Aneta: Začala jsem nový život

  • 53
Nedávno byla v Alpách. "Doufala jsem, že mě nikdo nepozná. Ale přijela banda Moraváků, měli slivovici a křičeli, jé, slečno Langerová, pojďte si ťuknout. Jen jsem říkala, prosím, nechte mě..." Málokomu se v roce 2004 obrátil život tak důkladně jako Anetě, první české superstar. Z posmutnělého děvčete se změnila v úspěšnou profesionální zpěvačku.

* Máte kamarády, kteří před vámi nevyslovují slova jako deska, koncerty a superstar?
Tahle otázka mě děsí.

* Až tak?
Jo, protože si uvědomuju, že nikdo takový není a podobné slovo padne vždycky. A vlastně asi logicky musí - kamarádi jsou na mě naštvaní, že se jim ozvu jednou za uherák. Mám málo času a málokdy náladu na povídání, protože když jste pořád mezi lidmi, tak se spíš někam zavrtáte a zůstáváte sám.

* Když se vžívám do vaší kůže, bál bych se, že jen těžko najdu nová přátelství.
Taky jsem si od toho vítězství nové kamarády nenašla. Lidi většinou znají můj provařenej ksicht z televize, takže těžko poznám, kdy by z toho mohlo něco být a kdy je všechno jen na základě mé popularity. Nějak se v tom pořád motám.

* Zkusme to konkrétněji - jak vypadá večírek, na kterém jste vy a potom taky spousta neznámých lidí?
Ti jsou většinou nesmělí, jenom ze slušnosti pozdraví a popřejou mi. Často se asi bojí, aby nevypadali, že se vnucujou. Mají to se mnou těžký a ani se nedivím, že jsem se zatím nesetkala s ničím vřelejším. Nebo setkala, ale to rovnou vypouštím - jsou lidi, kteří vás okamžitě odtáhnou do rohu a melou. Ty nemusím. A brácha mě od nich většinou vysvobodí. No, a pak jsou ještě takoví, kteří to se mnou myslí dobře, ale já jejich laskavost nemůžu přijmout.

* Jak to myslíte?
Třeba dneska mi ve škole jedna holka podala vizitku. Její maminka vlastní hotel, tak abych si prý odjela odpočinout na Vyžlovku. S tím se setkávám skoro denně, ale většinou ty lidi neznám, takže nevím, co od toho čekat, a malinko se bojím. A hlavně jsem ráda, když přijdu nějak rozumně domů, takže výlety moc nepřipadají v úvahu.

* Říkáte domů? Ale vy prý máte síť sedmi domovů, ve kterých přespáváte...
Bejvávalo, bohužel už jsem čtvrt roku zavřená v Praze. A šíleně mě to štve.

* Proč v ní zůstáváte?
Chodím tu do školy, a jezdit denně do Říčan, to by byla smrt. Jenže Praha je pro mě těsná. Někdy mám chuť na přírodu, když to řeknu takhle šíleně, chci se jít někam provětrat. Ale tady je jen málo koutů, kde by vás na každém rohu někdo nepotkal a neřekl: "Jé, ty seš tahleta..."

* Zažila jste v posledních měsících den, kdy si vás lidi nevšímali?
Jo. A překvapilo mě to. Najednou jdete a nikoho nezajímáte. Je to hloupost, ale stejně mi přijde divný, když se na mě ve škole nikdo neusměje nebo se za celý den nemusím podepsat. Zažívám i takové dny, a když se k tomu špatně vyspím, tak jsou celkem deprimující.

* Tohle bych do vás neřekl.
Zní to zvláštně, že jo? Pořád mám pocit, že utíkám, ale najednou se chci s lidmi bavit, a podle zákona schválnosti nikdo sám od sebe nepřijde. Jsem z toho popletená.

* Ve vaší situaci musí být těžké udržet si partnera, což by spoustu citlivých holek ve vašem věku trápilo.
Ale zrovna tohle mě nedeprimuje vůbec. Mám pocit, že jsem tady pro všechny lidi a vůbec nic mi neschází. Na vztahy ani není čas. Jeden jsem nedávno měla, ale nikomu se nemůžu věnovat pořádně, nešlo to.

Bez chuti do života

* Je dnešní Aneta šťastnější, než byla ta před rokem?
Myslím, že jsem se našla, že si konečně věřím. Dělám věci, za kterými si můžu stát a v nichž mám nějaké slovo. Takže myslím, že šťastnější jsem, a to i přes tu nepříjemnou ztrátu soukromí a přes to, že musím chodit třeba na Slavíka

* Jaké jste k němu měla výhrady?
Celkem dlouho trvalo než mi povolili zpívat naživo, ale hlavně nemůžu tyhle akce přenést přes srdce proto, že je na nich spousta lidí, kteří se tváří, jako by mě znali deset let. Všichni jsou jakoby šťastní, že mě vidí, a přitom to tak není.

* Tak proč jste při přebírání cen působila tak nadšeně?
Brácha mi vtloukal do hlavy, že tam jdu kvůli lidem, ať si to uvědomím. Že tam nejsem s bandou celebrit, ale sama za sebe. A na pódiu jsem si uvědomila, že mě tam dostaly hlasy od lidí, kteří chtějí, abych něco dokázala, a třeba mě rádi vidí. Najednou už mě nezajímali žádné neupřímné tváře.

* Říkáte, že jste se našla. To znamená, že už vůbec neřešíte problémy, které jste měla před rokem?
Z dnešního hlediska jsou to opravdu prkotiny, ale k smíchu mi nepřijdou, protože každý si s sebou neseme něco z minulosti, a já taky, chápete? A tak se pořád snažím smířit s tou osobou, která žila tenkrát. Pořád - i když už jsem našla cíl, za kterým běžím. Tamta Aneta se nechtěla nikam hnout, plácala se v otázkách, proč tady je, a chyběla jí chuť do života.

* To všechno kvůli smrti vaší maminky?
Vleklo se to se mnou dlouho. Já už tenkrát věděla, že je pro mě hudba důležitá, ale netušila jsem, že ji někdy dokážu dělat na vysoké úrovni a že se dokážu smířit s tím prostředím okolo. Neměla jsme na to. Ale když všechno přišlo samovolně, tak mi najednou nic jiného nezbývalo. A život mě najednou začal bavit.

* Mně se líbilo, jak vám v přenosech SuperStar narůstalo sebevědomí. Dnes už rozhodně umíte říkat "ne", když se vám do něčeho nechce. Přesto - nebývá to občas těžké?
Jednou mě takové odmítnutí mrzelo. Volali mi z Novy, takže vlastně známí, a ptali se, jestli vystoupím na jejich Silvestru. Moje první otázka byla, jestli naživo. Samozřejmě na playback, a tak jsem řekla, že ne, ať se na mě nezlobí.

* Kývla jste naopak na něco, čeho jste pak litovala?
Jo, ale nic jiného mi bohužel nezbývalo, protože jsem to měla ve smlouvě. O prázdninách jsem musela do novácké Zlaté hokejky a za to jsem se nenáviděla. Bylo to takové ponížení, že jsem se na pódiu smála sama sobě, což se mi v životě nestalo. Vyhozená do vzduchu a padej si. Že si mám podat ruku s Eliášem a říct mu hodně štěstí, to mi nevadilo, ale když mám odvést nějakou práci, tak ji, panebože, odvedu. A ne, že si tam stoupnu jako tvrdý Y a budu otevírat pusu do playbacku.

* Zažila jste už koncert, kdy se na vás lidi nedívali jako na atrakci z lunaparku?
Je troufalé to říct, ale z jednoho koncertu jsem takový pocit měla. Byl v Říčanech, já na něm chtěla za všechno poděkovat a přišla spousta lidí. Ať už to bylo zadarmo nebo chumelilo, to je jedno - byli naprosto skvělí. Letní koncerty v Sazka Areně na to vůbec neměly. Tady už jsem stála jenom já a ti lidi se tvářili jako doma, což mě překvapilo, protože opravdu nebylo hezky. Ale když jsem se ptala, tak říkali: "Ne, není zima, my to roztrsáme..." Na tenhle pocit jsem si vzpomněla, když jsem byla na tiskovce s Luckou Bílou, a novináři se ptali, jestli chci jít v jejích stopách.

* Co jste odpověděla?
Že jsem na tom jinak. Zatím nemám chuť sbírat trofeje, ani není za co - zpěvák musí udělat spoustu práce, aby měl na sošky právo, a pro mě je stejně daleko cennější, když lidi přijdou na koncert a jsou v pohodě. Nepískaj, neřvou: "Ty jsi ze SuperStar, vypadni, my chceme někoho pořádnýho..." Konkrétně Lucie Bílá už nikomu nemusí dokazovat, že zpívat umí, ale já chci muziku opravdu prožívat a nikdy nespadnout do popového společenství, ve kterém už podle mě o hudbu moc nejde.

* Tak proč už dávno nevystupujete s kapelou po klubech?
Třeba v těch Říčanech jsem hrála jenom osm písniček, a tohle nechci. Když se lidi přišli najíst, tak je musím opravdu nakrmit, a osm skladeb je málo. Takže se teď snažím skládat, jak mi to všichni tlučou do hlavy, a sedmnáctého února bude první koncert, který konečně odstartuje turné. Ten už bude určitě delší než na hodinu.

Od rodiny už mám odstup

* Před svátky vás vzaly na turné dvě populární klubové kapely, Tři setry a Divokej Bill. Jak to udělat, abyste hrála podobně kvalitní muziku, a přitom prodávala třeba trojnásobek desek?
Tak to nás s bráchou trápí i ve snech.

* A napadá vás něco?
Nevím. Je hrozně těžké určit hranice, odkud kam můžeme sáhnout a po čem. Typický problém - mám být na spoustě billboardů, aby mě lidi měli neustále na očích? Nezhnusím se jim? Zatím si to oťukáváme a neuvěřitelně nás to trápí, protože musíme z něčeho žit.

* Vy už si nedovedete představit, že by pro vás muzika nebyla povoláním?
Nedovedu. Možná jsem paličatá, ale když jsem se do něčeho pustila, tak nemůžu ustoupit; nemůžu dopustit, aby mě někdo přetlačil zpátky

* Tlačí vás někdo, abyste občas ustoupila a třeba na billboardy šla? Nebo do televize? Takové to, "překonej averzi a vystup na tom silvestru..."
Ne. O všem, co chci dělat, rozhoduju jenom já a brácha. Nikdo jiný v tom zapletený není, ani tátovo slovo nemá váhu, která by nás rozhodila. Brácha ví všechno a nepokouší se mě do něčeho tlačit, neříká, "ustup, budeme z toho mít nějaký peníze". Nic takového. Koncerty zase nejsou tak špatně placené, abychom museli chodit každý týden do televize.

* Když jsme u vašeho bratra a zároveň manažera Nikoly Nemáte strach, že vám společná práce poničí vztah?
Na to jsem se ho ze začátku asi milionkrát ptala, protože do všeho vplul taky samovolně jak ryba. Myslel, že to nezvládne, ale já měla strach z něčeho jiného - nikdy jsem neměla ráda, když mě sourozenci omezovali. Dlouho mě brali jako malého usmrkance, kterého musí vodit na vodítku, a tak jsem si od nich nakonec nenechala pomalu nic říct. Takže teď jsem se bála, že mi brácha bude zase už chodit za zadkem, a to jsme si v létě vyříkali. Proto už rozhodně nemám pocit, že by mohla práce náš vztah ohrozit.

* On nechce vědět o všem, co děláte?
Přesně to jsem si nepřála - řekla jsem mu, že když nebudu chtít, tak ať se mi neplete do soukromí. Na to jsem teď přecitlivělá. Sama sedím v obýváku a čtu si, ale nechci, aby to někdo věděl. To je moje úchylka a Nikola neklade odpor. Neříká mi, "teď půjdeš a všechno mi vyklopíš". Takhle to nikdy nebude, protože už mám od rodiny obrovský odstup.

* Obrovský?
Chci žít vlastní život. Táta už se mě neptá, v kolik budu doma a co budu dělat, prostě ne. Je rád, když se jednou za týden vidíme, a snesl by mi modrý z nebe, což dřív nebylo. Dřív jsem byla pořád pod jeho dohledem a často jsme se hádali - od něj ani od ségry jsem nikdy neslyšela, že jsem dobrá nebo že jsou na mě pyšní. A to už neplatí, což mě hodně dostalo. To bylo na vítězství v SuperStar nejcennější

* Změnil se v červnu vašemu tátovi život?
Je teď doma sám, takže ode mě má větší klid. Zato se stal pošťákem, protože vyzvedává všechny mé zásilky, a občas chodí na akce, které nikdy nezažil. Třeba před Slavíky jsem mu řekla, že bude sedět vedle Lucky Bílý, a on se ptal: "Cože, opravdu vedle ní? To ani náhodou!" Samozřejmě se stydí, protože ty lidi nezná.

* Jak znám Lucii Bílou, ta si ho získala hned...
Nakonec ani ne, protože mi napsala zprávu, že chce sedět vedle mě a povídat si - to bylo poprvé, co jsme se viděly osobně. Takže táta si sedl po její levé ruce, ale Lucka řekla, "pojď ke mně ty, Aneto," a on si oddychl.

* Popovídaly jste si?
Lucka teda povídá neuvěřitelně - taky mi hned po Slavíkovi psala, že řeší stres opačně než já. Že zatímco já jsem zadumaná a všechno řeším v sobě, ona to má naopak.

SuperStar mě neuvěřitelně rozmazlila

* Kdy Vás první člověk poprosil na ulici o podpis?
Zpívala jsem v pořadu Rozjezdy pro hvězdy a pár lidí mě poznalo v metru. Taky chtěli podpis a já si říkala. "Proč na mě koukaj tak divně? Mám na sobě něco špatnýho?"

* A pak už přišla SuperStar... Můžete po půl roce otevřeně říct, co bylo na té soutěži nejhůř snesitelné?
Hrozně mi vadí, když se nemůžu pohybovat, jak chci, když nemám svobodu. A my nesměli opustit Prahu, nemohli jsme jet za rodinou, takže jsem byla vždycky šťastná za nedělní večer, kdy mě po soutěžním kole vytáhl brácha na procházku. Protože jinak nás převáželi z místnosti do místnosti jak vězně. Měli za nás samozřejmě zodpovědnost, ale bylo to až přehnané - takovej přísnej tábor to byl...

* Dostáváte pořád ještě dárky od fanoušků?
Mám celoroční Vánoce. Dostávám plyšáky, zlaté náušnice... A k tomu bývá většinou jenom přiložený vzkaz, že mi někdo chtěl udělat radost nebo že to je k osmnáctým narozeninám. Jedna paní mi poslala album své rodiny jenom proto, že si někde přečetla, že zatímco mě všichni znají, tak já neznám nikoho. Na jedné fotce třeba nalívá kávu a pod tu napsala: "Tak ti vařím kafíčko a těším se, až přijedeš." Ti lidi vás berou jako člena rodiny.

* Jak vás v září přivítali profesoři a spolužáci ve škole? Místo obyčejné studentky nastoupila do třeťáku hvězda...
U spolužáků se nic nezměnilo, určitě jsem necítila závist. Tu snad jedině u některých starších profesorů. Občas zaslechnu, že si někteří z nich myslí, jak se mi zvednul nos - prý pořád sedím po chodbách, telefonuju, dělám důležitou... Ale mně nic jiného nezbývá, protože vyřizuju různé rozhovory a podobně.

* S takovými lidmi, kterým nejste sympatická, se setkáváte častěji?
Stalo se mi to třeba na prvním koncertě s Divokým Billem a Třemi sestrami v Hradci - tam bylo tři tisíce lidí, a když jsem před ně vylezla, tak jsem se cítila trošku jako trubec. Na ty dvě kapely zatím prostě nemám, a bylo tam pár tvrdých chlapíků, od kterých v jedné pauze mezi písničkami přilítla věta: "Už běž, my chceme Sestry!" S tím se dalo počítat, ale... nedá se nic dělat - já jsem neuvěřitelně rozmazlená ze SuperStar, kde o mě byl takový zájem, že jsem si najednou říkala: "Co je, co děláš špatně?" Byl to divnej pocit. Jako by mě z vyhřátých peřinek najednou hodili do studené vody.

* Měla jste v poslední době krizi?
Jeden listopadový čtvrtek na mě spadla ve škole. Byl to dost nabitý týden a já ráno zaspala - na vyučování jsem přišla pozdě, teď se všichni na něco ptali, mně z toho rostla hlava a říkala jsem si, že snad uteču. Měla jsem v hlavě spoustu jiných myšlenek než jak přeložit nějakou větu do angličtiny, ale lidi kolem to nevěděli. Hlavou se mi honilo, musíš to vydržet, ale rozbrečela jsem se. Kamarád mě utěšoval a chtěl nějak pomoct, ale já mu jen řekla: "Zavolej bráchovi, ať pro mě přijede." Fakt se mi klepaly nohy, sáhla jsem si na dno. Že to k mé situaci patří, to jsem věděla, ale netušila jsem, jak ty slzy zatlačit.

* Nenapadlo vás, že byste šla za psychologem, který by vám pomohl se zorientovat?
Párkrát jsem u takových lidí byla, protože jsem se neuměla vyrovnat se smrtí mámy, ale nedělalo mi to dobře. Podle mě u sebe musíte mít člověka, který ví, jak se cítíte. Právě proto jsem hned ze školy volala bráchovi - vím, že on mě jenom čapne, obejme, dá pusu a řekne: "Nejsi tady sama, neboj se." A to mi stačí. Díky tomu se můžu dostat zase nahoru. Takže moje dnešní problémy už pro psychologa nejsou.
První deska? Plná chyb!

* Hodí se vám, že jste od konce listopadu plnoletá?
Konečně už můžu za volant, na to jsem se těšila od čtrnácti let. Přiznám se, že už tenkrát jsem někdy řídila, dvacítkou, po chatách... A teď je hrozně fajn sednout do auta a neopruzovat pořád někoho tím "přijeď pro mě".

* Jaký máte hudební cíl pro příští rok?
Napravit chyby z první desky. Stejně musím budovat repertoár na turné, tak by byla škoda nové písničky nevydat. Snad už budou zažrané v mých spoluhráčích, kteří budou vědět, o čem ta která skladba nebo text je.

* Posloucháte své debutové album Spousta andělů často?
Samozřejmě, a chyb tam je spousta. Hlavně kvůli nesehranosti. Dodnes mě mrzí, že když zaplacení muzikanti nahrávali hudbu, tak ještě nebyly vybrané texty, nebylo nic.

* Ten poslech vás vyloženě mučí?
To zas ne. Jsem ráda, že se deska povedla aspoň takhle - poslouchat se dá. Ale okamžitě chci udělat všechno pro to, aby těch chyb bylo příště míň.

* Splnila jste si už jako slušně vydělávající superstar nějaký sen?
Potěšilo mě, že jsem si pronajala soukromí - byt. Po tom jsem taky toužila už od čtrnácti, kdy jsem chtěla vypadnout z domova a vyčistit si hlavu jen tak, sama se sebou.

* Proč jste si byt rovnou nekoupila?
Vy si možná neuvědomujete, že to, co teď na začátku vydělám, musím okamžitě investovat. Třeba jenom technika na koncerty stojí opravdu dost. Na hloupý odposlech, který je pro mě spasením, šetřím jako mí vrstevníci na vánoční dárky pro rodinu. Ty věcičky stojí obrovské peníze.

* Řekněte, který okamžik právě končícího roku byl po vás nejhezčí?
Právě ta přeměna člověka, který zoufale stojí, v někoho úplně jiného - běžícího. Začala ve chvíli, kdy měli v SuperStar poprvé šanci rozhodovat diváci a já ucítila, že mě chtějí. Že mi dávají šanci, kterou můžu využít. To pro mě bylo nejzásadnější. Konečně jsem stála na svých nohách a už se nevozila na vozíčku za někým jiným.

Anetini slavíci
V soutěži Zlatý slavík se stala Aneta Langerová objevem roku a mezi zpěvačkami skončila hned za Lucií Bílou. Ale komu by sošky udělila ona sama?
ZPĚVÁK
Kdybych to brala podle osobnosti, tak texty a muzika Dana Landy mě dostávají někam, kde se cítím božsky. Vím, že to není kdovíjaký zpěvák, ale jako osobnost mě fascinuje nejvíc. A kdybych vybírala jenom podle hlasu..., tak to bude těžké. Mně se líbí, jak zpívá Sámer. Ten kdyby ještě chodil na hlasovou techniku, tak bude na výborné úrovni.
ZPĚVAČKA
Podle hlasu asi opravdu vede Lucka Bílá, ale Martina Balogová jí hodně konkuruje.
SKUPINA
Určitě Divokej Bill. Za to, že se kluci vymakali na vysokou úroveň a při tom jsou pořád normální. Publikum se na ně neuvěřitelně vyřádí a vůbec se nedivím - sama vždycky pochoduju za pódiem a mám hroznou chuť vlítnout do davu.

Aneta Langerová
První česká SuperStar oslavila 26. listopadu své osmnáctiny. Studuje třetím rokem obchodní akademii v Praze, ale její prioritou je v posledních měsících hudba. Sledovat její kariéru je, a nadále bude, velmi zajímavé - jak dlouho vydrží mezi nejpopulárnějšími českými zpěvačkami? Na tuto otázku nezná odpověď ani samotná zpěvačka, která chce hrát nepodbízivou hudbu po českých klubech a vyhýbat se televizním pořadům s vysokou sledovaností. Zatím jito neubližuje, desky Spousta andělů se už prodalo sedmdesát tisíc kusů. Televizní diváky však pomalu začínají zajímat noví soutěžící z druhého dílu soutěže.

Aneta Langerová na samém začátku soutěže SuperStar.

První semifinalistky soutěže Česko hledá SuperStar Aneta Langerová (vlevo) a Veronika Zaňková. (15.3.2004)

Aneta Langerová

Aneta Langerová

Aneta Langerová

Aneta Langerová

Šárka Vaňková a Aneta Langerová

Aneta Langerová a Šárka Vaňková

Aneta Langerová (15.6. 2004)

Aneta Langerová

Aneta Langerová v ústeckém rádiu North Music, (16.6. 2004)

Martina Balogová a Aneta Langerová v ústeckém rádiu North. (16.6. 2004)

Aneta Langerová (20.6.2004)

Aneta Langerová (20.6. 2004)

Aneta Langerová během on-line rozhovoru v redakci iDNES. (21.6.2004)

Aneta Langerová ve finále porazila Šárku Vaňkovou. (20.6.2004)

Aneta Langerová (20.6.2004)

Aneta Langerová (20.6.2004)

Aneta Langerová ve finále porazila Šárku Vaňkovou. (20.6.2004)

Aneta Langerová ve finále porazila Šárku Vaňkovou. (20.6.2004)

Instruktor Jindřich Kantor se SuperStar Anetou Langerovou.

Vyhrála, ale se SuperStar už nechce být spojována. "Byly to schody, které jsou za mnou," říká Aneta Langerová.

První česká SuperStar Aneta Langerová

První česká SuperStar Aneta Langerová

První česká SuperStar Aneta Langerová

Aneta Langerová

Česká SuperStar Aneta Langerová se svými synovci.

Tereza Pergnerová (vlevo), Věra Špinarová a Aneta Langerová (vpravo).

Zlatá a stříbrná zpěvačka tohoto roku Lucie Bílá a Aneta Langerová. Český slavík 2004.

Aneta Langerová svou popularitu "SuperStar" potvrdila druhým místem. Na snímku s bratrem Nikolou. Český slavík 2004

Stříbrná slavice Aneta Langerová. Český slavík 2004.

Karel Gott a Aneta Langerová, která prohlásila, že víc než slavíka si cení vyprodaných koncertů. Český slavík 2004.

Aneta Langerová

Aneta Langerová

,