RODINA POD LUPOU: Barbara Nesvadbová s dcerou Bibianou a maminkou Libuší /...

RODINA POD LUPOU: Barbara Nesvadbová s dcerou Bibianou a maminkou Libuší / make-up: Zdeněk Fencl (2014) | foto: Lenka Hatašová, iDNES.cz

RODINA POD LUPOU: Vesnické žití nás zachránilo, říká Nesvadbová s mámou

  • 10
Spisovatelka Barbara Nesvadbová (39) si společné soužití s maminkou Libuší pochvaluje. Prý mezi nimi vládne symbióza, která jim pomohla překonat i smrt jim nejbližšího člověka. Velkou roli prý sehrálo i stěhování z města na vesnici.

ČÍM SI VZÁJEMNĚ LEZEME NA NERVY
Barbara: Maminka je psychiatr, takže si na nervy nelezeme. Tedy, když já jí, tak to profesionálně maskuje a když ona mně, tak se diplomaticky vzdálí. Máme naštěstí relativně velký dům. Na malé ploše si generační soužití asi ani jedna z nás představit neumí. Ale takhle, když se potkat nechceme, nepotkáme se.

Libuše: Tím, že jsme obě stejně paličaté.

KVŮLI ČEMU SE DOHADUJEME
Barbara: Žijeme ve velké symbióze, zní to možná divně, ale my se vážně vůbec nehádáme, ani nedohadujeme. Já občas prskám, když mám pocit, že je toho moc, moc práce, moc zvířat, moc lidí, moc charit. Bohužel prskám na své nejbližší, na Bi a na mámu, ale to je minutová záležitost a pak se hodiny omlouvám.

Libuše: Diskutujeme pořád o běžných denních starostech jako jsou dům, zahrada nebo zvěř.

Rodina pod lupou

Barbara Nesvadbová s dcerou Bibianou a maminkou Libuší (2014)

Spisovatelka Barbara Nesvadbová žije nejen s dcerou Bibianou, kterou má s exministrem Karlem Březinou, ale i s maminkou Libuší. Jsou na sebe zvyklé, zřejmě i díky povolání maminky, jež je psychiatrička. V Rodině pod lupou pózuje Nesvadbová v gumácích, jejichž koupě pomáhá mentálně postiženým, sdružovaným organizací Etincelle.

NA CO MÁME STEJNÝ NÁZOR
Barbara: Na každoden. Na spolehlivost. Na pravdu. Na víru. Prostě na ty důležité věci.

Libuše: Na svět a jeho vývoj, pořád se bojíme.

KDY JSEM SE O NI NEJVÍC BÁLA
Barbara: Když zemřel táta. Když budu hodně patetická, troufnu si říct, že nám naše vesnické žití v té době reálně zachránilo život. Ta velká změna, odchod z města, přinesla nový začátek a i jakousi stabilitu.

Libuše: Když pracovala jako sedmnáctiletá na Salzburských hrách a pozdě večer zavírala jediným velkým klíčem salzburský dóm.

ČÍM MĚ NEJVÍC PŘEKVAPILA
Barbara: Že vydržela myši. Máma miluje psy, tak skousla, že jsou tři. S velkým počtem koček se také smířila, ale dva smradlavé hlodavce, to ji myslím stálo hodně přemáhání. Také občas skřípe zuby nad mými vztahovými pokusy. Můj výběr by byl pro každého psychiatra k pousmání, jen pro vlastní mámu je to asi někdy hořký smích.

Libuše: Nemohu si vzpomenout, ale pokud ano, tak jen příjemně.

CO SPOLU PODNIKÁME NEJČASTĚJI
Barbara: My spolu žijeme, takže organizovaně spolu toho moc nepodnikáme, pokud se tedy nezařazují takové ty běžné činnosti jako venčení psů či natírání terasy. Jinak na dovolené, víkendy a výlety jezdíme většinou odděleně.

Libuše: Učíme se s Bibi.

CO ZE MĚ CHTĚLA MÍT
Barbara: Myslím, že něco lehce serióznějšího než psavce. Asi doktorku.

Libuše: Spokojeného, hodného a slušného člověka.

NEJKRÁSNĚJŠÍ DÁREK
Barbara: Život.

ČÍM TEĎ NEJVÍC ŽIJEME
Barbara: Svými pacienty, to je jasné. Je velmi poctivá lékařka. A myslím, že i zkouškami Bibiany na gympl. To máme trému všechny tři.

Libuše: Nejvíc? Asi Bibi.

,