Součástí jejího uměleckého výrazu je i nápis na bedně, v níž je prádlo naaranžováno."Všechno to šukání, všechno to šoustání, všechno to milování, jemuž jsem se oddávala." A k tomu dodatek: "A stále chci víc."
Eminová, která před časem rozbouřila debaty svou rozestlanou postelí, kolem níž se válely prázdné láhve vodky, zašpiněné spodní prádlo a použitý kondom, však první návštěvníky výstavy v Tate Modern vůbec nešokuje.
"Umění je vše, co pohlíží na život - takový, jaký je ve skutečnosti. A Eminová to umí vystihnout," hodnotí nápad s kalhotkami i osobní vyznání nekonformní výtvarnice asi šedesátiletá dáma, která na sebe prozradí jen to, že je návrhářka.
Podobně také pětadvacetiletou Sam a její padesátiletou společnici Lisu umění Eminové vůbec nepohoršuje, připadá jim přirozené.
"Ani ten jazyk mi nevadí. Možná před takovými 20 lety by se lidi nad něčím takovým pohoršovali, ale dnes...Už to tak nikdo necítí," naráží Lisa na to, že Eminová použila v doprovodném textu vulgární výraz, který se v psané angličtině zpravidla naznačuje jen prvním písmenem a pak třemi tečkami (f...).
Výstava o současných metropolích světa, která je ode dneška přístupná veřejnosti, zachycuje život a uměleckou tvořivost v různých obdobích uplynulých 100 let v devíti městech - napříč časem i kontinenty zavádí návštěvníky z Paříže, Vídně a Moskvy do Rio de Janeira, z Lagosu do Tokia a New Yorku, z Bombaje do Londýna.
Sedmatřicetiletá Eminová, považovaná za "zlou dívku" britského umění, je jen jednou ze čtyř desítek britských umělců, kteří navozují představu Londýna v letech 1987-2001. "Část výstavy věnovaná Londýnu se zaměřuje na škálu umělců, kteří si získali velkou pověst. Tracey je vůdčí osobností a v centru jejího umění je její vlastní život. Je to zcela autobiografické," říká kurátor galerie Simon Wilson.
Stejně jako kalhotky Eminové i některé další exponáty obrážejí všední realitu: kreditní karty, účty, průkazky. Osmatřicetiletá Britka Janette Parrisová zase baví návštěvníky vtipnými úryvky ze svého deníku, nazvaného Kousni se do jazyka. V jedné ze svých vzpomínek píše, jak se taky kousla do jazyka, když ji její přítel hned po návštěvě kina v kavárně nad
šálkem espressa pustil k vodě.
"Chtěla jsem říct, že se mi taky moc nelíbíš, ty vyšinutý bastarde. Místo toho jsem ale řekla: můžeme stále být přáteli. Potom jsem šla domů a spořádala jsem k čaji šest malých čokoládových rolád Cadbury."
V ostrém kontrastu se současným Londýnem je revoluční Moskva let 1916-1930. Byla to éra reálného socialismu, pro Majakovského byly ulice štětcem a náměstí paletou. Na umění byly povýšeny slogany, politické agitky, reklamní letáky. Jeden z nich velebil státní aerolinie. "Všem...Všem...Všem. Není občan SSSR ten, kdo není akcionářem Dobroletu."
Expozice Města století je první velkou výstavou galerie Modern Tate, která vznikla z bývalé elektrárny. Je také první zatěžkávací zkouškou tohoto kulturní stánku na jižním břehu Temže, který byl loni s velkými fanfárami otevřen.
 Kontroverzní britská umělkyně Tracey Eminová přišla s dalším originálním nápadem, jak zaujmout, možná i provokovat veřejnost - v londýnské galerii Tate Modern vystavuje své kalhotky. Součástí jejího uměleckého výrazu je i nápis n a bedně, v níž je prádlo naaranžováno. "Všechno to šukání, všechno to šoustání, všechno to milování, jemuž jsem se oddávala" .A k tomu dodatek :"A stále chci víc." |
 Kontroverzní britská umělkyně Tracey Eminová přišla s dalším originálním nápadem, jak zaujmout, možná i provokovat veřejnost - v londýnské galerii Tate Modern vystavuje své kalhotky. Součástí jejího uměleckého výrazu je i nápis n a bedně, v níž je prádlo naaranžováno. "Všechno to šukání, všechno to šoustání, všechno to milování, jemuž jsem se oddávala". A k tomu dodatek: "A stále chci víc." |
