Být manželem královny ještě neznamená být králem

Je celkem všeobecně známo, že manželem britské královny Alžběty II. je princ Philip, vévoda z Edinburghu. Už méně známé je to, proč tomuto muži, který 10. června slaví 80. narozeniny, vlastně nenáleží titul krále. Podle britských zvyklostí se žena, která se provdá za krále, stává automaticky královnou. Vdá-li se za prince, je princeznou, a když se pak manžel stane králem, ona je do konce svého života královnou. Tak jako třeba současná královna-matka.

Ovšem titul král je určen výhradně pro skutečného panovníka. "Když se královna, která je skutečnou vládkyní monarchie, provdá, její manžel žádný z jejích titulů automaticky nepřejímá," vysvětluje mluvčí Buckinghamského paláce.

Takže princ Philip, který nedávno oslavil s královnou Alžbětou II. zlatou svatbu, byl a zůstává "pouze" princem. Není dědicem britského trůnu, tudíž nemá nárok ani na královský titul.

Narodil se na ostrově Korfu jako jediný syn řeckého prince Andrewa a Alice Battenbergové, jejíž rodina si během první světové války poangličtila jméno na Mountbatten. Philip, jehož kořeny sahají do šlesvicko-holštýnsko-sodenbursko-glückburského rodu, je jedním z prapravnuků královny Viktorie - stejně jako Alžběta II.

Po vzpouře v Řecku musela královská rodina s osmnáctiměsíčním Philipem uprchnout do exilu. Nejdříve do Paříže, po rozchodu rodičů v roce 1930 býval Philip u sester provdaných v Německu nebo u příbuzných v Anglii. Zde také začal chodit do školy; nikoli na prestižní Eton, jako teď jeho vnuci, ale na Gordonstounve Skotsku, kam později poslal i svého syna Charlese.

Vysoký, štíhlý blonďák s modrýma očima okouzloval svým vtipem a šarmem. "Všechny jsme ho milovaly," vzpomíná na urostlého sportovce Philipa jedna z jeho dávných obdivovatelek. Byl sebevědomý, rázný, trochu se předváděl, ale byl veselý, plný života a energie a skvělý tanečník.

Přesně takový Philip okouzlil teprve třináctiletou Alžbětu, když se s ní jako osmnáctiletý námořní kadet poprvé setkal. Mladičká dědička britského trůnu se zamilovala až po uši.

Ve válce sloužil Philip u námořnictva, ale po jejím skončení se jeho sportovní auto objevovalo v královském paláci čím dál tím častěji. O vztahu korunní princezny cvrlikali vrabci na střeše, ale dvůr byl zdrženlivý. Královským rodičům se zdálo, že má Alžběta ještě dost času, a Philip byl vnímán jako outsider: nebyl Brit, neměl pořádný domov, bohatství ani pořádné příjmení. Podle dvorských měřítek byl "neotesaný, nevzdělaný, neměl způsoby a zřejmě by nebyl věrný".

Ale princezna Alžběta nakonec dosáhla svého. V létě roku 1947 byly ohlášeny zásnuby. Philipův strýc a mentor lord Mountbatten, který údajně všechno zosnoval, získal pro svého synovce konečně i britské občanství. Philip se vzdal případných nároků na řecký trůn a těsně před svatbou získal titul vévody z Edinburghu, hraběte z Merionethu a barona z Greenwiche.

Po listopadové pohádkové svatbě ve Westminsterském opatství bylo novomanželům dopřáno pár let obyčejného života. Philip, hlava rodiny, sloužil u námořnictva, Alžběta sdílela osud ženy námořníka. Všechno se rázem změnilo, když počátkem roku 1952 zemřel Jiří VI. a Alžběta zdědila britský trůn.

"Bylo to, jako kdyby se nad jejich soukromým životem zatáhla opona," vzpomínal jeden rodinný přítel. Philip byl dominantní, rázný muž, rozený vůdce, teď se jeho žena stala jeho panovnicí. Při korunovaci v létě roku 1953 vložil arcibiskup královskou korunu jen na její hlavu.

Philip se musel vzdát námořnické kariéry. Nebylo pro něho snadné pohybovat se na veřejnosti ve stínu své ženy. Cítil, že ztratil svou identitu, a velmi těžce to nesl: "Nejsem nic než zatracená améba," vybuchl jednou. Hořkou pilulku musel spolknout, když bylo rozhodnuto, že i nadále ponese panovnický rod jméno Windsor, nikoli Mountbatten. Princ to rozezleně komentoval, že je snad jediným mužem v Británii, jehož děti nebudou mít jeho jméno.

Královna Alžběta vládne, ale na rozdíl od svého otce vládne sama; se svým manželem prý korunní záležitosti neprobírá. Philip, jemuž udělila titul prince Spojeného království až v roce 1957, ji doprovází, podporuje, věnuje se svým záležitostem a zálibám. V polovině 50. let proskočily zvěsti o manželské krizi královského páru, o princových večírcích s přáteli a údajné nevěře. Což Philip jednou suše komentoval: "Vždyť já mám za sebou neustále šest mužů ochranky."

Není prý snadné s ním vyjít, je netaktní a občas křičí na královnu jako na ostatní, ale je jí oporou. Přes všechny peripetie jejich manželství funguje. Každý si do jisté míry žije po svém, ale v hloubi duše si rozumějí a zvlášť trable jejich potomků v posledních letech je prý do značné míry sblížily.

 


 


Britská královská rodina