Jste krásně opálená, kde jste trávila prázdniny?
Já jsem starý cikán, od začátku května mám opravdu hodně starostí, abych stihla předstírat, že jsem bílé rasy. Já mívám rasové problémy už tak od konce dubna. Ale k moři se teprve chystám. To až se vrátím, budou skinové moc rádi. Už se na ně, kluky holohlavé, moc těším.
Máte neuvěřitelné představení Začínáme končit, kde děláte akrobacii a jste i ve spodním prádle. Jak si to užíváte?
Já to nějak moc neprožívám. Představení si užívám, protože je dobře postavené a hrají tam úžasní kolegové. To si samozřejmě užívám. Jen jsem se jich ptala, jestli to nikoho moc neuráží, když tam pobíhám a dělám striptýz. Zatím s tím nikdo nemá problém. Na druhou stranu si říkám, že když ty ženy přijdou do divadla a uvidí, že se umí svlékat i Hrzánová, tak jim sebevědomí trochu poskočí všem.
Dělalo vám problém se svlékat?
Nemám s tím problém, protože to představení režíruje Lída Engelová, které já naprosto důvěřuji. Když Lída říká, že to takhle může být, tak už to potom neřeším. Je to v podstatě její odpovědnost.
Máte nějaké tréninky kvůli akrobacii?
Je to klasická zvedačka. Na divadelní fakultě jsme měli ohromného pana profesora Karla Bednáře, takže taneční průprava byla opravdu poctivá. Tělo má paměť, takže pokud se udržujete v nějaké kondici... Není to o tom, jak je člověk vycvičený, ale o tom, jak vystihne ten moment, kdy se má zapřít, kdy zpevnit a kdy se vyšvihnout. Pak je to vlastně strašně jednoduché.
Barbora Hrzánová s manželem Radkem Holubem v divadle
Odešla jste z Národního divadla i z divadla Na Jezerce. S vámi šel i manžel Radek Holub. Baví vás pracovat stále spolu?
Lidi se musí mít hlavně rádi. To je to zásadní. Pak už to jde všechno samo. My vlastně nikde v divadle nejsme. Akorát teď jsme rádi, že máme představení v Kalichu, já už tedy druhé, a plánujeme, že bychom přes sezonu udělali další. Od roku 1999 jsme na volné noze a máme to štěstí a boží požehnání, že si opravdu můžeme vybírat, jednak kde budeme hrát a hlavně s kým. Život je krátký, jsme tu jen na pár nadechnutí a ty strávit s lidmi, se kterými v žádném případě nechcete být, by byla škoda.
Na jaké představení mohou diváci přijít?
Mohou přijít kamkoli, buď do Kalichu na Začínáme končit nebo stále na Hrdého Budžese. Pak mám ještě dvě moc pěkná představení v divadle Viola. Máchův Máj, který hraji už 14 let. Dělám to celé nazpaměť, takže je to trochu náročnější, ale moc pěkné. Představení režíruje pan režisér Horanský. A pak s Janou Bouškovou a Máriem Bihárim, mým rodným bratrem, hrajeme ve stejném divadle cikánské představení Šunen Romale. Takže tam bych ráda pozvala všechny diváky.
Bára Hrzánová
Vy jste i velká milovnice zvířat. Na akci Psí den jste dorazila s novým členem rodiny.
Mám ráda lidi i zvířata. Samozřejmě nejen pejsky, ale i komáry a blechy. S tím opravdu nedělám velký rozdíl. Odmalička jsme měli doma psa, takže jsem spíš pejskař, ale jsem i na kočky. Kdo si nás najde, ten u nás může bydlet. Teď máme Pepinu, tříměsíčního parson russell teriéra. Nedávno nám odešli dva pejskové, stářím, a my bez nich nemůžeme být, takže okamžitě nastoupila tahle malá bestie.
Kdo se o něj u vás doma stará? Vy, manžel, nebo syn?
Doma máme všechno dohromady, takhle to neřešíme. Staráme se o ni všichni. Střídáme se, protože Pepina vstává kolem půl sedmé. Pak se jí člověk musí věnovat až do padnutí, protože je to miminko. Takže děláme všichni, co můžeme, aby jí u nás bylo dobře. S každým se snažíme domluvit. S lidmi i se zvířaty.
Skloubit všechnu tu péči a práci, kterou děláte, asi není úplně jednoduché.
Pepina zatím ještě nebyla doma sama, takže teprve uvidíme. Říkám si, že ji asi budu zkoušet brát sebou do divadla a na představení, když to bude možné. Samozřejmě se může stát, že budeme oba dva s manželem pryč a syn taky, takže si musí zvyknout. Zatím to ale jde.
