"Jako pozůstatek matriarchátu byly ctěny moudré ženy - čarodějnice, které se vyznaly v léčivých vlastnostech bylin a jiných prostředků a které konaly též dobro," uvádí v Lexikonu magie český psycholog prof. Milan Nakonečný. Tyto vědmy bývaly navíc kněžkami, v našich krajích povětšinou měsíčních kultů. Germánské a hlavně severské kulty jejich působnost nijak nevymezovaly.
Zejména venkov, který se ze své podstaty blízké přírodě nemohl odříci starých zvyků, se ale stal trnem v oku křesťanským kněžím. Zvláště kult Velké Matky se jim zdál hrozbou a překážkou na cestě k absolutní christianizaci (pokřesťanštění) obyvatelstva. Po úspěšně zničených templářích a stanovení definice podoby ďábla se tak na "pořad jednání" dostaly čarodějnice, jejichž stíhání se pro budoucí generace stalo symbolem nenávistného pronásledování nevinných a tmářství katolické církve.
Základem pro stíhání čarodějnic se stala bula Summis desiderantes affectibus (S palčivou lítostí) papeže Innocenta VIII. z roku 1484, která říká, kdo je vlastně čarodějnice. Tato bula se původně vztahovala na situaci v horním Německu, rychle se ale rozšířila po celé Evropě i za oceán. Stejně jako ďábla, tak i čarodějnici pojmenovala poprvé právě křesťanská církev. Ostatně, čarodějnice přece konala zlo vždy pod vedením ďábla.
O tři roky později vydali dominikánští mniši H. Institoris a J. Sprenger roku 1487 světově neblaze proslulou knihu Malleus maleficarum (Kladivo na čarodějnice). I když byly čarodějnice výrazněji pronásledované už po "lítostivé" bule, teprve tento "manuál" dovedl inkviziční praktiky až k "ohnivé dokonalosti".
Český psycholog prof. Milan Nakonečný rovněž uvádí, že "někteří psychoanalytikové vykládají hon na čarodějnice jako neurotickou reakci sexuálně frustrovaných kněží , resp. jako agresi na tuto frustraci proti ženě, ztělesňující ďábelství sexu". Oba produkty svých mocenských vášní - ďábla i čarodějnice - terminologicky vypodobnila katolická církev, aby pak upevnila svou moc způsobem, který je zcela v rozporu s tím, co hlásal Ježíš z Nazareta. Desítky tisíc lidských životů byly zmařeny.
Valpuržina noc - noc čarodějnic - patří do germánské středověké tradice. Noční čas z 30. dubna na 1. května patří svaté Valpurgii, bojovnici proti temným silám. Jako většina křesťanských svátků jde i v tomto případě o christianizovanou (pokřesťanštěnou) pohanskou tradicí konce temnoty a počátku nového ohně života, zvaného Beltain.
