Beata Rajská: Značka českých hvězd

Při mezinárodních soutěžích krásy sleduje její práci víc než miliarda lidí po celém světě. Beata Rajská už čtyři roky šije pro české miss a kromě toho obléká přední zpěvačky, herečky či podnikatelky. Módní návrhářku v sobě nezapře, a to nejen proto, jak chodí sama oblékaná. "Máte hezké tričko, kde jste ho koupil?" byla její první věta.

* Chci dát mamince k narozeninám šaty, které nikdo jiný nemá. Za kolik mi je ušijete?
Nejdřív se vás zeptám, jaká vaše maminka je. Jak na vás působí, kolik jí je let, v jaké společnosti se pohybuje, kde by je měla nosit, a nakonec, kolik do nich hodláte investovat. Šaty ode mě stojí od deseti tisíc výš. Pokud jsou to velké večerní róby, tak i pětatřicet tisíc.

* Jaké nejdražší jste kdy ušila?
Asi za sedmdesát pět tisíc, byly do zahraničí. Takové si objednávají majitelky velkých firem nebo manželky majitelů.

* Udělejte stručný seznam svých zákaznic. A vynechte dívky soutěžící v Miss, na ty ještě dojde.
Političky, lékařky, právničky, zpěvačky. Lenka Filipová, Iveta Bartošová, Bára Basiková, Sisa Sklovská, Iveta Simonová, Pavla Charvátová.

* Předpokládám, že vám volají samy. Že se vnucovat nemusíte.
Volají, tedy často spíš jejich manažeři a vizážisti. Slavní vám udělají reklamu, ale základem byznysu jsou lidi z ulice. Na ty nedám dopustit, spousta z nich se stala mými přáteli.

* Komu jste těch šatů ušila nejvíc?
Ivetě Bartošové, Sise Sklovské?

* Jsou šaty od vás jedinečné a nenajdu druhé úplně stejné, i kdybych hodně chtěl?
Musíte rozlišovat mezi tvorbou modelovou, běžně nositelnou. Ta je podobná a mění se jen v detailu. Vyšší krejčovina je pak samý originál a ruční šití.

* A platí, že se jedny šaty mohou použít jen na jeden večírek a pak se musí vyhodit, protože jsou okoukané?
Nedávno od nás měla šaty Ivana Macháčková, přítelkyně Karla Gotta, a byly jsme domluvené, že je přijde doplatit. Volal mi i pan Gott, že přinese peníze, ale už jsem je po něm ani nemohla chtít. Ty šaty byly ve všech novinách, v televizi tolikrát, že už si je Ivana nemůže nikdy obléct. Pak by se psalo, že nemá nic jiného na sebe. Osobnosti si musí hlídat, aby nechodily dvakrát v tom samém.

Vracejí se 50. léta

* Slavné ženy oblékáte poměrně dlouho. Takže už asi předem víte, co má která ráda a co ne...
Třeba Pavla Charvátová nemusí mít krátké sukně a má ráda sportovní styl. Sisa Sklovská chce mít odhalené tělo.

* No a pak k vám přijde neznámá žena. Musí zaplatit víc, abyste se jí věnovala vy osobně?
Jistěže ne. Sedneme si, jak tady sedím s vámi, a zeptám se jí přesně na to, na co jsem se ptala vás. Uděláme první návrh, pak první model z nějaké pomocné látky.

* Jasně, to znám z filmové série o Básnících, tam dělala stejnou práci paní Šafránková. Kolikrát k vám musí člověk přijít, než jsou šaty úplně hotové?
To záleží na tom, jak jsou ty šaty složité. Až odejdete, mám třetí zkoušku svatebních šatů. To už bude nejspíš poslední, i se šperky. Základ jsou dvě zkoušky, nevzpomínám si, že by jich někdy bylo víc než šest.

* Měříte si zákaznice sama?
Střídám se s asistentkou.

* Už tedy musíte mít dobrý odhad. Troufla byste si zapsat míry bez měření?
Myslím, že ano. Ale třeba u svatebních šatů je důležitý každý centimetr, tam se musí měřit.

* Zkuste odhadnout mě.
Oblek padesát až padesát dva, trička L, džíny 32.

* Máte oko. Takže mi určitě taky poradíte, co na sebe. Řekněme, kdybych se chtěl ženit.
Záleží na tom, jakou chcete mít svatbu, jestli klasickou, nebo trochu výstřední. Klasická vás posouvá k protokolu, k tmavému obleku a bílé košili. Vás bych ale odhadla na lehčí svatbu, klidně na zahradě, jen s přáteli. Radila bych vám ženit se v létě, protože vás vidím ve světlém obleku, skoro až s riflovým vzorem, do toho pastelovou rozhalenkovou košili a semišové boty. Byla by to hezká zahradní slavnost.

* To zní dobře. Když se ale rozhlížím ve vašem butiku, žádné pánské oblečení nevidím. Proč?
Pánská móda je mnohem náročnější. Na průmyslovce jsme se učili technologii obleku, ale od té doby se hodně změnilo, materiály jsou lehké. Abych byla dobrá v pánské módě a něco se naučila, rozpárala jsem třeba oblek od Yves Saint Laurenta.

* Co teď letí? Jaké barvy, styly?
Začalo jaro, takže po tmavých barvách přicházejí světlé. Mou oblíbenou je celý život růžová a teď jsou všechny výlohy růžové. Už jsem si říkala, že musím přibrzdit, protože nemám ráda, když splývám s davem. Letí i další pestré barvy: žlutá, zelená, modrá, u pánů bílá. Léto ovládnou šedesátá léta a vrací se i padesátá. U nás tak trochu styl Dovolená s Andělem, budovatelské období, balonové sukně, puntíky. Přesně to, co v té době nosila Jacqueline Kennedyová.

Madonna je módní modla

* Často někde čtu a teď i od vás slyším výraz, že je něco v módě. Ale kdo to určuje? Proč se najednou začaly nosit boty jako před dvaceti lety a k tomu barevná trika s nápisy a čísly?
Existuje móda návrhářů a móda ulice - jedna ovlivňuje druhou. Skvělým příkladem je Madonna. To je absolutní modla, co se týká vnášení nových stylů. Kam přijde, její styl je dokonalý. Ovlivňuje trendy v návrhářském světě a přitom čerpá z ulice. Objeví nějaký prvek a rozvede ho. Návrháři sami o sobě nejsou tak silní, aby určovali módu. Velký vliv má film. Chicago, Moulin Rouge, Pomáda... teď nově Ježíš, po něm se bude nosit antika. Nebo další zpěvák, Robbie Williams.

* Co fotbalista David Beckham?
Samozřejmě. Nebo tenistka Anna Kurnikovová. Ale důležitější je ten Hollywood, třeba Nicole Kidmanová. A taky situace. Loni na Oscarech byly šaty černé, protože se válčilo v Iráku, a letos hodně barevné. Módu ovlivňuje ekonomická situace země, no a samozřejmě počasí.

* Mluvili jsme o tom, že se vrací móda padesátých a šedesátých let. Čím to? To už není možné vymyslet nic nového?
Všechno už tady bylo! Barevné roky se střídají s méně barevnými. Padesátá léta jsem měla v kolekci už loni na jaře, ale to jste moc dopředu, ulice vás ještě nepřijme. Právě proto jsou důležité tváře showbyznysu, které nosí vaše věci a objevují se v časopisech. Hodně velký cit má například Aňa Geislerová, má nos i cit na nové styly.

* Když jde architekt po ulici, dívá se po domech. Kadeřník si samozřejmě všímá účesů. Co vy?
Lidi vnímám, ale podle oblečení je nehodnotím. Sama dobře vím, že ne vždycky si vezmete to nejlepší, co máte doma. Když je špatná nálada, navlíknete triko, džíny, ani se nedíváte, jestli to k sobě ladí, a jdete. Říkám, že šaty jsou jen obal, který člověka může buď posunout, nebo pohřbít.

* Neříkejte, že když vyjdete ven, neřeknete si: Tomu to sluší a tohle nestojí za nic.
Ale jistě, otočím se za hezkým klukem i za hezkou holkou. Dobře si uvědomuju, jak je důležitý neverbální kontakt. Když jdete na jednání a chcete zabodovat, musíte o oblečení přemýšlet. Šaty jsou přece to první, co obchodní partner vidí. Ale taky rozeznávám formální a běžné oblečení. Jsou určitá pravidla: na některé recepce je nepřípustné mít holé rameno. Důležitá je délka náhrdelníků, náramky jsou na obchodní schůzce věcí, která ruší a může vás odrovnat. Je dobré mít na sobě alespoň jeden dobrý kousek. Dobré džíny vám zachrání zbytek. Nebo k hezkým botám můžete mít šatičky za pár korun.

* Jak chodí Češi oblékaní?
Je rozdíl, jestli myslíte na vesnici, nebo ve městě. Ale mladá generace chodí oblečená velice dobře.

* Může se rovnat zahraničím?
V Praze určitě.

* Zdá se mi, že si Češi čím dál víc potrpí na módu. Hlavně mladí Češi a hlavně muži. Značkové obchody jsou pořád plné.
Móda se stala dostupnější, lidovější. Pro mě, protože jsem ze Slovenska, bylo největší odměnou jet nakupovat oblečení do Budapešti nebo do Lipska, kam mě brali rodiče. Dnes navíc existují média, která nás ovlivňují. V sobotu se dívám v televizi na Leoše Mareše a ten bezpochyby udává směr mladým mužům.

Nápadů bylo několik tisíc

* Vraťme se ještě k situaci, kdy sedíte s nějakou zákaznicí u vás v butiku. Když odejde, vezmete tužku a začnete kreslit?
Občas čmárám už před ní. Ale jestli si myslíte, že vykresluju modely do detailu, tak to ne. Pastelky a vodovky mám ráda, ale na ně není čas.

* Překreslujete? Gumujete?
Trhám. Pouze když jde o detail, tak ho stáhnu gumou. Při takovém kreslení vznikne spousta nápadů, které se sice nehodí na toho konkrétního zákazníka, ale můžu je využít později. Třeba teď při Miss: režisér Adamec mi nedovolil, aby jedna dívka měla rukávy a jedna jen šaty na ramínkách. Kvůli stejným podmínkám.

* Jak dlouho vám trvá, než nakreslíte jeden model?
Záleží na tom, jestli je to jen skica. Jestli je to návrh, nebo jen technický nákres. Obyčejný nákres pánského obleku by mi zabral tak dvě minuty. Kdybyste to chtěl se vším všudy - barevně a s dolepeným vzorkem materiálu - tak nejmíň tři čtvrtě hodiny.

* Básníci s sebou často nosí blok, a když je - třeba na procházce nebo cestou v tramvaji - napadne nějaký verš, hned si to zapíšou. Máte taky takový blok?
Leží na nočním stolku vedle knížek. Ani nerozsvěcím, nápad si zapíšu potmě a ráno si ho přečtu. Když u sebe notýsek nemám, okamžitě volám asistentce a říkám: Dito, piš si.

* Dá se odhadnout, kolik těch nápadů už bylo? Myslím celkem.
Hodně. Nedávno jsem dělala pořádek a došla jsem k číslu několik tisíc.

* Kde vy sama berete inspiraci? Na ulici? Nebo prohlížením historických knížek?
Od všeho trochu. Teď jsem třeba dělala na Miss kolekci s názvem Rybičky. Před měsícem jsem byla na Maledivách a zbytek rodiny mě donutil šnorchlovat. Kolem mě najednou plavalo hejno fialových ryb a taky mořský koník. Tak jsem to dala do kolekce. Nebo můj tatínek měl doma žolíkové karty a na nich kalendářové dívky z padesátých let - taky nápad.

* Co když přijde tvůrčí krize?
Čekám! Na svou první Miss v roce 2001 jsem měla mít dvě kolekce. První byla hotová, ale druhá pořád nic. Jela jsem na dovolenou do Egypta a doufala, že mě něco napadne. První den, druhý, třetí. Nic. Ostuda před celým národem! Pak jsme se kvečeru vraceli z Luxoru, svítil měsíc a ještě i slunce. Tak mě napadl kontrast noci a dne. Černé a bílé.

Kobzanová to přehnala

* Zmínila jste Miss. Finálový večer bude příští sobotu 17. dubna v Grandhotelu Pupp, už máte ušito?
Mám, i když dvanáctery šaty jsem musela vyhodit. Materiál jsem si sice nechala vyzkoušet na kameru, ale stejně dělal prasátka.

* Krásné štíhlé dívky. To musí být asi ideální na šití, ne?
Určitě ne. Loni mělo dvanáct finalistek hodně úzké boky, byly moc hubené. Musela jsem dělat šaty tak, aby to nebylo poznat. Letos jsou holky plnější, mají lepší postavy. Podle mě je každá holka krásná. Že jsou tam zrovna tyhle, je jen proto, že měly odvahu se přihlásit. Co je ideál?

* No přece míry 90 přes prsa, 60 v pase a 90 přes boky.
Ale to už dávno neplatí. Populace je vyšší, nemůžete holky srovnávat s dobou Brigitte Bardotové. Ideální může být i taková, která má míry 83-64-95.

* Vítězky české Miss oblékáte i na mezinárodní soutěže, teď se například Lucie Váchová chystá na Miss Universe do Ekvádoru. To asi musí být fajn pocit, když vaše šaty vidí v televizi víc než miliarda lidí na celém světě.
Proto tu práci dělám. (smích)

* Které šaty se vám zatím nejvíc povedly?
V roce 2001 dostala Gábina Adamcová na Miss World Tourism cenu za nejkrásnější večerní šaty. Nebo ty, ve kterých byla Michaela Salačová na Miss World v Londýně a pak byly vydraženy za sto osmdesát tisíc na dětskou nemocnici.

* Se kterou z těch dívek se vám nejlíp pracuje?
S Michaelou Salačovou, s Monikou Žídkovou. Ale oblíbila jsem si i kontroverzní miss.

* Myslíte Dianu Kobzanovou?
Jako modelka je úžasná. Mezi miss možná nepatří, ale na molu vypadá skvěle.

* Prezident soutěže Miloš Zapletal se s ní soudí a nevyjadřuje se o ní nijak hezky. Divím se, že jako členka týmu Miss nemluvíte ze solidarity podobně. Copak nemusíte?
Vůbec ne! Diana zná můj názor, je mojí oblíbenou modelkou. Na druhou stranu má ale Miss - i ta mezinárodní - nějaká pravidla a požadavky. Co Diana udělala (nafotila erotické snímky pro časopis Leo), je za hranicemi.

* Připomeňte, jak jste se dostala k Miss.
V roce 2000 jsme byli osloveni dva. Měla jsem dvě minuty na to, abych se rozhodla, a odpověděla jsem ano. Zkusila jsem to, druhý rok za mnou přišel Miloš Zapletal a řekl: "Beato, takové šaty jsme na Miss ještě neměli." To mi stačilo.

* Skočme ještě o trochu zpátky. Jak jste se dostala k návrhářství? Představuju si to tak, že jste jako malá šila na panenky.
Ale jen na malé. Šila jsem, kreslila a s ničím jiným jsem si nehrála. Od dětství jsem měla jasno. Když se nás výchovný poradce v osmé třídě ptal na budoucí povolání, řekla jsem: návrhářka, lékařka nebo herečka.

* Máte oblíbeného světového návrháře?
Líbí se mi, co dělá Karl Lagerfeld pro salon Channel, a z těch modernějších Roberto Cavalli. Mám ráda klasiku, třeba Dior je na mě moc extravagantní.

* No, mně se zdá extravagantní skoro každá přehlídka, kterou zahlédnu v televizi nebo ze které pak vidím fotky. Vždyť to mnohdy ani nejsou šaty, ale třeba jen třpytky na holém těle, různé plíšky, šílené střihy...
Na první pohled jsou ty modely opravdu nenositelné. I na druhý a na třetí. Ale to jsou jen inspirativní přehlídky. Ty věci se nenosí, jen se z nich čerpají nápady.

Beata Rajská
Přední česká návrhářka nemá pseudonym, jak by se mohlo zdát. Narodila se 19. listopadu 1962, vystudovala oděvní průmyslovku v Trenčíně a filozofickou fakultu v Bratislavě. Do Česka ji zavedla v roce 1982 první svatba. "Šaty na ni jsem si dělala sama, na druhou už z pověrčivosti ne," říká. Dnes je tedy vdaná podruhé a má dva syny: Hynka (19 let) a Libora (13 let). Její jméno je značkou pro módu českých celebrit: obléká zpěvačky i všechny dívky, které se účastní soutěží Miss. Zaměstnává sedm lidí a další si na práci najímá.

Iveta Bartošová předvádí jeden z modelů Beaty Rajské pro rok 2003.

Módní návrhářka Beata Rajská (vlevo) oblékla také českou zástupkyni na Miss World Michaelu Salačovou.

Lucie Váchová a Beata Rajská na zkoušce šatů pro soutěž Miss World.

Miss Michaela Salačová na módní přehlídce Beaty Rajské.

Michaela Salačová v modelu Beaty Rajské.

Zuzana Putnářová na módní přehlídce Beaty Rajské.

Model z módní přehlídky Beaty Rajské.

Návrhářka Beata Rajská a modelka Zuzana Putnářová.