Bob Dylan - muž mnoha tváří

V květnu mu bylo šedesát a jeho nová deska Love And Theft láme rekordy v prodejnosti.
V květnu mu bylo šedesát a jeho nová deska Love And Theft láme rekordy v prodejnosti. Podle jedněch je to arogantní písničkář, podle druhých geniální mystifikátor. Kdo je vlastně Bob Dylan?

Jaký člověk je Bob Dylan? Muž, který nechává své fanoušky hádat z mnohovýznamových textů, dělá už čtyřicet let stejnou práci. Hraje a zpívá své písně, bez kterých by dějiny populární hudby vypadaly jinak.

Lidé ho zažili vmnoha podobách: na novináře byl arogantní, když se ho špatně ptali, publikem pohrdal, když na něj zuřivě pískalo. Mystifikoval a vymýšlel si o sobě pohádky, aby svedl lovce senzací ze stopy. Přátelé ho znají jako milého, vtipného společníka. Jiní hovoří o tom, že byl úplně mimo, jakoby duchem nepřítomen. Pravdu mají nejspíš fanoušci, kteří Dylana soudí podle jeho písní. Ty jsou podstatné, v nich se Dylan zrcadlí jako mnohostranná bytost a písně po něm také zůstanou. Navždy.

Dylanovské rozmary

Když Dylan v roce 1994 přijížděl na festival Woodstock, pořadatelé vyháněli lidi z přístupové cesty, aby písničkáře neviděli. Tajemný "neviditelný" Dylan si razil cestu v autě s temnými skly. Než nastoupil na podium, nechal sto tisíc lidí hodinu čekat. V roce 1963 o něm reportérka týdeníku Newsweek napsala, že svoji nejznámější píseň Blowin In The Wind koupil za 1000 dolarů od nějakého studenta. Ten po deseti letech přiznal, že celá kauza je výmysl, a novinářka přišla okamžitě o práci. Dylan, skoupý na rozhovory, důvěřoval spíše lidem, kteří se o jeho práci zajímali do hloubky. Písničkář o svém soukromí mlčí. Anebo cílevědomě mlží. Jednou řekl, že z domova utekl, když mu bylo deset, dvanáct, třináct, patnáct a půl, sedmnáct a osmnáct. "Až na jeden případ mě vždycky chytli a poslali zpátky," dodal. A tak jeho životopisci shánějí informace, kde se dá. Například Howard Sounes, autor knihy Down The Highway (The Life Of Bob Dylan), čerpá z výpovědí 250 příbuzných, přátel i lidí z hudební branže.

Je to Zimmerman

Bob Dylan je stejně jako Leonard Cohen nebo Paul Simon židovského původu. Narodil se 24. května 1941 v severoamerickém městečku Duluth. Dostal jméno Robert Allen Zimmerman, a navíc získal ještě jedno jméno hebrejské - Shabtai Zisel ben Avraham. Dylanovy kořeny sahají až do ruské Oděsy, do komunity tamějších Židů postižené surovým pogromy. Odtud se v roce 1905 Dylanovi rodiče i příbuzní přestěhovali do Spojených států. Dylan se odmalička zajímal u muziku. Doma měli rodinnou kapelu, ve které hráli oba rodiče. Dylanovo první vystoupení proběhlo na oslavě Dne matek. Čtyřletý chlapec si prý dupl a vyžádal si ticho. "Až všichni v téhle místnosti ztichnou, zazpívám babičce písničku Some Sunday Morning," prohlásil showman suverénně. Sklidil bouřlivý potlesk. Druhý den doma bez ustání drnčel telefon. Sousedé kluka chválili. Když se krajem přehnala epidemie obrny, postihla i Dylanova otce, který se po záchvatu obtížně pohyboval až do konce života. Rodina se proto přestěhovala do hornického města Hibbingu, kde byl jeden z největších povrchových dolů na železnou rudu na světě. V Hibbingu žili otcovi příbuzní. Společně pak vedli obchod s elektrospotřebiči a prý se jim nevedlo po materiální stránce špatně. Bob, který už hrál na piano a elektrickou kytaru, zakládal a rozpouštěl jednu kapelu za druhou. O slávě si zatím nechával jen zdát. V roce 1962 si změnil jméno na Bob Dylan, prý podle básníka Dylana Thomase, možná také podle hrdiny Divokého západu Matta Dillona.

Dylan student

Bob měl spory s otcem. Uvítal, když mohl "vypadnout" z Hibbingu na univerzitu v Minneapolis, kde začal studovat v roce 1959. "Chodil jsem na biologii, ale pak jsem s tím seknul, protože jsem nesnesl pohled na umírajícího králíka. Z angličtiny mě vyhodili. V písemce jsem naši vyučující označil sprostými slovy. Španělština byla v pohodě, ale tu jsem znal už předtím. Zkoušku o komunikaci jsem neudělal, protože jsem každý den volal, že nepřijdu," napsal Dylan v básni Život v ukradené chvíli. Univerzitu nedokončil, respektive byl z ní po třech semestrech vyhozen. Raději studoval život. Kamarád na mladého Dylana později vzpomínal: "Pořád měl v ruce kytaru a v jednom kuse se opíjel. I když se nedokázal postavit na nohy, na tu kytaru zahrál vždycky."

Dylan motorkář

Velkou Dylanovou vášní byly motorky. Už v šestnácti se proháněl na stroji značky Harley Davidson a doma měl ještě zagarážovaný růžový automobil značky Ford. Dylan se stylizoval jako "rebel bez příčiny" podle tehdejšího idolu, předčasně zemřelého herce Jamese Deana. Nosil koženou bundu, levisky a kovbojské boty. Podle životopisců byl nebezpečně horkokrevný řidič. Jednou ho málem přejel vlak. Jízdy na silných strojích se nevzdal ani v dobách největší slávy, kdy s ním cloumaly drogy a alkohol. V roce 1966 měl Dylan těžkou motocyklovou nehodou, kterou přežil jen šťastným řízením osudu. Po týdnu v nemocnici se vrátil do domácího ošetřování a uzavřel se před světem. Havárii možná vnímal jako varování, dal si pracovní pauzu a v soukromí si vyřídil spoustu problémů. Pustil se například do války s manažerem Albertem Grossmanem, který si prý z Dylanových výdělků bral příliš velký podíl. Tvůrčí i profesionální nezávislost, to bylo jediné, po čem Dylan toužil. Ostatně na motorce jezdí rád dodnes. Když v roce 1997 putoval za bouře kolem řeky Mississippi, nadýchal se zaprášeného vzduchu. Byly v něm i zárodky plísně pocházejí z ptačího trusu, což patrně způsobilo Dylanovo vážné srdeční onemocnění. Překonal i tuto krizi, nedávno vydal novou desku a udržuje se ve formě neustálým koncertováním.

Dylan a ženy

Už na univerzitě Dylan čichl k bohémskému životu. Ženy přitahoval odjakživa, mladé i starší, které o něj mateřsky pečovaly. V roce 1961 chodil se Suze Rotolovou, která nasměrovala jeho pozornost na sociální témata. Jsou spolu vyfoceni na obalu raného alba The Freewheelin, jak jdou ruku v ruce newyorskou ulicí. Dylan tehdy začal psát protestní písně. Jeho přítelkyní byla také zpěvačka Joan Baezová, která spojila folkovou hudbu s politickými postoji. Rozešli se v roce 1965, kdy si již velmi slavný Dylan namluvil modelku Saru Lowndesovou. Vzali se tajně 22. listopadu. O sňatku se lidé dozvěděli až v únoru 1966. Dylan, který vyženil i Sařinu dceru Marii, to však dlouho popíral. Chtěl si chránit soukromí. V roce 1966, kdy se načas stáhl do ústraní, přivítal prvorozeného syna Jesseho Byrona. O rok později přišla na svět dcera Anna, v osmašedesátém přibyl do rodiny Seth Abraham Isaac a koncem roku 1970 Samuel. Rodina žila ve Woodstocku a v New Yorku. Manželství se Sarou Dylanovi vydrželo dvanáct let. "Nebyl jsem moc dobrý manžel. Vlastně ani nevím, jak takový dobrý manžel vypadá," prohlásil Dylan v roce 1977, unavený soudními spory. Právníci ho pořádně oškubali, údajně jim i manželce postoupil deset milionů dolarů v nemovitostech či financích. V roce 1978 proto vyrazil na takzvané alimentační turné, jak sám nazýval masivní šňůru koncertů po celém světě. Nová přítelkyně prý Dylana nasměrovala na křesťanství a fanoušci si oddechli, když toto období skončilo výtečným albem Infidels (1983). S ním patrně dozněl i písničkářův tehdejší milostný románek. Druhé manželství se sboristkou Carolyn Dennisovou se Dylanovi (podle autora knihy Down The Highway) podařilo dokonale utajit i před vlastní matkou. Svazek prý trval až do roku 1989. Když Dylan zpíval v březnu 1995 v Praze, ochranka náhle pustila na pódium tančící dívku, která dokonce vzala mistrovi kytaru a pokusila se zahrát pár akordů. Dylan dělal jakoby nic, a když vystoupení končilo, visely na něm rovnou tři ctitelky. Teprve pak zasáhla ochranka. Ženy mají na Dylana dodnes velký vliv.

Dylan a boží výkon

Dylanovu křesťanskou éru by asi ocenil papež Jan Pavel II., který mu naslouchal v září 1997 na festivalu v italské Boloni, známému jako křesťanský Woodstock. Dylan před zraky 300 000 katolíků zazpíval svoji píseň Knockin´On Heaven´s Door (Když klepu na nebeskou bránu) a pak krátce pohovořil s papežem. "Rebel, který klepal na nebeskou bránu, se setkal s mužem, jenž má v ruce klíč od nebeského království," komentovala toto setkání agentura AP. Až Dylan jednou vstoupí na nebe, bude mu třeba znít jedna z jeho písní, které mezitím zlidověly. To je totiž výkon přímo boží.