Březina: Brali jsme se z lásky

  • 5
To ráno vstoupil do své velké kanceláře v budově vlády, odložil sako a okamžitě se soustředil. Muž raketové kariéry, nejmladší ministr Zemanovy vlády, mluvil spisovně. O soudu s Reflexem, o své ženě, o Miloši Zemanovi i o své bratrovi a matce, odpovídal bez rozmyšlení, usmíval se.
Prohlédněte si fotogalerii.

Opravdu čekáte na omluvu časopisu Reflex za komiks Zelený Raoul, který vás vykreslil jako muže, jenž má - dejme tomu - rád erotiku?
Jistě. Jde o nechutnost za hranicí snesitelnosti a vkusu. Se ženou jsme se dohodli, že se budeme bránit. Zatím nám soud dává za pravdu, tuhle bitvu nevzdám...

Nevypadá to na prohranou bitvu, ať odvolání Reflexu dopadne jakkoliv?
Takový je život, bojovníci nechodili do bitev jen tehdy, když věděli, že je vyhrají.

Udivuje mě vaše cudnost. Vždyť vaše žena, Barbara Nesvadbová, píše erotické romány a stala se šéfredaktorkou Playboye.
Když to o mně napíše nebo nechá nakreslit vydavatel například Hustleru, tedy média, které je na tomto způsobu zábavy postavené, pak s tím počítám. Reflex ovšem tvrdí, že je týdeníkem společenským. Listují v něm i malé děti. To je něco jiného. Mám právo se ohradit. Média si nemůžou dělat, co chtějí. Kromě práva na svobodu tisku musí nést také zodpovědnost za to, co zveřejní.

Byla to legrace...
Nevnímám to tak. Mě to naštvalo.

Je vám pozornost médií nepříjemná?
Nehodnotím to. Je to pracovní riziko.

Četla jsem články, které o vás vyšly, vycházíte z toho dost mizerně.
Myslím si to taky.

Proč to tak je?
To bych taky rád věděl. Ale víte co? Mám dobrý pocit z práce, kterou dělám a kterou jsem udělal. Na své politické židli nelpím. Chápu, že tím můžu některé lidi znervózňovat...

To nejsou články o vaší práci, spíš o účinkování v soutěžích, o počtu milenek...
No právě.

Výsledek soudu s Reflexem vás nejspíš povzbudil. Pustíte se do další pře, tentokrát s Respektem?
To nebylo žádné povzbuzení. Nejsem rád, že hranice vkusu musí určovat soud. V případě Respektu splním usnesení vlády, které ukládá podat trestní oznámení na šéfredaktora Respektu. Zmínka o korupčním chování je hrubou pomluvou a je věcí cti politika se bránit.

Korupce je vážné téma. Musíte ve své funkci odvolávat pokušení?
Musím říct, že se mě nikdo nepokusil korumpovat.

Musel jste být velmi brzy dospělý. V osmnácti letech jste vstoupil do sociální demokracie. Do strany tehdy nepatrné a nemoderní. Moc tomu nerozumím.

Karel Březina
Nejmladší, osmadvacetiletý ministr české vlády je synem dvou inženýrů zemědělství. Otec u profese zůstal, pracuje ve výzkumném ústavu, a matka vede ekonomické oddělení jedné nadnárodní společnosti. Karel Březina má mladšího bratra.
Ministr bez portfeje je současně šéfem Úřadu vlády. Vystudoval Vysokou školu ekonomickou, v lednu 1991 vstoupil do Československé sociálně demokratické strany. Později se stal zastupitelem Prahy 10, kde vyrostl, pak asistoval poslanci Petru Hulínskému v Poslanecké sněmovně. V roce 1997 se stal ředitelem Kanceláře předsedy Poslanecké sněmovny Miloše Zemana, pak šéfem Úřadu vlády, v jejímž čele se ocitl Miloš Zeman. Na jaře 2000 se Karel Březina stal ministrem bez portfeje.
Letos se oženil se spisovatelkou Barbarou Nesvadbovou.

Byl jsem v té době na gymplu ve třeťáku a chtěl jsem vědět o světě a o Evropě všechno. Vrhl jsem se na studium politických stran, které vládnou v Evropě...

Opravdu? Vždyť jste hrál fotbal, normální kluk...
To ano, docela slušně jsem se učil, hrál fotbal, ale tohle mě začalo bavit. Tehdy se každý zabýval politikou, každého zajímalo, co se děje. Zjistil jsem, že ve většině evropských zemí vládne sociální demokracie nebo že je v silné opozici. Začal jsem se seznamovat s programy těch stran...

V osmnácti letech?
Opravdu. Vím, že to vypadá divně, ale je to tak. Druhým důvodem pro rozhodnutí vstoupit do sociální demokracie bylo všeobjímající Občanské fórum. Nechtělo se mi dělat to, co všichni. Možná to byla revolta proti většině.

Tomu bych rozuměla, ale to, že jste si nastudoval Evropu, zní jako kalkul, který k osmnácti rokům kluka moc nesedí.
To nebyl kalkul. Zjistil jsem, že v politice existuje několik hlavních proudů, a sociálnědemokratický proud byl jedním z hlavních.

Tak začala vaše politická kariéra?
Přišel jsem na první schůzi sociální demokracie v Praze 10, kde jsme s Vildou Peškem byli atrakce, protože tam většinou byli starší lidé. A oni říkali: Jste mladí, musíte začít něco dělat. Rozkoukával jsem se, na žádné schůzi jsem předtím nebyl.

Vy jste nikdy nebyl v SSM?
Byl, ale nepamatuju se na jedinou schůzi.

A teď se vám schůze zalíbily?
Ze začátku jsem byl rozladěný, protože se řešily jen organizační věci, ale začala mě zajímat Praha 10. A oni mi znovu řekli: Seš mladej, půjdeš dělat do obvodního výboru! A já jsem řekl: Tak dobře, když myslíte.

Důvod byl "seš mladej"?
Ano, musím říct, že důvod byl "musíme tady mít taky mladé".

Kdy jste potkal Miloše Zemana?
Před volbami v roce 1992. Kolegové tehdy přišli s myšlenkou, že Miloš Zeman by mohl dělat předsedu pražské organizace sociální demokracie. Ta myšlenka se mi zalíbila. Začal jsem ji s ostatními podporovat.

A podařilo se.
Přesně tak. Později se stal předsedou celé strany. A v roce 1997 mě Miloš Zeman oslovil, jestli mu nechci dělat ředitele Kanceláře předsedy Poslanecké sněmovny...

Řekl Karle, nebo pane Březino?
Tykáme si, od roku 1992. Nabídl mi to.

Šlo vám to z pusy tykat staršímu pánovi?
Docela ano, u nás ve straně je tykání hodně rozšířené. Vím, že si v ODS i ve vedení strany vykají, my ne.

Vaše fascinace panem Zemanem je příkladná, pějete jen chválu. Část lidí si myslí, že nemá právě vybrané chování. Třeba novináře permanentně uráží.
S některými výroky, které Miloš Zeman řekne i o novinářích, nesouhlasím. Nelíbí se mi paušalizace. Ale musím říci, že on svoji válku s novináři de facto vyhrál.

O jaké válce mluvíte?
Vyhrál volby navzdory tomu, že média byla v roce 1996 i o dva roky později proti sociální demokracii.

Jestli to nebyla jen prohra ODS?
Myslím, že ne. V Zemáku objezdil republiku, a to mělo efekt.

Miloš Zeman vás od asistenta dovedl až k ministerskému křeslu. Nerozpakoval jste se ho přijmout?
No, ve chvíli, kdy mě post ministra nabídl, to byl šok. Orosil jsem se a musel si dát panáka, ačkoliv tvrdý alkohol vůbec nepiju. Na rozmyšlenou jsem dostal týden, konzultoval jsem to s kolegy z práce.

Proč ne s matkou?
Asi jsem se obával, že by mně to rozmluvila - což opravdu dělala.

Nedáváte jí teď za pravdu?
Ne, myslím, že jsem se rozhodl správně. Ať jsem v jakékoliv situaci.

Snil jste o místu ministra?
Ani náhodou. Prostě mě to nenapadlo.

Čím jste přesvědčil sám sebe k rozhodnutí - ano, já budu ministrem?
Byla to výzva, a to já mám rád. Argumenty proti, které jsem si psal na papír, byl nízký věk a krátká zkušenost.

Nenapadlo vás, že jste zneužívaný - jste mladý a je třeba vylepšit průměrný věk vlády?
U Miloše Zemana můj věk jistě nehrál roli. Zajímají ho pracovní výsledky, a to je vše.

Byl nějaký zvláštní důvod oženit se s Bárou Nesvadbovou rychle, po krátké známosti?
Cítili jsme, že je. Jednoho nebo druhého z nás stále někdo obviňoval, že spolu chodíme pro popularitu nebo pro zviditelnění. Nevěřilo se, že to může být normální láska. Tak jsme si jeden den na dovolené řekli - když už se vezmeme, tak nám snad uvěří a dají pokoj.

Proč tak rychle?
Abychom si to nerozmysleli. Ne, já nevím. Nechtěli jsme, aby se to dlouhými přípravami rozkřiklo, nechtěli jsme u svatby kamery a fotografy a tak.

Kdo začal se svatbou?
Bára.

A vás to potěšilo.
Překvapilo, potěšilo a pak jsem se ujal organizování.

Tak obvykle reagujete?
Většinou začnu pracovat.

Opravdu jste se chtěli vyhnout novinářům? Vždyť o tom psal každý.
No jo, nakonec se to provalilo. I přesto, že oddávající neřekl ani nejbližším spolupracovníkům, koho bude oddávat, měli jsme jen dva svědky... Ale na obědě už se novináři objevili, asi je zavolal někdo z restaurace. Když už tam stáli, pozvali jsme je na skleničku šampaňského a nechali se vyfotit.

Řekli jste to rodičům?
Bára to řekla chvíli před svatbou a já jsem zavolal domů až po svatbě. Matku ze začátku mrzelo, že u toho nebyla, a pak se jí to rozleželo v hlavě a zavolala, že jsme to udělali stejně nejlépe.

Vaše žena je členkou ODS - jak se snášíte?
Snažím se nenosit práci domů.

Politický názor není práce. To je postoj ke všemu.
Taky se někdy při televizi s Bárou pěkně přeme. Ale nevybíral jsem si ženu podle jejího politického názoru...

Zkrátka jste uzavřeli opoziční smlouvu.
Spíš koaliční.

Váš mladší bratr se vyučil truhlářem, nezávidíte mu jeho poklidný život a práci, která je opravdu vidět?
Víte, že někdy ano? Ale mám smůlu, nedokázal bych to, protože jsem nešikovný. Když jsme měli ve škole dílny, bylo to pro mě veliké utrpení a jen s vypětím všech sil jsem si nekazil vysvědčení.

Vídáte se s bratrem?
Docela často a mám to rád. Pravidelně máme sešlosti na chatě, kam přijede babička, teta, matka, my s bráchou a s manželkami - asi patnáct lidí. Je nám k tomu dobrá každá příležitost: svátek, narozeniny, výročí. Je to skvělé.

Mrzelo vás někdy, že se rodiče rozvedli?
Nepamatuji se ani na jeden špatný zážitek. K otci jsem chodil o víkendech, protože jsem hrál fotbal a zůstával proto v Praze, zatímco matka jezdila na chatu - má to tam moc ráda.

Necháváte si čas na sport?
Zpočátku jsem měl tendenci vyhradit sportu jedno ráno v týdnu, že si půjdu zahrát fotbal. A vždycky to byla právě tato vyhrazená hodina, kterou jsem rušil kvůli pracovním záležitostem. Takže se sportem je to všelijaké.

Přestal jste ovšem kouřit.
Loni, když jsem vycházel z nemocnice, kde jsem byl týden hospitalizován s žaludečními vředy, jsem si řekl: Buď si zapálíš a pojedeš v tom dál, anebo nezapálíš. Kouřil jsem tehdy třicet cigaret denně. Rok jsem si nedal ani jednu.

Jak to, že mluvíte o svém zdraví, dříve jste se tomu bránil?
Myslím si pořád, že zdravotní stav je osobní věcí každého. Mě prozradila hospitalizace s žaludečními vředy, které mimo jiné jsou důvodem modré knížky, na kterou se stále někdo ptá.

Židle, na které sedíte, jako by byla infikována nemanželskými dětmi. Jaroslav Bašta, váš předchůdce, měl nemanželské dítě se sekretářkou, o vás se hned po svatbě psalo něco podobného. Jak je to?
Můžu vám stokrát říkat, že to není pravda, že je to hloupost... A vy mně neuvěříte, protože to říkám pořád jen já. Nemám čím se bránit.

To je trochu vyhýbavý postoj.
Až mi nějaká žena řekne, že se mnou čeká dítě, pak se k tomu postavím jako chlap.

Proč to neuděláte?
Zatím to žádná neřekla.

Jedna slečna ze sekretariátu Miloše Zemana to řekla médiím.
Myslíte? Zdá se mi, že o tom s médii vůbec nehovořila.

Je vůbec těhotná?
Vím, že je. A je to moje dlouholetá kamarádka, které se budu snažit pomáhat, bude-li potřebovat.

Pokud byste měl podstoupit test otcovství, budete se bránit?
Ne.

Má vám manželka tuto aféru za zlé?
Bára naštěstí zná média a je se mnou.

Jste klidný, jako by se vás to netýkalo.
Zatím jsem klidný. Ale jednoho dne, až skončím v této funkci, vypátrám, kdo o mně šíří tyto věci. Je to šílené.

Máte za sebou strmou kariéra? Připadá vám, že jste na vrcholu?
Docela ano. Důležité je, že mám dobrý pocit z práce, kterou tady vykonávám a věřím, že do voleb vykonám.

Vždyť víte, že výsledky vaší práce nejsou příliš vidět.
Co je, a co není vidět, je druhá věc. Já vím své. Nemůžu se porovnávat s ministrem financí, ale můžu se porovnávat se svými předchůdci.

Jak dopadá takové srovnání?
Konstatuji, že jsem v průměru za rok předložil vládě o třicet procent víc materiálů než ten nejpracovitější, který byl přede mnou. Konstatuji, že jsem předložil strategický dokument v oblasti státní informační politiky, akční plán, národní akční plán přistoupení k Evropské unii, předložil jsem národní protidrogovou strategii na rok 2001 až 2004, finišuje se rozdělení nadačního investičního fondu... Mohl bych pokračovat.

Děkuji, to stačí. Máte dobrý pocit?
Ano mám.

Takovou chválu jsem si o vás nikde nepřečetla.
To je těžké. Psalo se třeba, že mi neprošel zákon o utajovaných skutečnostech. Zkuste se na to podívat: byla předložena poslanecká a vládní iniciativa. Nakonec se skoro celý vládní návrh vzal a řeklo se: Toto je komplexní pozměňovací návrh k poslanecké iniciativě. Formálně prohrál vládní návrh. De facto vyhrál. A pro mě je důležité, aby zákon byl přijat, a ne aby bylo vidět, čí je to zásluha. Tak to například bylo.

Je to těžká práce být ministrem?
Většinou usínám unavený.

Jaký bývá den?
Záleží na každém ministrovi. Já nevydržím sedět nečinně, mám proto program hodně plný. Musím vést Úřad vlády a připravovat se na jednání vlády a jednání dalších orgánů vlády, jejichž jsem členem. Je toho dost.

Dovedete si představit, že odtud jednou odejdete?
Samozřejmě! Vždyť to, co se kolem mě děje, mě tlačí do situace, že se na to i těším. Vím, jak to přesně bude! I kdyby to mělo přijít zítra.

Povězte.
Sbalím si svých pár švestek, odvezu je do své garsonky, vezmu si dva týdny volna, přemluvím manželku, aby udělala totéž, a odjedeme z Prahy. Vyčistím si hlavu, pak se vrátím domů a začnu vymýšlet, co budu dělat.

Nový ministr bez portfeje Karel Březina

Ministr bez portfeje Karel Březina sleduje obrazovku počítače s otázkami čtenářů

Ministr bez portfeje Karel Březina kontroluje na obrazovce počítače své odpovědi na otázky čtenářů

Ministr Karel Březina odpovídá v on-line rozhovoru iDNES na konferenci Internet ve státní správě a samosprávě v královéhradeckém středisku Aldis, 28. března 2001

Karel Březina a Bára Nesvadbová na závěrečném koncertě MHF Pražské jaro 2001.

Ministr Karel Březina v nových prostorech kabinetu, 22. srpna 2001

Březina s Nesvadbovou. Dříve manželé, nyní bojují o dceru Bibianu.