poslední...
Na jedné pouti na Berounsku jsem uviděl toto: černý zmuchlaný hadr v láhvi od okurek a pod tím nápis: Plíce kuřáka... To mi stačilo. Zdeněk Michnáč, Ostrava
Jako mnoho jiných přede mnou, i já jsem přestával kouřit několikrát, ale vždycky jsem do toho spadl s ještě větší intenzitou a množstvím vykouřených cigaret. Někdy i padesát za den. Až na výslovné přání mého syna Pavla, tehdy mu bylo deset let, jsem se nad sebou zamyslel: Musím přestat a využiji k tomu všechny dostupné prostředky... Volil jsem cestu psychiatra - kúru odvykání od kouření. Přesně ve 14 hodin 25. 5. 1985 jsem dokouřil poslední cigaretu a začal polykat nějaké velké kapsle, které jsem dostal. Do dnešního dne nevím, jak bych reagoval, kdybych si zapálil. Důležité pro mne bylo, že jsem přestal. I když chuť na cigaretu byla veliká. Zvlášť proto, že kolem mne kouřili všichni spolupracovníci. V témže roce v září se mi stal těžký úraz na ruce. Když mě v nemocnici navštívili příbuzní, požádal jsem je o cigaretu. Říkal jsem si - je to všechno v háji, jsem poznamenán. Cigaretu jsem ale vykouřil do půlky a zahodil. Od této doby mohu říci, že jsem se tohoto zlozvyku zbavil. A fandím všem, kteří chtějí udělat totéž. Podruhé jsem zvítězil sám nad sebou v říjnu téhož roku. Tehdy jsem kvůli nadváze začal kondičně běhat a skončil u rekreačního triatlonu. Dnes je mi 47 let, rekreačně sportuji stále (běh, kolo, plavání, posilovna) a fandím svému synovi Pavlovi, který začal odvykací kůru pomocí žvýkaček.
Jestliže i vy či vaši blízcí také patříte mezi někdejší kuřáky, uvítáme, podělíte-li se se čtenáři této rubriky o své zkušenosti. Uhasit poslední cigaretu je totiž mnohem jednodušší než nezapálit si tu další... Na vaše příspěvky čekáme ve Víkendu MFD, Senovážná 4, 111 21 Praha 1, fax 02/22062412, e-mail vikend@mafra.cz.
- sobota 25. září 1999
