* Řekněte mi pět věcí, které vás nejvíc baví v SuperStar!
Zazpíval jsem si s kapelou. To mě bavilo hodně. Pak je super, že je všechno naživo a před publikem. Taky jsem vždycky strašně zvědavý na hodnocení poroty…
* Na kterého porotce nejvíc? A neříkejte, že na všechny.
V tom případě budu jmenovat pana Horáčka, ten má můj velký respekt. Dál se taky vždycky těším na vyhlášení výsledků.
* Na ty nervy?
Já u něj nikdy nejsem nervózní!
* Těžko uvěřit, ale dobře. A ta pátá věc, která vás hodně baví?
Fanoušci, podepisování, focení na ulici a tak… Nerozumím zpěvákům nebo hercům, co říkají, že jim je popularita na obtíž. U mě je to naopak.
* Kdy jste si poprvé uvědomil, že jste ten slavný z televize?
Opakuju, že mi vůbec nevadí, když si mě lidi prohlížejí a ukazují si na mě. Baví mě třeba pozorovat ty, kteří váhají, jestli na mě mají promluvit nebo mi zamávat. Obvykle je předběhnu a zamávám jim já.
Možná přiletí rodiče
* Hodně se čekalo na to, až vy se svou ne úplně stoprocentní češtinou zazpíváte česky. Vybral jste si navíc notoricky známou písničku Jana Nedvěda Podvod. Znal jste ji předtím?
Určitě, znal jsem ji. Je fakt krásná.
* Šel byste na Nedvědův koncert?
Viděl jsem jeden na videu a bylo to dobré. Takže ano, šel bych.
* Neznáte tolik českých písniček jako vaši soupeři, berete to jako handicap?
Nedvědovu písničku jsem opravdu znal. Když jsme si vybírali písničky z divadla Semafor, některé jsem samozřejmě nikdy neslyšel. To pro mě byl trošku problém, přiznávám. Mám ale zase výhodu v tom, že mi nezní v uších originál a podvědomě ho nekopíruju. Zazpívám to po svém a trochu jinak.
* Sleduje vaše počínání rodina?
Sledujou to, ale s jednodenním zpožděním - v pondělí na internetu. Kdybych náhodou ještě v soutěži chvíli zůstal, možná by i přiletěli. Ale letenky jsou moc drahé, uvidíme. Zatím mě na dálku po telefonu většinou pochválí a popřejou mi štěstí do dalšího kola.
* Rozumí trochu česky, aby slyšeli, co vám řekla porota?
Oni ne, ale je tam s nimi brácha, který česky rozumí a všechno překládá.
* Musím uznat, že i vy česky dobře rozumíte, ale přesto: jak je těžké zapojit se do hovoru bez znalosti českého kontextu a historie?
Nevidím v tom velký problém. Vždycky jsem totiž žil v cizině a byl jsem zvyklý si o zemi, kam jsem se zrovna stěhoval, zjistit alespoň nejzákladnější informace. Kolegové jsou občas i překvapeni, co vím například z české historie.
* Co třeba?
Třeba o vaší revoluci z roku 1989, o Václavu Havlovi, ale i o pop-music, o Zlatém slavíku. Taky nezapomeňte, že můžu vyprávět o jiných zemích, kde jsem žil a o kterých zase skoro nic nevědí lidi v Česku. Můžu říkat: Jo, pánové, a to v Íránu nebo v Kuvajtu, tam je to úplně jiný… (smích).
* Jsou přece nějaká notoricky známá jména, která vy slyšíte poprvé, a bez jejich znalosti se takzvaně nechytáte...
Jasně, že jsou, a pokud se týkají tématu, který mě zajímá, tak se normálně zeptám, o koho jde. Když mě to nezajímá, tak se tím nezatěžuju.
* Dokážete vyjmenovat všechny naše prezidenty?
To je typický příklad. Samozřejmě znám Klause, znám Havla a taky ještě prvního - to byl Masaryk, ale zbytek už ne.
* Které české slovo nemáte rád, protože ho nedokážete vyslovit?
Jé, tak těch je docela dost! Hlavně ta, ve kterých je ř…
* Například?
Například například.
Budu zpěvák i lékař
* Od začátku soutěže jste možná i tak trochu takticky naznačoval, že nejste zadaný. Už se něco změnilo, nebo počkáte až po soutěži?
Nic se nezměnilo, mám teď ještě míň času než předtím.
* Asi nebudete mít nouzi o nabídky.
Asi jo, ale věřím na osud.
* Chtěl byste holku z Česka?
Nikdy bych si nevybíral podle národnosti. Musí to prostě být ta správná pro mě.
* Plánujete zůstat v Česku?
Jestli tady najdu lásku, tak zůstanu.
* A kdy ukončíte studium?
Původně jsem chtěl v září, ale asi to nepůjde, budu muset státnice odložit.
* Máte už vyhlédnuté nějaké místo?
Chtěl jsem pracovat na oddělení ORL. Trošku doufám, že po SuperStar přijdou i pracovní nabídky.
* Nemyslíte, že je to risk na čtyři měsíce opustit školu, práci, kamarády?
Je to risk, ale ten zážitek za to stojí.
* Jak to vlastně máte s penězi? Z čeho žijete?
Nějaké peníze mi posílají rodiče a něco jsem měl. Ale být v takové soutěži, a navíc tak daleko, to je zážitek, za který bych i zaplatil. Třeba touhle cestou zjistíte, že vás i neznámí lidé mají rádi. Anavíc můžu svou popularitu využít a pomáhat.
* Jak to myslíte?
Mám v plánu udělat kampaň, ve které chci lidem vysvětlit, jak se chovat, aby nějak vážně neonemocněli.
* Jak to chcete udělat?
Mohl bych třeba vysvětlovat rodičům, aby nepodceňovali prevenci a chodili k lékaři se svými dětmi včas. Aby nemávali rukou nad tím, když si dítě stěžuje třeba na bolení hlavy, na únavu. Mám teď velkou moc, kterou jsem dřív neměl. Chtěl bych tu slávu nějak využít. Možná mě lidi poslechnou víc než nějakého pana profesora.
* Budete tedy lékař, nebo zpěvák?
To se nedá říct. Vždycky jsem zpíval a zpívat chci i dál, ale nebudu dělat koncert každý měsíc, ani každé tři měsíce. Udělám dva do roka - ale obrovské. To samé s cédéčkem. Nebude to ale každý rok.
Poroty jsem se nebál
* Když jste čekal na prvním konkurzu, věřil jste, že se v soutěži dostanete takhle daleko?
Věřil jsem, že pokud to bude na porotě, bude to v pohodě. Věděl jsem, že to jsou profíci a uznají, že zpívat umím. Když už o postupu rozhodovali jen diváci, nebyl jsem si tak jistý. Bál jsem, se že budou říkat: Co tam leze, vždyť ani neumí česky. Tím víc jsem rád, že jsem dostal tolik hlasů.
* Proč letos z finálové desítky vypadly už skoro všechny dívky a ze soutěže se stala pánská jízda?
Nemyslím, že by dívky - finalistky zpívaly hůř než kluci, ale u televize sedí asi víc holek…
* Kdo je vám z finálové desítky nejbližší?
To nejde říct, všichni jsou dobří.
* Prosím, řekněte jedno jméno.
Tak Vlasta Horváth. Jsme podobné typy, trochu starší, klidnější.
* A z těch loňských?
Jednoznačně Aneta.
* Ta to v soutěži dotáhla nejdál. Na kolik nedělí to ještě vidíte vy?
Fakt nevím. Vždycky, když jdu teď na pódium a začnu zpívat, tak je mi skoro jasné, že je to naposled.
* Nevěřím.
Opravdu jsem nikdy nevěřil, že postoupím. Ani jednou jsem si neřekl -tak dneska to přežiju a příští týden si dám záležet. Vím, že to zní divně, ale je to tak. Teď ale budu mít opravdu strach.
* Proč?
Říkali mi, že jste loni dělala podobný rozhovor s Julianem Záhorovským a on pak vypadl! (smích)
Jak mluví v hospodě? Možná, že stejně
Ty jsi dělala rozhovor s Alim? No a jakej je? To byla pokaždé první otázka. Takže zaprvé: Ali Amiri je zajímavý a inteligentní student medicíny, který by měl za normálních okolností plnou hlavu závěrečných státnic. Jenže se přihlásil do soutěže Česko hledá SuperStar a to mu změnilo život.
Ten den dělal svůj první velký novinový rozhovor. Povídali jsme si v parku na lavičce, po dešti vysvitlo slunce a on pronášel věty typu: Chtěl bych dělat lidem radost, hudbou vyprávím své zážitky, věřím na osud… Je to vůbec normální? Mluví takhle i s kamarády v hospodě? Možná to zavinil ten zapnutý diktafon, ale dost možná ty věty, které zní jako fráze, myslí upřímně. Sám přiznává, jak mu lichotí, že ho lidé poznávají na ulici. Druhý dotaz také zpravidla zněl: Je už nafoukanej?
Jistě, mohl se tu hodinku přetvařovat, ale přirozený a ochotný byl i ve chvíli, kdy se k němu přitočila neznámá mladá dívka a chtěla se s ním vyfotit. Ještě jí poděkoval za zájem. A nakonec: Co ta jeho čeština? I když se o to určitě už sedm let pokouší, neumí vyslovit „ř“.
Je také pravda, že někdy obtížně hledá správný výraz, neláme si hlavu se skloňováním. Jeho přízvuk jen podtrhuje exotičnost, kterou může u spousty diváků bodovat. Důležité je, že rozumí perfektně, bez vytáček odpovídá na všechny otázky a také plní veškeré pokyny.
„Ali, už se musíš jít fotit, bude z tebe d‘Artagnan,“ přerušuje rozhovor produkční.
„Co to je diartaňan? To neznám,“ ptá se překvapeně, ale už se zvedá k focení.
„To je takovej mušketýr a ty jsi mu hrozně podobnej, víš?“ (Jana Mičová)
