* Přiznám se, že jsem zíral, když jsem vás viděl hodinu po operaci. Mohla byste skály lámat. To máte vážně tak železné zdraví?
Já jsem se i po porodu hned dožadovala snídaně, což přivádělo doktory do mdlob. Ostatní rodičky chtěly nafukovací kruhy, na kterých by mohly aspoň sedět.
* Svou odolnost jste mi tehdy vysvětlila svými maďarsko-židovsko-cikánskými předky.
V životě jsem snad nebyla nemocná, když na mě vleze devětatřicítka horečka, zatočím s ní za den. Ale ti maďarští židi a cikáni mezi předky - to byla legrace. Cizokrajné kořeny však přece jen mám. Teta, která byla kvůli našemu rodokmenu až v New Yorku, objevila, že před dávnými časy přišli do Čech dva bratři Makariusové z Kypru. Patřím mezi jejich potomky a jejich rodný ostrov jsem si hrozně zamilovala mnohem dřív, než jsem se to dozvěděla.
* Přesto vypadáte jako ta cikánka krásná z Vackova starého šlágru. Nenapadlo nějakého režiséra, že by vaše vzezření využil v patřičné etnické roli?
Jen jednou pana režiséra Jakubiska, šlo o film Nejasná zpráva o konci světa. Chápala jsem to jako velkou šanci. Svědomitě jsem se připravovala. Nechala jsem si dokonce obarvit vlasy na černo, já je mám jen hodně tmavohnědé. Přišla jsem do studia, kde měl být konkurz, tam mi však sdělili, že film už je dávno natočený a mně chtějí zkusit dát tu krásnou cikánku, abych ji pouze dabovala.
* Tomu říkám zklamání.
Ano, ale nakonec se mi to vyplatilo. Panu Jakubiskovi se mě tak zželelo, že si řekl: Až budu zase někdy dělat film, dám té holce roli. A to se i stalo. Sice až po letech, ale zaplať pánbůh za to. Hraju ve filmu Post Coitum, u kterého je paní Jakubisková producentem. Dvacátého května by měla být premiéra.
* Název slibuje mnoho.
Pouze o titulní věc tam přitom moc nejde, je to film o lásce, o vztazích... a také o sexu.
* Takže jste se opět vyhnula svlékání před kamerou, které - jak všude říkáte - nechcete dělat?
Tak na vteřinu je mi vidět kus pozadí, když lezu ze sprchy. Jinak nic. Přitom teď už bych možná nějaké obnažování přežila. Jsem sice pořád stydlivá, ale s věkem moje hrůza ze striptýzu před kamerou trochu slábne. Celý život jsem se nesvlíkala, přišla jsem proto o pár rolí, a najednou na stará kolena, ve čtyřiceti, začnu? Ježišmankote, vždyť to nedává smysl. Ať se svlékají mladší a hezčí.
* Je pravda, že za vás jednou při svlékací scéně zaskakovala dublérka?
Ano. Sehnali slečnu, která měla velká prsa a dlouhé nohy jako já, ale byla hrozně chlupatá. Diváci si pak mysleli, že vypadám jak yetti.
* I hollywoodské sexbomby mají dublérky, které se za ně svlékají. Každá hned několik.
No jo, tam jde ale o něco jiného. Ty hvězdy se nejspíš nestydí, každá má však nějaké drobné vady na kráse těla. A tak se vyberou dvojnice. Jedna má dokonalé břicho, druhá zadek, třetí prsa nebo záda... Když se to sestříhá, nic nepoznáte.
Jsem máma každým coulem
* Stejně vám moc nerozumím. Erotika je přece základní součástí herecké profese. V životě dochází na svlékání poměrně často.
Však na mě taky jeden filmový režisér řval, že pokud mám takový vztah k nahotě ve filmu, mám si jít hledat místo na poště.
* Já mu rozumím. Proč jste se na herectví vůbec dala?
Asi to byl osud. Na základce jsem poznala romskou kamarádku, která mi věštila z ruky. Bylo mi už sedmnáct. Řekla mi, že moje povolání bude neslučitelné s mou povahou. Chtěla jsem být zdravotní sestrou. Věděla jsem však, že na to nemám nervy. Strašně těžko snáším lidské utrpení. V pubertě mi lidé kolem mě říkali, že jsem působivá herečka. Tak jsem to zkusila a vyšlo to. Postavou jsem se hodila spíš na modelku, měla jsem dlouhé nohy i velká prsa, ale tu jsem dělat nechtěla.
* Máte raději film, nebo divadlo?
Divadlu dávám přednost. Divadlo miluju. A tam se po mně nechce, abych se svlékala. To ve filmu mě chtěli režiséři vždycky svlékat. Opravdu vždycky. Přitom já na to nemám, jsem máma každým coulem. Když mám moderovat nějaký večer a pořadatelé mi řeknou "a vemte si něco sexy na sebe", tak tam nejdu a dohodím jim kolegyni. Nesnáším ani vulgarismy. Jednou jsem dabovala postavu, která použila velmi sprosté slovo. Tak jsem se zasekla, že jsem nakonec musela sehnat kamarádku, která ten jediný výraz řekla za mě.
* To jste se během let neotrkala? O herecké komunitě se říká, že je mravně devastující a vymýtí každou pruderii.
Je to hodně uvolněné, nezávazné prostředí, kde neplatí žádné konvence. Jak říká můj muž: Showbyznys kazí charakter. A ten o tom něco ví, dlouho řídil hudební vydavatelství. Jenže záleží i na jednotlivci, na tom, jakou má výchovu a rodinu... Když hodně nechcete, nemusíte se nechat zkazit.
* Nedávno jste natáčela postelové scény s Frankem Nerem, který je světovou superhvězdou. Neotravovala ho vaše stydlivost?
Já tam naštěstí jenom předstírám, že jsem pod koženým kabátem nahá. Sedím na něm, náležitě se pohybuju a vydávám příslušné zvuky.
* A jak to šlo?
Naprosto hladce. Franco Nero je dokonalý profesionál. Řekl mi: "Prosím vás, ať se to povede hned napoprvé, ať to máme za sebou." A jak se to dělá? zeptala jsem se. Odpověděl: "Takhle - ááách, ááách, och ch." Zavzdychal zcela věrohodně, je to třída. "A teď vy," poručil mi nakonec. Tak mě uklidnil a já jsem nebyla blokovaná jako obvykle.
* Jak to, že dokážete tak přesvědčivě hrát zamilovanou? To by mělo být náročnější, ne?
Naopak. Na normálního člověka to může působit zrůdně, ale vyjádřit emoce lásky je snazší. Pomáhá, když hrajete s lidmi, které máte rád. Naštěstí teď na divadle miluju Vláďu Javorského, a toho mám strašně ráda jako člověka. Taky Vláďu Beneše a Zbyška Pantůčka. I je miluju bez potíží.
* Hřešíte taky někdy na svůj pěkný vzhled?
Mě to naopak otravuje. Jedinou úlevou je dělat si ze sebe legraci. To dělám. Když ještě běžela Prima hostina, tak to z ní bylo, myslím, dobře patrné. Připravovali jsme ji s Martinem Zounarem. On hrává většinou nějaké houmlesáky, v maskérně ho strašně zohaví. Jednou jsme se domlouvali s režisérem, jak dál. Martin si stěžoval, že už ho to nebaví, a jestli by jednou nemohl být třeba švihák lázeňský. Martine, nezlob se, ale nemohl, řekla jsem mu. Jsme na tom stejně. Já zas hraju pořád krasavice. Přitom tolik toužím po tom, aby mě namaskovali do hnusna a navlékli na mě nějaké příšerné hadry.
Lepší rozum v pětatřiceti než nikdy
* Když už jste se zmínila o té věštkyni: vy prý máte taky nějaké nadpřirozené schopnosti.
Určitě na věci mezi nebem a zemí aspoň věřím. Moje schopnosti? Snad to, že mám extrémně silnou intuici a strašně moc energie. Nikdo vedle mě nedokáže usnout. Závidím svému muži, že mu dcerka ještě dvě hodiny dospí na hrudi. To u mě nikdy neudělala. Nemůžu se ani schoulit před spaním manželovi na rameno. "Miláčku, je to krásné," říká, "ale, prosím tě, nedotýkej se mě. Já se musím taky vyspat." Kéž bych tak měla tolik sebevědomí jako energie.
* Vy ho nemáte?
Ne. Jsem spíše ustrašené zvířátko v obalu sexbomby. Proto narážím na samá nedorozumění.
* Vy za to ani trochu nemůžete?
To víte, že jo. Předstírala jsem, že jsem někdo jiný. Byla jsem hloupá. Přizpůsobovala jsem se vždy a nežila svůj život. Dala jsem hodně na romantická gesta. Stačilo mě vzít do náručí a unášet do dáli. A já myslela, že to pro život stačí. Proto po sobě nemůžu číst staré rozhovory, ale je lepší pobrat trochu rozumu v pětatřiceti než nikdy. Ne?
* Co potřebuje takové ustrašené zvířátko?
Od kolegů podrbat za uchem a pochválit, od milého, aby mě schoval.
* Váš první muž byl macho. Pokud vím, tak váš druhý muž Viktor Mráz prodal akcie svého hudebního vydavatelství a teď doma staví psí boudu nebo vaří výborné paštiky. Čím vám vlastně imponuje?
Potkala jsem v něm člověka, který se pro mě narodil, což se nestává tak často. Patříme k sobě. Za těch šest let, co jsme spolu, se ze mě stala o poznání dospělejší, klidnější a vyrovnanější ženská.
* Před vámi žila s Viktorem zpěvačka Anna K.
Ano, žila. Asi rok poté, co se rozešli, jsme se dali dohromady. Média potřebovala senzaci, tak vznikla spousta fám a pomluv. Ve skutečnosti jsme se s Viktorem znali od osmnácti let. Jsme staří kamarádi. Lidi někdy říkají, že je to divné: znát někoho od osmnácti, a zamilovat se do něj v třiatřiceti. Možná, ale tak se to stalo.
* Má to nějaké výhody - zamilovat se do starého kamaráda po tolika letech?
Měli jsme čas poznat se opravdu důkladně. Jako kamarádi jsme se jeden před druhým nedělali lepší a vyštěbetali jsme si toho na sebe strašně moc. Víme, co od sebe můžeme čekat.
* S každým spolužákem se člověk nekamarádí. Proč jste se vy dva tak sblížili?
Měli jsme dost podobné osudy. Museli jsme být brzo samostatní. Viktorův otec byl fotbalovým reprezentantem, pak se stal trenérem v Kostarice. Jeho matka byla letuškou. Pořád jezdili po světě, stejně jako můj tatínek architekt. Maminka pracovala na letišti. Kdyby se Viktor narodil jako holčička, jmenoval by se Mahulena. Rodiče měli to jméno připravené.
* A jednoho dne přeskočila jiskra...
Vy si děláte legraci, ale my oba víme přesně, který den se to stalo. Najednou jsem se mu doslova vpila do očí. Na chvilku jsem v nich objevila oči mojí maminky, která už nežila. Pohlédla na mě, jako by říkala: "No konečně, ty jelito. Teď je to správně." Chudák, musela zažít spoustu mých hloupostí. Poprvé mě seřezala na veřejnosti, když šla náhodou kolem a uviděla, že mám na krku rudý šátek. Vstoupila jsem totiž tajně do Pionýra, doma mi to zakázali.
* Jaké máte další umělecké mety?
Já naopak uvažuju o tom, že bych toho kvůli Marině nechala. Stejně mi kritik Jan Rejžek před mnoha léty vytknul, že zabírám místo v Činoherním klubu, a přitom bych si měla otevřít cestovní kancelář, když jezdím tak často na Kypr. Tenkrát mě to na několik let složilo. Dnes mi to přijde i vtipné. Vážně. Třeba ho poslechnu. Anebo mě někdo povzbudí tak jako kdysi Petr Čepek. Řekl mi, že jsem velice komplikovaná bytost, to mi způsobí hodně potíží v práci, ale až na mě přijde ta doba a budu to chtít zabalit, ať to nedělám. Byla by to prý škoda. A tak jedu dál. Velkou psychickou oporu mi poskytuje režisér Ivo Krobot, který mi věří. A taky kolegové z divadelního spolku Háta. Rádi se mnou hrajou, dá se to snadno poznat.
Mahulena Bočanová
Svůdné herečce bude za několik dní sedmatřicet. Proslavila se už jako holčička, například rolí v seriálu Chalupáři. Vystudovala pražskou konzervatoř, hudebně-dramatické oddělení, při škole dva roky hrála v Národním divadle. Nyní je kmenovou herečkou Činoherního klubu a spoluzakladatelkou a oporou divadelního spolku Háta. Hrála například ve filmech Lucie, postrach ulice, Žebrácká opera nebo Golet v údolí a v televizním seriálu Vlak dětství a naděje. V květnu bude mít premiéru film Post Coitum. Jejím manželem je podnikatel Viktor Mráz, v létě 2001 se jim narodila dcera Marina.
 |
 |
 |
 |
 |
 Mahulena Bočanová s manželem Viktorem Mrázem. |
 |
 Mahulena Bočanová jako modelka na módní přehlídce. |
 Mahulena Bočanová a Helena Vondráčková na oslavě narozenin Michala Horáčka. |
 Mahulena Bočanová na narozeninách Jiřího Balvína. (10. září 2003) |
 Italský herec Franco Nero a Mahulena Bočanová.(2.11. 2003) |
 Mahulena Bočanová |
 Mahulena Bočanová |
