Bosé nohy v trávě

Není jisté, zda onen proslulý čert letící z elektriky boty vůbec neměl, anebo o ně přišel těsně před úrazem, ale zpátky do pekla odešel nejspíš bos. Protože však chůze naboso nohám svědčí a prospívá, čertíka není nutno litovat - naopak, vzor si z něj mohou vzít nejen děti, ale i dospělí.

Chůze naboso trénuje a zpevňuje podélnou klenbu nohy a dokáže zázraky při nápravě toho, co laici i odborníci shodně označují jako ploché nohy. U dětí, jejichž pohybový aparát se teprve vyvíjí, pobíhání naboso navíc posiluje svaly - a nejedná se jen o svaly na noze. »Bosá noha musí reagovat na každou nerovnost terénu, a došlápnutí na kamínek je signálem pro svaly, které ji rychle zvednou,« říká Luboš Hrazdira, brněnský sportovní lékař a ortoped. »Noha vytrénovaná třeba právě častou chůzí naboso má pevnější kotník, a tak se i s obyčejným podvrtnutím vyrovná pohotověji než noha věčně obutá.« Kvůli tréninku člověk ovšem nemusí běhat zrovna po štěrku a kamení. Už Sebastian Kneipp, jeden z duchovních otců vodoléčby a fytoterapie, ordinoval pro posílení dolních končetin ranní kneippování běhání v rose, metodu, která dokonce obdržela jméno po svém objeviteli - a to vůbec nemusí být špatný zážitek. Ať už vás ploché nohy trápí či ne, můžete si takové cvičení zpestřit chůzí chvilku po špičkách, chvilku po patách a pak třeba ještě po vnějších hranách chodidel se zatnutými prsty.

Kde se chození naboso může vymstít

* na plovárnách
* na koupalištích
* v sauně
* při sportování