Boží soud

V známé české pověsti zve chodský vůdce Jan Sladký Kozina do roka a do dne před boží soud Lomikara (správněji Lamingena, Volfa Maxmiliána).
V známé české pověsti zve chodský vůdce Jan Sladký Kozina do roka a do dne před boží soud Lomikara (správněji Lamingena, Volfa Maxmiliána). Lomikar do roka zesnul. Takže by se zdálo, že boží soud není nic jiného než spravedlivá odplata. Jak se s tím však snáší fakt, že církev - jíž myšlenka spravedlivé odplaty nebyla nikdy cizí - boží soud na čtvrtém lateránském koncilu (1214) zakázala?V raném středověku se pod pojmem boží soud rozuměl barbarský a krajně nespolehlivý důkaz neviny. Mohl se k němu uchýlit člověk, jenž tvrdil, že byl osočen nespravedlivě, ale nebyl schopen nevinu přesvědčivě doložit. Boží soud neboli ordál měl několik podob. Jednu z nich, zkoušku rozžhaveným železem, absolvovali v roce 1130 Křivosúd, Vacemil a Jindřich. Tito čeští šlechtici, narčení ze spiknutí proti knížeti Soběslavovi a trvající na své nevině, museli přejít po dvanácti rozžhavených radlicích. Samozřejmě se popálili, takže v očích současníků byli vinni. Kat je sťal na pražském tržišti. Jindy musel ten, který přísahal na svou nevinu, udržet po celou dobu přísahy prsty na rozžhaveném železe. Soud vody znamenal, že podezřelý byl svázán a vhozen do vody. Pokud se neudržel na hladině, znamenalo to, že je vinen. Používal se také důkaz vroucí vodou. Soud ohněm je doložen z dějin první křížové výpravy. Jistý Petr Bartolomeus měl dokázat, že kopí, které nalezl v Antiochii, údajně z popudu svatého Ondřeje, je skutečně tou zbraní, jíž byl probodnut Kristův bok. Třímaje kopí a oblečen jen do lněné delší košile proběhl Petr uzounkou uličkou mezi dvěma sálajícími hranicemi. Ukrutně se popálil a do několika dnů zemřel. Základem ordálu byla teze, že Bůh vždy stojí na straně práva. Pro jistotu se však fyzicky slabým jedincům a ženám dovolovalo, aby místo sebe postavili náhradníka. Využívalo se toho ponejvíce u souboje, další formy ordálu. Dali se sehnat profesionálové, kteří se takovými záskoky přiživovali. Martin Stejskal v knize Labyrintem tajemna uvádí další nezvyklý způsob osvědčování, použitý na hradě Buchlově, obviněný zasadil lípu kořeny vzhůru, a když se kořeny obalily listím, byl zproštěn viny.