sdělil, že by se se mnou chtěl sejít pan doktor Železný.
* Kde? Ve své pracovně?
Ne, někde na obědě. Nebo na kávě?
* Počkejte, vy si nevybavujete, zda jste s tehdy všemocným šéfem obědvala, nebo jenom pila kávu?
Jak proběhla vaše schůzka v roce 1998, která předcházela vašemu příchodu do Novy? To si pamatuju. Byla jsem na mateřské s Alexem, když mi zazvonil telefon a já souhlasila, že se s panem ředitelem setkám. A tak jsme se sešli v restauraci.
* Předpokládám, že schůzka byla tajná. V diskrétním prostředí, aby se o pracovních námluvách nedozvěděla ani konkurence, ani média.
Ano, pan Železný měl svoje místa, kde nikdo nebýval.
* Kde se tedy vaše jednání odehrálo? Někde za Prahou?
Ne, na Václaváku.
* Žertujete?
Restaurace na Václavském náměstí přece nejsou žádnými utajenými místy. Ale my tam byli sami.
* Žádní jiní hosté?
Jen my dva. Už jsem vám řekla, že pan Železný má svoje místa.
* Jakým návrhem si vás získal?
Při předchozích jednáních mi nabízel, ať si vyberu jakýkoliv formát. Že mi dají v programu prostor, s nímž si mohu udělat, co chci. Jenže to mi připadalo příliš vágní a docela mě to vyděsilo. Ovšem tentokrát mi pan Železný sdělil, že by chtěl vytvořit novou moderátorskou dvojici Zuna-Čejková. A že má v úmyslu pozměnit zažitý stereotyp Televizních novin směrem k větší improvizaci. No a já právě improvizaci miluju.
* Jenže nějaké výraznější improvizace se diváci po vašem nástupu nedočkali.
Bohužel se ukázalo, že pro štáb, který snímá studio Televizních novin, není možné, aby moderátor třeba vstával od stolu. Takže tomu zabránily technické důvody. A samozřejmě také už začínající válka na Nově mezi Železným a Vávrou. Zpravodajství šéfoval Vávra a pochopitelně neměl v úmyslu naplňovat Železného představy.
* V Československé televizi vás při prvních večerních zprávách úmyslně znervóznila zkušenější kolegyně. Dočkala jste se na Nově korektnější premiéry?
První Televizní noviny na Nově byly hrozně nepříjemné. Takové vysílání bych už nikdy nechtěla zažít! S Pavlem Zunou jsme, jak už jsem řekla, nastoupili v době, kdy začínal konflikt Vávra-Železný. Ti dva už v té době byli v klinči. A my jsme přišli s puncem Železného koní, takže nám Vávrova parta dělala naschvály.
* Zanedlouho vypukla otevřená válka a Vladimír Železný nakvap přestěhoval Novu z centra Prahy na Barrandov. Váhala jste, zda se přidat na jeho nebo na Vávrovu stranu?
Pochopitelně jsem neváhala ani trochu a šla na Barrandov. Když člověk viděl situaci zevnitř, nemohl udělat nic jiného.
* No to počkejte. Spousta lidí, kteří pracovali na Nově mnohem déle než vy a situaci také znali, vsadila na špatnou kartu a srotila se u Vávry. Chcete vědět proč?
Ve vzduchu poletovaly veliké sliby, ale i existenční výhrůžky. Nevědělo se, kdo je ten silnější, takže hodně lidí kalkulovalo.
* Patříte k Železného obdivovatelům?
Dodnes přesně nevím, kdo je to Železný. Mě nikdy nepodrazil, leccos jsem se od něj naučila a něco se mi na něm nelíbilo. Třeba to, jak někdy jednal s lidmi. Bezpochyby je to člověk, který má velké charizma. Zaujal mě už v okamžiku, kdy jsem ho viděla jako začínající novinářka poprvé. Tehdy byl tiskovým mluvčím vlády. Říkala jsem si, to by mě zajímalo, co chce a kde ho uvidím příště. Vůbec by mě nepřekvapilo, kdyby za pár let seděl místo toho, komu dělal mluvčího.
* Ale za pár let byl generálním ředitelem a vy jeho oblíbencem. Oblíbencem? Prosím vás, jak jste na to přišel?
Předpokládám, že si hýčkal nejpopulárnější moderátory v zemi. Nikdy jsem nebyla jeho oblíbencem, ani nemám pocit, že by si mě hýčkal. Jistě, když ptáčka lapají, pěkně mu zpívají. Ale poté, co se lidi stali jeho majetkem, už ho tolik nezajímali. Železný dobře věděl, že každý je nahraditelný. Asi znáte jeho výrok, že udělá moderátora i ze cvičené opice.
* Uspěl podle vás jako televizní šéf?
Komerční televizi vybudoval obdivuhodně. Nova po léta jela na jeho energii. To se potvrdilo v době, kdy už měl velké problémy a asi tušil, že bude muset televizi opustit. Nova ho přestala zajímat tak jako dříve, a tím to celé spadlo. V tomhle období najednou nikdo nic nedělal a nikdo se tím ani nermoutil. Klobouk dolů před Líbou Šmuclerovou za to, jak dokázala s rozkolísanou televizí dojít do nové etapy.
Rozpadá se každé druhé manželství
* I ve vašem životě nastala nová etapa. Nedávno jste uvedla: Co je zvláštního na konci mého manželství kromě toho, že všichni vědí, kteří dva lidé to jsou? Promiňte, to se ptáte vy, zkušená novinářka?
Já se neptám, jen vysvětluju svůj postoj. Je konec mého manželství a já na tom nevidím nic jiného, než když skončí manželství Aničky Vomáčkové s Pepou Vomáčkou. Jen novináři mě pořád tlačí k tomu, abych řekla, zda jsem nešťastná, zdrcená, nebo taková či maková. Nevím, proč mě do omrzení vykreslují v nějakých depresích.
* Které neprožíváte?
Každé druhé manželství v Praze končí rozpadem. Tudíž každý druhý má vlastní zkušenost. A já to v průměru cítím obdobně jako ostatní, které to potkalo.
* Nemyslíte, že mediálně ostře sledovaná manželství nějak zákonitě nedopadají dobře?
Moje manželství přece nebylo mediálně sledované.
* Nebylo?
V posledních letech se takřka v každém vašem rozhovoru objevovaly vaše společné fotografie, čtenáři se dozvídali o tom, jak trávíte volný čas a že se učíte hrát golf, tedy sport, který manžela proslavil. Děti i manžel byli mou rodinou, a tedy součástí mého života. Proto je logické, že jsem o nich mluvila. Jenže v poslední době se mnou vyšla snad stovka rozhovorů, ale já ve skutečnosti dala jen jeden. A tak jsem užasle četla, co jsem komu řekla a co všechno dělám nebo nedělám. Do toho se objevovaly údajné výroky mých známých a nějakých moderátorek, kterým jsem se prý svěřila.
* Proč myslíte, že tyhle věci zajímají mnohé čtenáře podstatně víc než třeba válka v Iráku?
Hodně lidí miluje televizní novely a identifikuje se s jejich hrdiny. O to víc je baví číst si o známých zpěvácích, hercích nebo sportovcích. Jejich reálný život se odehrává před našima očima a my ho můžeme porovnávat a říkat si: Nejsme na tom tak dobře, ale podívej, on má také problémy. Nebezpečná je přitom síla psaného slova. Vím, jak to chodí, ale i tak jí občas podlehnu. Otevřu nějaký časopis a vyjeveně zírám, co řekl člověk, kterého třeba osobně znám. Napadne mě, že se musel zbláznit. Potom mi to dojde. Debile, řeknu sama sobě, proč to čteš, když víš, že asi nikdy nic takového nevyslovil.
* Jak reagujete, když čtete výmysly, které se vás týkají?
Co dělat jiného než čekat? Jednou to skončí. Třeba se příští měsíc nebo už příští týden bude rozcházet někdo jiný.
* Co by se muselo stát, abyste s čekáním přestala?
Chápu, že jsem do určité míry veřejnou osobou a že se o mně píše. Ale dost mi vadí, když nějaký fotograf vleze k nám na zahradu, fotí barák a otravuje moje děti. Vyptává se jich, jestli se maminka jmenuje Mirka Čejková a jestli tam bydlí... Povím vám, že kdyby někdo překročil u mých dětí meze únosnosti, použila bych proti němu všechno možné. Včetně toho, že bych ho zbila.
Zbavila jsem se stresů
* Byla byste ochotná v budoucnu přemýšlet o třetí svatbě?
V žádném případě.
* Třetí sňatek by vám už připadal příliš?
Kdybych se chtěla vdávat, klidně bych to udělala i podesáté. Ale dnes si neumím představit, že mi někdo zaklepe na dveře a řekne: Já tě zbožňuju a budu tady s tebou a tvými dětmi bydlet. Pokud bych někoho potkala, tak by určitě pěknou dobu trvalo, než by si zasloužil, abych ho představila svým dětem!
* Prý dáte na staré čínské věštby. Co vám teď říkají?
Nepředstavujte si věštby, které by předpovídaly, že za tři roky půjdete lesem a utrhnete malinu. Tyhle mi přinášejí odpovědi na to, zda je, či není moje cesta v pořádku.
* Je?
Ano, je v pořádku. I můj rozchod je pro mě v pořádku. Naše cesty, moje a Alexova, vedou jinam. Já jsem zodpovědná za tu svou.
* A děti?
Na co se ptáte? Podle vás bych měla kvůli tomu, že mám děti, zůstat v manželství, které přestává fungovat? Ne, tím bych dětem dávala špatný příklad, že se mají spokojit s tím, co nefunguje.
* Jednou jste prohlásila, že máte-li se cítit šťastná, musíte být především vyrovnaná. Prozradíte, zda jste nyní vyrovnaná?
Jsem. Mám tři úžasné děti, mám přátele a mám práci. A zbavila jsem se stresů.
* Opravdu?
Vy posuzujete mou situaci podle toho, co jste si přečetl v novinách a časopisech. Ale ve skutečnosti je tomu jinak. Pro mě nynější stav není novinkou. Je to naše rozhodnutí. Alex chce žít v Americe, já tady. Kdyby nás pořád neřešili ostatní, bylo by to bývalo pro celou rodinu jednodušší. Čas si v klidu promluvit jsme našli až tento víkend. Alex přiletěl za dětmi a dohodli jsme se, co dál. Pokud to zas nebudou na dálku řešit pseudokamarádi, tak to snad vyjde. Odjel s tím, že mi teď v sobotu bude určitě držet palce.
