Berenika Čecháková. Dříve Kohoutová

Berenika Čecháková. Dříve Kohoutová | foto: Lenka Hatašová, iDNES.cz

Berenika Čecháková: Svatba byla punk, nikdo nikoho neorganizoval

  • 37
Herečka Berenika Čecháková (25) je čerstvě vdanou paní a manželství s režisérem Pavlem Čechákem (41) si užívá plnými doušky. Společně doma vaří, navzájem se hýčkají a pomýšlejí i nad založením rodiny.

Jak si užíváte oslovení manželka?
Velmi. Mně se to nikdy hezké nezdálo, spíš mi to přišlo nudné a divné, ale teď musím říct, že se mi to strašně líbí.

Svatbu jste dohodli na poslední chvíli, nebo byla dlouho plánovaná?
Plánované to nebylo, příliš jsme to neřešili. Byl to trošku punk, vůbec jsem nebyla vystresovaná nevěsta, která by potřebovala mít vše do puntíku sladěné, takže jsme to měli trošku na háku. A také díky tomu to dopadlo nádherně. Nikdo nikoho neorganizoval, kam si má sednout a podobně.

Kolik jste měli svatebních hostů a od koho jste měla šaty?
Svatební šaty jsem měla od Zuzany Kubíčkové, byly nádherné. Nic extra, žádná róba, protože to já nemám ráda. Spíš to byly takové letní šaty pro vílu. A hostů bylo pozvaných tak 130, ale vlastně ani nevím, kolik jich doopravdy přišlo.

Vaše příjmení je Kohoutová nebo jste si osvojila po manželovi Čecháková?
Mé příjmení je Čecháková.

Jak moc řešíte svůj vzhled?
Já totálně holduji přirozenosti. Každá holka o sobě nejraději řekne, že je přirozená. Já opravdu neznám žádnou mojí kámošku, která by se nějak přehnaně líčila. Dokud jsme ještě celkem mladé, tak to ještě docela jde. Ale samozřejmě o sebe hrozně ráda pečuji. Na Náměstí Jiřího z Poděbrad máme skvělou kosmetiku, kam chodí všechny herečky, co znám. Mě tam naučila chodit Ivana Chýlková. Jinak mám ráda hýčkání. Miluji masáže, pedikúru, všechno. Ale je to i strašně finančně náročné, že to tedy jednou bude hustý.

Dokázala byste si v budoucnu představit i nějaký chirurgický zákrok?
Já neodsuzuji kosmetické úpravy, které člověku nějak opravdu pomůžou. Já mám vrásky už teď, jak pokrčím čelo. A vadí mi představa, že mě někdo píchá do obličeje. Vrásky mi vlastně přijdou hezké. Přijde mi, že jsou vrásky vlastně něčím hezké. Rozhodně to není tak, že bych si říkala, že do toho nikdy v životě nepůjdu, a že je to hrozné. Když pak ale člověk vidí ty zrůdičky, které to přeženou, je to docela husté.

Nechala byste si kvůli natáčení třeba oholit hlavu?
Klidně Mám experimenty hrozně ráda. A nejradši mám, když to musím udělat právě kvůli natáčení. Tím pádem mám pro sebe a okolí alibi.

Berenika Čecháková

Co se týká oblečení, máte ráda designové a netradiční věci?
Přesně tak. Už jsem myslím dospěla do fáze, kdy vím, že je dobré, koupit si drahé boty. Nebo mít třeba jeden kvalitní kabát, který sice na chvilku člověka zruinuje, ale pak se mu to vrátí. Tohle mi nedělá problém, a vždycky si ten nákup dokážu nějak omluvit. A jinak hodně utrácíme s manželem za jídlo.

Vaříte doma?
Pavel vaří hrozně dobře. Ve všem je pečlivý. Má své postupy a já jsem zas ten chaotik, který to všechno udělá a smíchá v jednom hrnci, ale je to hrozně dobré. Mám ráda zdravou veganskou kuchyni a Pavel je odborník přes maso.

Prochází láska žaludkem?
Ano, u nás máme hodně rádi jídlo. Rádi si zajdeme i bez oslav někam na večeři. Ale umíme si to udělat i doma. Člověk si na trhu koupí pár surovin a je to čerstvé.

Za co jste kdy utratila nejvíc peněz?
Za telefony, které neustále ztrácím a rozbíjím, nebo mi je někdo ukradne. Já už jsem měla tolik telefonů, že by mě měl jejich výrobce sponzorovat. Mám takový fígl, že když mám opravdu vyhlídnuté nějaké drahé boty, tak mi je koupí Pavel.

Pavel Čechák s manželkou Berenikou

Chodíte na společenské akce?
Docela chodíme. Ale spíš s kamarády. Teď už mě tolik nebaví chodit na akce. Člověk si uvědomí tu daň, že ho neustále fotí a pak o něm něco píšou.

S kolegyní Marikou Šopovskou jste si založila blog Sedmilhářky. Jak jste přišly na tento název?
Nás s mou kamarádkou a švagrovou Marikou inspirovaly Sedmikrásky od paní režisérky Chytilové. Strašně se nám líbí, jak zlobí. A jsou to holčičky a jsou úplně skvělé. Hodně lidí se nás ale ptá, zda jsou pravdivé věci, které píšeme. Když jsme ty Sedmilhářky.

A jak to tedy je?
Blog máme hodně založený na upřímnosti. Co napsat chceme, to napíšem. A co ne, to tam prostě nenapíšeme.

,