"Když jsem pak viděl všechny ty figury pohromadě, byly jich dobře desítky, napadlo mě, že by z nich mohl být zajímavý Betlém," vzpomíná výtvarník. "Ale ne takový ten s nasládlou lidovou upoceností mnohých dnešních betlémářů. Moje figury jakoby vystupovaly z obrazů Bosche a Bruegela. Byli by mezi nimi jak lidé dobří, tak ti míň dobří - podivní nahlížeči do okna chléva, pastýři, kterým se nechce vstávat, ač jsou buzeni samým andělem, pijáci vyspávající prohýřenou noc... I ďábel se přiletí podívat, co se vlastně děje... V žádném případě jsem ale nechtěl zlehčovat ústřední motiv Svaté rodiny a těch, kteří z upřímného srdce přinášejí dary," zdůrazňuje umělec.
Vzniklo tak uskupení zhruba čtyřiceti asi dvaceticentimetrových figurek vytvářejících Betlémskou krajinu "takovou, jaká je". Soubor se zúčastnil několika Válkových výstav, ale o jejich vlastnictví projevila zájem až Starokatolická církev v Praze. Od roku 1996 je tedy kovový Betlém uložen v jejím kostele sv. Vavřince na Petříně.
 Pocestný se sovou na rameni |
 Trojice na koních, v níž si lze představit pověstné tři krále. |
 V pojetí Jaroslava Válka se do Betléma na Jezulátko mohou přijít podívat i dva bojovníci. |
