List The Sunday Times 25. března napsal, že Kleopatra byla ve skutečnosti malá, baculatá a dosti ošklivá. List se odvolal na 11 soch, které budou k vidění v Britském muzeu od 12. dubna, o nichž se původně historikové domnívali, že zpodobňují jiné panovnice.
Je to prý však Kleopatra, jejíž oslavovaná krása je podle kurátorky výstavy Susan Walkerové "mýtem, který se pravděpodobně nezakládá na ničem".
Legendární "femme fatale" antického světa měřila podle The Sunday Times jenom něco málo přes metr a půl, byla zjevně při těle, vypadala obyčejně a měla zkažené zuby. List na první straně uveřejnil i virtuální podobu královny.
Podle ředitele vykopávek v Gíze Záhího Haváse jsou britská "obvinění" chybná. Příkladem uvádí rytiny v chrámu v Dendeře v provincii Kená (asi 640 kilometrů jižně od Káhiry), na kterých je Kleopatra vyobrazena se svým synem Kaisariónem (toho měla s Juliem Caesarem) v celé své "kráse a s odzbrojujícím šarmem".
"Podobné rysy královny lze nalézt i na soše, která je vystavena v muzeu v kalifornském San José," dodává. "Kdyby byla ošklivá, proč by se do ní Julius Caesar a pak Marcus Antonius zamilovali?" udiveně se ptá. "Byla to inteligentní, všemi mastmi mazaná královna, přesně taková, jak byla popsaná ve starých řeckých knihách," ujišťuje.
Podle profesora sociologie na Káhirské univerzitě Azzama Šihaty okolo toho ale polemika nevzniká, protože "měřítka krásy se během času mění".
Podle kurátorky Walkerové byla virtuální podoba Kleopatry vytvořena na počítači podle podob královny na mincích. Walkerová ujišťuje, že "to rozhodně není její reálný portrét"; za jeho zveřejněním na první straně listu stála snaha list prodat. Britské muzeum ovšem dosud po The Sunday Times opravu nežádalo.
Kleopatra VII. byla poslední panovnice z dynastie Ptolemaiovců. Na trůně byla od svých 18 let v roce 51 před Kristem až do své smrti v roce 30 před Kristem. Sestra a žena Ptolemaia XIII., který se utopil v bojích s vojsky Julia Caesara, svedla římského císaře a poté se provdala za dalšího svého bratra Ptolemaia XIV.
Po smrti Julia Caesara si Kleopatra podmanila i jeho vojenského šéfa Marka Antonia ve snaze uznat práva svého syna Kaisarióna na římskou korunu. Po porážce v námořní bitvě u Aktia, která vyústila v invazi římských legií vedených Octavianem do Egypta, spáchal Marcus Antonius, který věřil že královna je již mrtvá, v tehdejší egyptské metropoli Alexandrii sebevraždu.
Stárnoucí Kleopatra, která se chtěla vyhnout účasti na triumfálních oslavách císaře Octaviana, spáchala sebevraždu také. Nechala se prý uštknout zmijí schovanou do košíku s fíky.
Legenda o krásné a velice schopné královně, která udržela nezávislost Egypta v době, kdy již Řím ovládal celé Středomoří, přitáhla i pozornost kapitánů filmového průmyslu. Na plátnech tak v roli Kleopatry excelovaly krasavice jako Elizabeth Taylorová či Vivien Leighová.
Podle odborníka na antiku profesora Gihána Zakiho neoplývala Kleopatra ve skutečnosti "nějakou neobyčejnou krásou, tak jak je vykreslována romatiky, podle kterých právě svým šarmem a spanilostí svedla dva římské vůdce". Ve své roli svůdkyně se podle něj Kleopatra, která mluvila mnoha jazyky, "neopírala o svoji fyzickou krásu, ale spíše o svou mazanost".
