Právě role Antonia ve Shakespearově dramatu jej stála mnoho odříkání, protože se při jedné z posledních předpremiérových zkoušek (4. února 1999) ošklivě zranil na koleně, když spadl z výšky dvou metrů, a dlouho nebylo jisté, zda bude moci hrát dál divadlo.
Naštěstí vše dobře dopadlo, a tak Rösnera v současné době můžeme vidět i na prknech Stavovského divadla jako Mefista v Goethově Faustovi, v titulní roli Shakespearova Othella, jako hraběte z Leicesteru v Schillerově Marii Stuartovně nebo v nejnovější roli Egona v Shakespearově Komedii omylů.
Herecké umění Borise Rösnera bylo jeho kolegy oceněno i tím, že bude letos už potřetí uvádět prestižní udělování Cen Thálie. Tento umělecký hattrick se zatím nikomu jinému nepoštěstil.
"Jsem v té míře, jak to mé povolání vyžaduje, egoistický," charakterizoval se herec v nedávném rozhovoru s Kateřinou Ondrouškovou. "Jsem ješitný, protože jsem chlap. Každý herec je samozřejmě hrdý na svůj úspěch a kdo říká, že ne, tak lže.
Ale myslím si o sobě, že jsem i pracovitý a mám profesionální přístup. Dokonce to mnohdy na okolí může působit nepříjemně, protože já to vyžaduji i od něj. Bývá mi vyčítán i můj slovník, ale to se asi nezmění a ani to na těch pár let měnit nehodlám… Někdy je mi vyčítáno, že jsem příliš sebevědomý, ale na to já kašlu, protože už je mi zase tolik let, abych se s tím uměl sám vyrovnat."
V každém případě, jméno Boris Rösner ve filmových nebo televizních titulcích či na divadelních plakátech je zárukou kvality. Jedna z recenzí jej výstižně nazvala "pověstným nezkrotným bouřlivákem, talentem od Boha (či ďábla?), romantikem i rváčem v životě i v profesi".
On sám o sobě tvrdí, že se hercem stal už "v prenatálním období", ale velmi často o své profesi a o sobě samém pochybuje. A ony pochyby a neustálé hledání, vedle dobře fungujícího zázemí s manželkou Alicí a dcerou Gabrielou, jsou jedním z hnacích motorů jeho života.
 |
 |
