Sedla si v kavárně a potichu požádala o preso s mlékem, džus a popelník. "Teď si můžu zapálit, když tu není brácha," mrkla na mě s úsměvem. "Ne, že by mi něco zakazoval, ale nevidí to rád," vysvětlovala.
V tu chvíli byla zase obyčejnou osmnáctiletou holkou. Pravda, nebýt těch zadarmo donesených chlebíčků jako pozornost podniku a asi deseti fotek, které musela při rozhovoru podepsat.
* Víte, kolik hudebních cen jste získala během posledních měsíců?
Ne, nepočítala jsem je.
* Je jich šest. První byl stříbrný Slavík a poslední Andělé, které jste si před týdnem odvezla z Ostravy, byli hned dva.
Hm. Až moc na to, co mám za sebou. Protože toho není tolik. To mě trošku trápí. Neudílím si ty ceny sama. Tím se pořád uklidňuju. Vážím si jich, ale myslím, že zatím nejsou úplně zasloužené. Chtěla bych je dostat za nějakou pořádnou práci, ale tohle jsou jen dozvuky SuperStar.
* Nejste na sebe ani trochu pyšná?
Ne. Řeknu to takhle: na Andělech se mě někdo ptal, která cena pro mě znamená víc, jestli zpěvačka, nebo objev roku. Ajá řekla, že pro mě mělo největší cenu, když mi Hana Hegerová přišla podat ruku. Všichni na mě koukali jak na blázna a asi si říkali: Cože, co si to tady vymýšlí? Jenže ono to tak vážně je. Já to přebírání všelijakých cen skutečně nijak zvlášť neprožívám, asi na to pořád ještě nejsem připravená. Snažím se tím moc nezabývat, to bych se vážně zbláznila.
* Proto jste nešla po vyhlášení Andělů slavit do Stodolní ulice?
Mám teď turné, takže jsem byla unavená. Ale i kdybych nebyla, stejně bych tam nešla. Říkám to upřímně. Večírky mě nelákají, nemám je ráda. Radši si se svou kapelou sednu v šatně nebo v hospodě.
* Za rok jste toho shrábla víc než jiní za léta dřiny. To některým zkušenějším kolegům leží v žaludku!
Určitě jim to tam leží. A vůbec se jim nedivím. Taky bych měla všelijaké pocity, kdyby mi nějakej malej zajíc vlítnul na pole a začal mi tam okusovat ředkvičky. Jsem pro ně konkurence, i když já sama to tak zatím neberu. Těší mě, že jsem tady, ale toho, co najednou mám, je hrozně moc. Nestíhám to pobrat. Všichni vědí, jak to je. Pokud mají nadhled a jsou se sebou vyrovnaní, tak by to snad mohli pochopit a nemuselo by je to trápit. Někteří ale nadhled bohužel nemají.
* V Ostravě seděli během přenosu všichni nominovaní v zákulisí. Blahopřál vám někdo z konkurence?
(Dlouho mlčí) Vzpomínám si na skupinu Tata Bojs. Ti si se mnou přišli popovídat, jsou to hrozně fajn lidi. Blahopřály mi spíš kapely, které tu rivalitu tolik neprožívají. Hodně lidí pak ale chodilo i za bráchou, protože se ke mně nedostali přes novináře.
* A co Lucie Bílá? Na Andělech nebyla. Mluvila jste s ní od té doby?
Ne. Nevím, čím to je. Jestli nějakou chybou v komunikaci, nebo je za tím něco jiného... Jen vím, že máme vá telefonní čísla, protože je obě měníme minimálně dvakrát do roka.
* Při SuperStar vám přece fandila. Jaký mezi sebou máte vztah teď, když se z vás staly konkurentky?
Mnohokrát jsme si spolu povídaly a myslím, že ona je jako člověk naprosto v pohodě. Ale zase - je profesionál a chápu, že konkurence zůstane pořád konkurencí. To k tomu patří. Lidsky spolu vycházíme opravdu dobře, i když, jak říkám, teď jsme spolu dlouho nemluvily.
* Zastání jste našla u Michala Horáčka, který po Andělech prohlásil, že jste nic nedostala zadarmo a že ho štve, když to někdo říká.
On tu soutěž neodsuzuje, což je asi pochopitelné, když tam dělá porotce. Bere to velmi zodpovědně, to se mi líbí. Mrzí mě, že spousta lidí z branže SuperStar šmahem zatracuje. Kdyby do toho ty lidi alespoň nejdřív nahlédli a pak to odsoudili, tak neřeknu. Ale oni hodnotí bez noho, aby věděli, co vlastně hodnotí. Na druhou stranu chápu, že se tím nechtějí ani zabývat.
* Není pro vás útěchou fakt, že s vámi chtějí spolupracovat lidé jako Jarek Nohavica?
Jo, to jo. Jarek Nohavica je výborný člověk. Na Andělech mi říkal, že zatím mě nechá být, protože se nejdřív musím vyrýsovat. Má pravdu. Potřebuju si najít nějakou svoji pozici, pokud se mi to vůbec podaří. Teprve potom bychom se mohli domluvit na spolupráci. Jak s panem Horáčkem, tak s Jarkem Nohavicou. Snad to vyjde, uvidíme.
* Koho dalšího si na české hudební scéně vážíte?
Dana Bárty. Každý má před ním respekt, což je správné, protože on si to zaslouží. A pak různých kapel, které dělají dobrou hudbu. Michal Hrůza z kapely Ready Kirken je zlatý člověk, který vám řekne pravdu do očí za všech okolností. Navíc v hudbě nehledá jen peníze. To je moje krevní skupina. A musím znovu zmínit paní Hegerovou. S tou jsem se chtěla vždycky setkat a povedlo se mi to. Stálo to za to, i když to bylo jen třicet vteřin a nic moc jsme si neřekly. Ona je pro mě žena s velkým Ž. Má obrovské charizma, je to jednoduše osobnost.
Zbožňuju tatínka
* Co na vaše úspěchy říká táta?
Fandí mi. Má nás všechny tři, bráchu, ségru i mě, hrozně rád, ale zároveň je takový ten drsný tatík. Je přísný a vždycky byl. Což je velice dobře, protože jinak by z nás vyrostlo bůhvíco. Ale zároveň je moc hodný. Zbožňuju svého tatínka! Je upřímnej, takže když jsme jako děti vyhrály nějakou trofej, místo aby nás pochválil, tak s úsměvem pronesl: A jéje, další lapač prachu! (směje se) Pro nás to ale i tak byla podpora.
* Takže si vaše Anděly nevystavuje v obýváku?
Právě že by chtěl, teď je to naopak. Mám ty ceny naházené někde pod stolem, nechci je vystavovat, protože by mě to rozmazlovalo. Všechny krabičky s andílky jsem zastrčila do zásuvky. Atáta vždycky přijde, otevře to a kouká po nějakém hřebíku a místě, kam by je mohl pověsit. Tak nějak se to obrátilo, teď se vystavování bráním já.
* Nemá tatínek strach, že jste si naložila příliš velké sousto?
Asi jako každý rodič se samozřejmě bojí o své dítě. Na druhou stranu ho utěšuje, že mám vedle sebe bráchu, který mi dělá manažera a ochrání mě. A navíc vidí tu radost, jakou z té práce mám. Asi ví, že je to lepší, než kdybych byla zaseklá doma a nudila se, jako to bylo dřív. Pak se mi hlavou honily různé věci...
* To zní depresivně.
Myslím, že to bylo hodně tím, co se stalo doma, že maminka... a tak. Donutilo mě to začít koukat do budoucnosti a nestát pořád na jednom místě. To by nedopadlo dobře. Navíc jsem odmalička vyrůstala mezi staršími lidmi, sourozenci jsou ode mě o deset let, takže to mám trochu šoupnutý. Možná i proto si dneska nemám moc co říct se svými vrstevníky. Nezajímá mě to, o čem si oni chtějí povídat.
* Vaše maminka před pár lety zemřela. Podporovala by vás v hudbě i ona? Nebo by z vás chtěla mít spíš ekonomku, kterou byste se stala, nebýt SuperStar?
Maminka sama zpívala, k muzice mě přivedla ona. Všichni říkají, že mám hlas strašně podobný jejímu. Odmalička jsme spolu zpívaly. Vosmi letech mě přihlásila na hodiny kytary a pak mě tam každý týden musela skoro násilím dotáhnout, protože už jako dítě jsem byla hodně stydlivá. Navíc jsem hrála tenis a o nic dalšího jsem nestála. Takže maminka by mě určitě podporovala.
* Zpěvačku z vás chtěla mít asi celá rodina. Do SuperStar vás přihlásil bratr, že?
Spíš to byl táta s kamarádkou.
* Museli vás pak přemlouvat, abyste na konkurz skutečně šla?
Ségra mi řekla, když nepůjdu, budu srab, a to zafungovalo.
* Sestra je z vás nejstarší. Ovlivňovala vás hodně?
Určitě. Je sice jakoby v pozadí, ale je z nás nejrozumnější. Kdyby se stal nějaký průšvih, tak ona je ten, kdo by nás z toho s bráchou vytáhl.
* Není váš bratr Nikola z toho kolotoče kolem vás už někdy unavený?
Je, protože je na všechno to zařizování sám. Nemůžeme si zatím dovolit někoho, kdo by mu pomáhal, nejsou na to finance. Ale hned, jak to půjde, tak brácha dostane na pomoc nějakou pravou ruku. A taky ho v dubnu vyženu na dovolenou.
* Sobě dovolenou nenařídíte?
Tak to nevím. Mám několik skupin kamarádů, které mi různě nabízejí: Pojeď s námi k moři nebo někam... Tak občas něco vezmu a vyrazím se s nimi vyvětrat. Ale teď už spíš někam do zahraničí. Tady mě každý zná, a od lidí si tak neodpočinu.
Hlídá mě bodyguard
* Vyjela jste na své první samostatné na turné, bydlíte po hotelech. Jak tam odpočíváte?
Mám teď novou úchylku a sama před sebou si připadám trochu jako blázen. Pořád hraju game boye, což je takový kapesní přístroj s elektronickými hrami. V hlavě mi šrotuje spousta věcí, takže se mi začalo strašně stýskat po nějakých hrách, po něčem úplně dětském. Nekecám, nosím tu mašinku pořád s sebou a mám ji i teď! (vytahuje z batohu stříbrnou krabičku) Dostává mě to úplně jinam. Přinesl mi to Viktor, který mě hlídá.
* Vy máte svého bodyguarda?
No jo, s Viktorem jsme dobří kamarádi, potkala jsem ho při předkolech SuperStar, kde vypomáhal, a později mi sám nabídl spolupráci.
* Ohrožoval vás někdo? Anebo Viktor funguje jen jako prevence?
Nejde o to, aby se přede mě postavil, až bude někdo střílet, jak si lidi často myslí. Spíš má na starosti fanoušky, kteří teď při turné občas vletí na jeviště. Nebo pomáhá s organizováním davu při podpisových akcích.
* Jak jste vůbec spokojená s novou kapelou?
Z výměny kapely mám letos největší radost. Objevili se kolem mě muzikanti, kteří jsou schopní tvořit. A hlavně jsou skvělí i jako lidi.
* Taková nová hudební rodina?
Přesně. Chci, aby to všechno fungovalo i díky vzájemnému přátelství. To mi vyhovuje. Každý z nich je osobnost, vyzařuje to z nich a mně se to strašně líbí.
* Kvůli turné jste přerušila studium. Vrátíte se do školy, až koncerty skončí?
Musím, od konce pololetí jsem tam nebyla. Škola je teď pro mě větší práce než zpívání a koncerty.
* Do maturity na obchodní akademii vám chybí ještě rok. Věříte, že skutečně zvládnete dostudovat?
Musím, protože jinak mě ségra pověsí někam za krk. (směje se)
* Sledujete druhý ročník SuperStar?
Několik dílů jsem ze začátku viděla, pak nám začalo turné. Ale byla jsem hrozně zvědavá, to je jasné.
* Našla jste si nějakého favorita?
Hodně se mi líbil Vlasta Horváth, měl přirozené a příjemné vystupování. A vynikající hlas má Gába Al Dhába. Jen doufám, že ti lidi se své příležitosti chytnou a budou s ní umět dobře zacházet. Protože někdo prodá jen svůj hlas a pak už nezbude nic, co by mohl nabídnout. To mě trošku mrzí u Martiny Balogové. To by byla světová zpěvačka, má na to barvu hlasu, ale osobnost? Tam podle mě něco chybí.
* A není právě to ten důvod, proč SuperStar nevyhrála?
Je to možné.
* Vídáte se s loňskými finalisty?
Občas je potkám na různých akcích. Nebo na foniatrii, kde se učíme správně vyslovovat. (směje se) Tam jsem se teď viděla se Standou Dolínkem. To je neuvěřitelný kuře... Mám s těmi lidmi pořád něco společnýho, všichni byli v podstatě fajn.
* Proč se vlastně chcete od SuperStar distancovat? Není to od vás přece jen trochu nevděčné?
Hrnulo se na mě hodně podobných názorů, ale snad jsem to některým lidem vysvětlila. Celou republiku nepřesvědčím, že je to jinak.
* Zkuste to.
Není to tak, že by SuperStar byla fuj. Nechci se ale ohlížet. Pochopila jsem to jako pomoc, abych se dostala nahoru, a pak si dělala, co chci. Takhle to mám já, a pokud má na to někdo jiný názor, nedá se nic dělat.
* Vyčítají vám i fanoušci, že jste jim tak trochu zmizela z dohledu?
Setkala jsem se s tím. Nějaký pán mi nedávno v Noci s Andělem psal, že se teď dívá v hospodě na televizi spolu s asi šedesáti dalšími lidmi, kteří do mě při SuperStar narvali strašný prachy, protože mě chtěli mít v těch televizních estrádách... Jenže já je nenutila, aby mi ty hlasy posílali! To byla pouze jejich věc, takže mi to připadá jako trápení zvěře.
* Už jste se smířila s tím, že jste kvůli popularitě vydána na milost a nemilost veřejnosti?
Mám kolem sebe lidi, kteří mi to pomáhají přežít. Někdy sice probrečím celý víkend, ale vím, že mě to celé posiluje. Jediné, s čím se pořád nemůžu srovnat, je ztráta soukromí. Nemám ráda, když někdo vyzvídá, kde bydlím nebo s kým se stýkám. Jsem odhodlaná si soukromí chránit. Navždycky. I když to někdy vypadá jako beznadějný boj.
* Takže se vydáte po stopách muzikantů typu Jarek Nohavica nebo Iva Bittová?
Jo, v SuperStar mi lidi říkali, že musím chodit do televizních estrád, a přesvědčovali mě o tom, že mě to bude bavit a že za to budu mít prachy. Nechci se s Jarkem Nohavicou srovnávat, ale tenkrát nás s bráchou napadl právě on. A říkali jsme: A co Nohavica? Ten se nikde neukazuje, a stejně se dokáže hudbou živit. Moc si ho za to vážím, protože to je úplně o něčem jiném než klasický showbyznys. Tohle je kumšt, který se nedělá pro peníze.
* Nebojíte se, že takhle svou popularitu časem ztratíte?
Mně by to, upřímně, teď nijak zvlášť nevadilo. Moje popularita je na můj vkus až moc velká. Vážím si toho, že mě lidi mají rádi, ale nemůžu do budoucna zrazovat hodnoty, ve které věřím, i kdyby to znamenalo ztrátu mé popularity.
ANETA LANGEROVÁ
Narodila se v Benešově 26. listopadu 1986, vyrůstala v Říčanech. Od dětství se věnovala sportu a hudbě. Ve čtrnácti se stala členkou sázavské kapely SPB. Koncem roku 2003 se přihlásila do soutěže Česko hledá SuperStar, kterou loni 20. června vyhrála. Na začátku září vydala debutové album Spousta andělů, které se okamžitě dostalo do čela hitparád. Získala několik ocenění -objev roku a druhé místo na Českém slavíku 2004, objev roku a zpěvačka roku na Andělech 2004. Je i zpěvačkou roku a překvapením roku v anketě magazínu Report Žebřík. Před dvěma týdny vyrazila na turné s novou kapelou, která zatím nemá jméno.
