„Nebyl by problém sehnat dobrého vypravěče vtipů nebo imitátora, který napodobí hlasy kdejakého politika,“ říká bývalá novinářka.
„Jenže ve dvojici potřebujete někoho jiného - tvůrčího člověka, se kterým dokážete dlouhé hodiny pracovat. Proto si musíte naprosto rozumět.“
* Dalšího Politického harašení se diváci dočkají 24. dubna. Jak bude bez Miloslava Šimka vypadat?
Diváci mohou čekat humor ze všech pater, ale rozhodně tam nebude humor vulgární. To můžu zaručit. Vulgarit se totiž štítím. Nepočítám ani s humorem, který se nehodí k ženě.
* Skutečně budete na jevišti většinu času sama?
Vypadá to tak. Teď se o tom v Nově rozhoduje.
* Žena, která srší humorem a sama táhne hodinový satirický pořad?
To je nezvyklá představa. Já i celý tvůrčí štáb asi hodně riskujeme. Cítím, že česká společnost, hlavně její mužská část, je ochotnější naslouchat názorům nějakého chlapa. Ale proč by se nemohla prosadit i ženská? Divákům se nemíním vnucovat, nebudu za krásnou Barbie a ani nehodlám vyhazovat nohy do výšky. Nepůjde o to, jak vypadám, neplánuju, že se během písniček šestkrát převleču. Snad i bez toho to se mnou lidi tu hodinu vydrží.
* Neměla jste se přece jen poohlédnout po nějakém partnerovi?
Momentálně si to neumím představit. Scénář píšu v pracovně, kde jsme připravovali pořady s Miloslavem Šimkem. Víte, on tam pořád sedí se mnou, stále ho vidím před sebou. Každou chvíli s ním něco konzultuju. Co bys na to řekl? ptám se ho. A slyším jeho odpověď. Kdyby mě u toho někdo viděl, možná by mě nechal odvézt do blázince.
* Myslíte, že by vám diváci zazlívali, kdybyste si do Politického harašení rychle přivedla nového partnera?
Asi ne. Podle dopisů, které dostávám - jsou jich stovky a do Novy jich chodí tisíce - mě lidé nabádají, abych s politickou satirou pokračovala. A radí, koho vzít do dvojice.
* Koho doporučují?
Třeba pana Gondíka. Píší mi - vezměte si ho k sobě na jeviště, má teď volno, protože jeho sestra Adéla je těhotná. Často mi také navrhují Milana Lasicu nebo Milana Markoviče.
* Nikdo z nich se vám nezamlouvá?
Naopak, všichni jsou skvělí. Jenže Lasicův styl humoru je hodně odlišný a Dalibora Gondíka si neumím představit v politické satiře.
* Zato Markovič politickou satiru ovládá!
Souhlasím. Jenže Politické harašení, které bych dělala já a pan Markovič, by byl předem pohřbený projekt.
* Proč?
Pocházím z Moravy, ale dlouho jsem žila na Slovensku, a tudíž jsem mluvila slovensky. Takže si diváci mysleli - a někteří si to myslí dodnes, že jsem Slovenka. A tak jsem zpočátku dostávala mnoho dopisů, kde mi lidi rozčileně psali: Co si to dovoluješ, běž si kritizovat své politiky na Slovensko! No a teď si představte, že sem přijede opravdový Slovák Markovič a spolu se mnou bude kritizovat českou politickou scénu. Vyloučeno.
Diváci neodcházeli
* Nebojíte se, že hodinový pořad je pro jednoho člověka hrozně dlouhý?
Napsat vtipný monolog, který by nenudil, je pracnější než stvořit dobrý dialog. Ale víte, že se zase tak strašně moc nebojím? Když jsme se Šimkem začínali, měli lidé, kteří s námi v televizi spolupracovali, stejné obavy jako teď. Říkali nám: Hodinu? A jenom dva? Vy jste se zbláznili, kdo se na vás bude tak dlouho koukat! Podle teorie totiž lidé už po několika minutách ztrácejí pozornost.
* Snažili se režiséři vaše televizní dialogy krátit?
Nechápali, jak můžeme přijít i s půlhodinovými scénkami. To prý diváci nevydrží. My říkali - počkejte, děláme to v divadle a publiku to nevadí. Nikdo neodchází, nikdo nepíská ani nekřičí, že už chce písničku. Prosadili jsme si svou a víte, jak vypadala během našich pořadů křivka sledovanosti? Při scénce se držela vysoko a klesla až při písničce nebo při reklamě. Nezáleží na tom, jak je dialog dlouhý, ale jak je napsaný. A jak je přednesený. V tom bude můj největší problém.
* Proč myslíte?
Protože ve dvojici s Miloslavem Šimkem jsem já byla nahrávačkou.
* Nahrávačkou z přesvědčení?
Jistě. Tak jsme měli rozdělené role. Miloslav Šimek zdůrazňoval, že každá spolupráce ve dvojici začne krachovat v okamžiku, kdy oba chtějí být rovnocennými hvězdami. Prostě když se někdo nespokojí s rolí „druhého“. Přitom je to velice důležitá role, neboť „druhý“ posouvá děj dál dopředu. Jenže když se tenhle člověk začne cítit ukřivděný a chce také vyniknout, je konec. Pak se dvojice na jevišti překřikuje a celé to přestává mít řád.
* Vás úloha stálého nahrávače uspokojovala?
Vyhovovala mi. Aspoň jsem se na jevišti tolik nenadřela. Já se víc realizovala při psaní scénářů, zatímco pan Šimek byl vynikající, naprosto nenahraditelný zejména v improvizaci na jevišti. Teď, když jsem zůstala sama, se ukáže, co všechno jsem se vedle něj naučila.
* Co především?
Díky němu jsem se dostala na divadelní jeviště před živé publikum. Za devět let jsme vystupovali po celé republice. To je dost velká zkušenost na to, aby se člověk naučil odhadnout, jak a na co publikum zareaguje. Třeba mi radil, jak vystavět větu, aby měla úspěšnou pointu. Pro divadlo ji musíte složit jinak než pro noviny nebo časopis.
* Můžete uvést nějaký příklad?
Vtip v časopise napíšete zhuštěně: Víte, jak dlouho je kongresman oblíbený? Dokud ho nechytnou. Ale v divadle je mnohem lepší, když to při dialogu rozehrajete a pak ještě proložíte meziotázkou. Řeknete: Ani v Americe nejsou politici moc populární. Mimochodem, víte, jak dlouho je tam kongresman oblíbený? Partner na to: Ne. Jak dlouho? A vy: Dokud ho nechytnou.
Besídku jsem prospala
* Nova si přeje, aby se dubnový pořad co nejvíce podobal původnímu Politickému harašení. Víte, jak se na pokračování dívá Šimkova rodina?
Volala jsem paní Šimkové a zeptala se na její názor. Řekla mi něco, co mě velmi povzbudilo. Když zemřel v roce 1971 Jiří Grossmann, měl Miloslav Šimek podobné pocity jako já teď. Nevěděl, zda s tím seknout, nebo pokračovat. A tehdy mu prý režisér Ján Roháč poradil, ať se těmito myšlenkami nezabývá, protože pro Jirku udělá nejvíc tím, když bude dál pracovat a rozvíjet jejich společný humor. A ještě mu řekl, že si nemusí místo Jirky hledat stálého partnera, ale že může kolegy střídat.
* Znala jste povídky a dialogy dvojice Šimek-Grossmann dřív, než jste začala s Miloslavem Šimkem spolupracovat?
Kdysi dávno, to jsem byla ještě malá holka, jsem Šimka a Grossmanna viděla na vlastní oči v Divadle Semafor. Tenkrát jsme bydleli na Slovensku a s maminkou jsme přijeli na Pražské jaro. Celý den jsme v Praze chodily po památkách, odpoledne jsme byly na koncertě a večer se šlo do Semaforu na Besídku zvláštní školy. Jenže já byla tak strašně unavená, že jsem tam usnula. Celou Besídku jsem prospala.
* Takže si nic nepamatujete?
Z toho představení ne, ale doma mám snad všechny povídky i staré černé gramodesky s Návštěvními dny Šimka a Grossmanna. Na tehdejší dobu je to skvělé a nepřekonatelné. Navždy to zůstane ve zlatém fondu českého humoru.
* Bavili jste se někdy o Jiřím Grossmannovi?
Miloslav Šimek na něj přede mnou často vzpomínal. Zejména poté, co onemocněl. Takže o Jiřím Grossmannovi vím hodně, a i proto si ho jako člověka nesmírně vážím.
* Co Miloslav Šimek po letech říkal jejich společnému humoru?
Věděl, že už by asi nezabíral, protože dnešní humor je daleko rychlejší a agresivnější. Bylo mu jasné, že by se tomu museli přizpůsobit. A dodával: Tehdy nám bylo pětadvacet, takže k nám ten styl patřil, ale v pozdějším věku bychom ho nutně změnili. Jak? To si netroufl přesně odhadovat. Ale byl si jistý, že už by to byl jiný humor než ten původní. A určitě by byl také naprosto odlišný od toho, který dělal s dalšími partnery i se mnou.
* Politické harašení bylo jedním z nejsledovanějších zábavných pořadů. Co na to říkali politici?
Před volbami jsme mívali frontu politiků, kteří se chtěli přijít aspoň posadit do hlediště, jen aby je zabrala televizní kamera. A zaručovali se, že se budou strašně moc smát. Když jsme si je vybrali k rozhovoru, chtěli otázky dopředu a jejich poradci pro ně vymýšleli vtipné odpovědi. Ze všeho nejvíc jim šlo o to, aby se ukázali v hezkém světle před voliči.
* Proto jste je přestali zvát?
I proto. Stalo se nám také, že někteří kradli naše vtipy z generální zkoušky. To už bylo příliš. Ostatně, i doba se změnila. Asi si pamatujete, že před pár lety se politici objevovali snad úplně ve všech zábavných pořadech. Tehdy Šimek říkal, že kdyby je Přemek Podlaha pozval krouhat zelí, tak tam klidně půjdou. A měl pravdu! Vždyť se někteří nechali natočit, jak někde na vesnici ve stáji kydají hnůj.
* Paní Bubílková, proč jste vy i Miloslav Šimek v minulých letech většinou odmítali dávat novinářům rozhovory?
Hlídali jsme si, abychom se lidem nepřejedli. Na to už doplatilo hodně těch, kteří se vyšvihli vzhůru a najednou se objevovali všude. Pak už máte pocit, že se podíváte na prázdnou židli a ten člověk je tam aspoň podepsaný. A o to jsme nestáli.
ZUZANA BUBÍLKOVÁ
Ve Slovenské televizi začala pracovat jako novinářka koncem roku 1989. Do povědomí diváků se zapsala jako moderátorka diskusního pořadu Co týden dal. Po rozdělení republiky půl roku pokračovala v České televizi. V září 1993 nastoupila do rádia Frekvence 1. Ve stejném roce se objevila jako host Miloslava Šimka v Divadle Jiřího Grossmanna. Na Frekvenci 1 pak spolu vysílali satirický politický pořad. V roce 1995 začala ČT vysílat zábavný pořad dvojice Šimek-Bubílková S politiky netančím. Po šesti letech se tahle satira přestěhovala pod názvem Politické harašení na Novu. Jedenapadesátiletá Zuzana Bubílková je rozvedená, její syn Tomáš studuje v USA obchodní management.
 Zuzana Bubílková na předávání cen Anno 2001. |
 Anno 2001 - Zuzana Bubílková a Miloslav Šimek. |
 S Miloslavem Šimkem se přišli do kostela svatého Antonína na pražském Strossmayerově náměstí rozloučit Zuzana Bubílková a ministr kultury Pavel Dostál. (23. února 2004) |
 Farář Alois Kánský a Zuzana Bubílková v kostele svatého Antonína na pohřbu Miloslava Šimka. (23. února 2004) |
 Zuzana Bubílková před kostelem svatého Antonína. (23. února 2004) |
 Zuzana Bubílková si ve svém proslovu posteskla, že se nikdo při sobotním vyhlášení cen Týtý o zesnulém ani slovem nezmínil. (23. února 2004) |
