Stejně svízelné jako bolest změřit je objektivně vyjádřit, nakolik se kde lékaři věnují její léčbě. Světová zdravotnická organizace srovnává spotřebu analgetik, a to prostřednictvím počtu takzvaných definovaných denních dávek připadajících na 1000 obyvatel a jeden den. Ne náhodou zaostávají postkomunistické státy ve spotřebě analgetik s centrálním působením, kam patří morfin a jeho deriváty přírodního i syntetického původu, za vyspělými zeměmi, byť čísla stoupají. Co naopak klesá, je spotřeba antipyretik, například derivátů kyseliny acetylsalycilové a paracetamolu. Znamená to snad, že se lidé přestávají cpát prášky proti bolestem hlava nehlava? Možná. Tomu, kdo ví, že u nás zároveň výrazně stoupá spotřeba antirevmatik (ibuprofen, diclofenac...), však může na mysli vytanout otázka: Nenahrazují náhodou lékaři levnější preparáty, za které musí ovšem už dnes pacienti platit, protizánětlivými léky, jež jsou sice mnohem dražší, zato na předpis?
Analgetika Analgetika
s centrálním působením s periferním působením
(morfin a jeho deriváty) svět 1998 svět 1998
1990 1,4 Austrálie 42,2 Austrálie
(nejméně) (nejméně)
1992 1,6 4,0 30,4 12
Norsko Finsko
4,8 16,7
1994 2,3 Finsko 35,7 Norsko
6,8 25,8
1996 2,4 Švédsko 29,4 Švédsko
Dánsko 44,2
10,0
1998 2,7 23,9
Údaje v definovaných denních dávkách
Pramen: Státní ústav pro kontrolu léčiv
- sobota 23. října 1999
