... ale co potom?

poslední...

Posílám příběh mého tatínka a doufám, že nevadí, že není můj - já nekouřím. Můj tatínek, narozený 1906, začal sice kouřit až na vojně, ale vydržel to až do svých 70 let. Co jsme se do něj namluvili, ale marně. Až jednou - šel na procházku, nějak na chodníku zakopl a zlomil si obě ruce. Společnými silami jsme ho s mými dvěma syny opatrovali, oblékali, myli, krmili, ale odmítali mu držet u pusy cigaretu. Po uzdravení, asi po osmi týdnech, si už nezapálil. Ani nám nezazlíval, že jsme na něj byli tak tvrdí. Naopak říkal: »To jsem byl trouba, že jsem toho nenechal dřív - teď se mi líp dýchá.«
Jaroslava Pačesová, Praha 10

Do svých padesáti let jsem kouřil šedesát cigaret denně. Nic jsem nedal ani na nářky manželky či reptání dětí, cigareta byla pro mne droga. Pak ale přišly potíže - pravidelný kašel ve čtyři ráno, potom při práci, taky u televize, ani zasmát jsem se nemohl. Nakonec jsem si řekl - tak dost - a přestal jsem kouřit ze dne na den. Místo cigaret jsem si nesl každý den do práce deset jablek: při chuti na cigaretu jsem se totiž vždycky zakousl do jablka (totéž jsem dělal i večer při televizi). Tento způsob odvykání jsem uplatňoval přes posměch spolupracovníků od podzimku do jara. Během šesti měsíců jsem snědl neuvěřitelných 2500 jablek. Dneska už nekouřím devatenáct roků a cítím se i ve svých devětašedesáti letech skvěle.
Miloslav Jirásek, Chvolov

Co pomohlo zapomenout na nikotinové lákadlo vám? Na vaše zkušenosti čekáme ve Víkendu MFD, Senovážná 4, 112 21 Praha 1, fax [phone], e-mail [e-mail].