Klávesové zkratky na tomto webu - základní­
Přeskočit hlavičku portálu

Intuitivně jsem se těšil na chlapečka, přiznal Adam Kraus

  0:04aktualizováno  0:04
Herec a režisér Adam Kraus (33) má s dlouholetou přítelkyní Nikol už ročního syna Olivera. První vnuk herečky Jany Krausové byl pro celou rodinu překvapením.

Adam Kraus | foto: Lenka Hatašová, iDNES.cz

Jak jste trávil prázdniny s miminkem?
Oliver si letos prohlédl po společné dovolené ve Francii ještě Itálii se svou maminkou a starší sestřičkou Isabell. Zpětně jeho cestování v 11. měsíci života hodnotím jako docela hloupej nápad. Oliver je na takové cestování ještě malý. V takovém věku nemá šanci podobnou dovolenou ocenit. A starosti kolem miminka spojené s komáry, sluncem a podobně neumožnily nějaké významné relaxování ani jemu, ani nám.

Já měl kromě dvou týdnů s rodinou u moře léto poměrně v pracovním duchu. Celkově nemám pocit, že bych si nějak výrazně odpočinul a byl plný energie, přestože léto miluju.

Fotogalerie

V čem bylo podle vás cestování s miminkem nejnáročnější?
Myslím, že zejména v mé nezkušenosti, obavách a starostech. Oliver je můj první potomek a první miminko, takže jsem v trochu větší panice než partnerka, která je již dvojnásobnou maminkou. Ona je řekl bych více bezprostřední, někdy na můj vkus až moc, zatímco já jsem zase přepreventivělej. Ale uvědomuji si, že co se týká péče o dítě, jsem ten méně zkušený. Na druhou stranu nikdy nemáte předem tušení, co všechno se může stát, dokud se to nestane. Ovšem to už může být taky pozdě na to se z toho poučovat. A takovým poučením bych rád předešel.

Jste tedy opatrnější rodič než partnerka?
Ona je opatrnější mnohdy zase v jiných věcech než já. Myslím si, že ten klid a určitá doba hájení chce u miminka čas a dítě se nemusí hned ve všem přizpůsobovat rodičům. A teď kde je pro naše děti ta zdravá kombinace svobody a nadhledu se starostí a dohledem? V dnešní době jsou tisíce nějakých teorií, co se smí a nesmí. Jak být ideálním rodičem, příručky o tom, co dítě potřebuje. Ale ve finále je realita jiná. Individuální. Nevěřím na univerzální děti. A jestli jsou, tak Oliver a Isabellka se jeví tak, že nebudou některými z nich.

Vy jste dítě plánovali?
To si neumím moc dobře představit. Jak se takové věci plánují? Chápu, že existují okolnosti, kdy by se bez „plánování” někomu ani dítě narodit nemohlo. Ale jestli myslíte, takový to: „Ještě vyděláme nějaký peníze, postavíme dům, pak vybavíme dětskej pokoj a ve středu počnem Lojzíka”, tak to jsme neplánovali. Naopak, Oliver přišel jako blesk z čistého nebe. Tedy poměrně stylově a tak překvapivě, jak je mi sympatické. Zároveň to pokládám i za nejpřirozenější. Kdyby se jednou ptal, jak přišel na svět, jsem rád, že mu mohu dopřát stručnou, romantickou odpověď: „Z lásky, zničehonic.”

Adam Kraus vychovává nejen syna Olivera, ale i dceru své partnerky

Adam Kraus vychovává nejen syna Olivera, ale i dceru své partnerky

Když to člověk neplánuje, má pak mnoho otázek. Co vám létalo hlavou, když přišla partnerka s tím, že je těhotná?
Bylo to nečekané, přirozené a krásné. Všechno si jen představujete, teorie, virtualita, nehmatatelnost, protože nevíte, co všecko nastane. Těhotenství je delikátní období, kdy se může leccos stát a změnit. V tu chvíli jsem cítil, že to tak má být a moc jsem se těšil. Intuitivně jsem se těšil na chlapečka a nějak jsem to dobře odhadl.

Vaše partnerka má ještě holčičku Isabellku, kterou zmiňujete. Dokážete si ještě představit další dítě?
Nic takového neplánujeme. Myslím, že si teď na chvíli vystačíme.

Inspiroval vás syn k něčemu? Třeba k nějakým zásadním životním změnám?
Od první chvíle mě inspiruje a mění. Při prvním spatření toho miminka si uvědomíte zásadní změnu, že už tu nikdy nebudete jen sám pro sebe.

Jakou mají radost rodiče (moderátor Jan Kraus a herečka Jana Krausová - pozn.red.)? Oliver je pro ně vlastně první vnouček.
Milujou ho. Táta má ještě starší vnučku od bráchy Marka. Pro mámu je to babičkovskej debut. Moji rodiče, asi stejně jako ti jejich, napjatě sledují, jak si jako táta poradím a jestli vůbec, protože jsem pro ně stále něčím ten jejich malej kluk. Taky si zatím nedovedu dobře představit, že tenhle minichlapeček, co se mi nedávno narodil a ještě nechodí ani nemluví, mi jednou oznámí hlubokým hlasem: „Tati, budeš děda!”

Adam Kraus si užívá otcovství. Syn Oliver mu dělá velkou radost

Adam Kraus si užívá otcovství. Syn Oliver mu dělá velkou radost

Porod jste prožívali s partnerkou společně? Někdy se muž na porodní sál moc nehrne.
Ano, byl jsem u porodu, přestože mi mnozí zkušení radili, ať si to raději dobře rozmyslím. Jsem rád, že jsem tam byl.

A jaké byly začátky, když jste si partnerku se synem přivezl domů?
Krásné i krušné. Najednou jsou běžnou náplní dne starosti, o kterých se vám nikdy ani nesnilo. Nemáte příliš času hodnotit, co byste měli dělat, co uděláte teď a co potom, protože potřeby toho dítěte vás zaměstnají natolik, že není čas nad tím přemýšlet. Když se křičí, zkoušíte všechno, aby se nekřičelo. Pak dostanete za odměnu zcela bezelstný, rozzářený úsměv, kdy naopak neřešíte absolutně nic, jen si připadáte nezvykle šťastně. Nevěřil bych, kolik křiku, vztekání a probdělých nocí pro tenhle úsměv budu schopen snést. Ale stojí to za to.

Ubral jste kvůli dítěti pracovně?
Spíš se mi do té práce vneslo více stresu v rámci vědomí, že musím uživit rodinu. Vidím kolem sebe spousty lidí, kteří přicházejí o práci nebo jí mají málo nebo je dostatečně neuživí. Děsí mě trochu ta vždy přítomná blízkost tomu najednou nemít na nájem. Obzvlášť v odvětvích, která mě živí, kdy můžete mít spousty práce a ze dne na den najednou na dlouho nic. Proto se snažím věnovat více věcem zároveň.

Čemu se tedy aktuálně věnujete, abyste uživil rodinu?
Jako herec účinkuji v seriálu Ordinace v růžové zahradě, kde se úloha mé figury pomalu chýlí ke konci. Doufám, že se objeví jiná podobná příležitost, docela mě ta práce baví. Stejně jako bych si rád zahrál zase v nějakém filmu. Také se věnuji focení a výrobě různých videozakázek pro firmy nebo tvorbě videoklipů a podobně. V souvislosti s tím se věnuji internetovým médiím, sociálním sítím a zajišťuji správu obsahu. Aktuálně také spoluchystám další divadelní projekt, ke kterému dopisuji scénář.

A co píšete? Hru, muzikál, nebo seriál?
Snažím se psát. Pokud mě nezradí disciplína nebo nějaká kritická přemíra sebereflexe při tom, když si to po sobě čtu, a podaří se mi to dokončit, měl by to být scénář k divadelní hře, kterou bych pak rád režíroval. Ale je na tom ještě spousty práce.

Adam Kraus se věnuje mnoha věcem. Nejvíce by ho však těšila filmová režie

Adam Kraus se věnuje mnoha věcem. Nejvíce by ho však těšila filmová režie

Píšete v tom scénáři také nějakou roli přímo pro sebe?
V tomhle ne. Ale přiznám se, že takový můj tajný ideál, je něco si napsat, zrežírovat a zahrát si v tom. Mám rád věci pod kontrolou. A v případě, kdy si to všechno obstaráte sám, rizika nepochopení nebo dohadování se s těmi, s kterými spolupracujete, jdou stranou. Takový projekt si představuji jako dokonalou nezávislost. Ovšem pak je ještě otázka, jestli by ta moje nezávislost vůbec někoho zajímala.

Jak jste se cítil jako režisér své matky Jany Krausové a jejího partnera Karla Rodena?
Cítil jsem se dobře i nepříjemně. Je to poměrně nevděčná role. Protože vzhledem k tomu, že Krausová i Roden mají už nějaký kredit, tak když se synáčkem režírovaná inscenace povede, je to jejich zásluha, a když se nepovede, je to vina toho protekčního spratka. Když spolupracujete s rodinnou, byť je plná zkušených profesionálů, nemusí být zákonitě průběh té spolupráce také profesionální. Režírovat herce slovy: „Mami, tady buď za úplnou idiotku...”, „Mami tohle je moc....”, „Mami, tady udělej striptýz...”, „Mami to je málo...”, je myslím přinejmenším neobvyklé, ne-li podivné. A to jsem záměrně vynechal příklady s Karlem. Někdy to zkoušení už nemělo parametry divadelní spolupráce režiséra s herci, ale spíš rodinné hádky.

Nicméně, když pak jdu na reprízu některé inscenace, kterou jsme dělali společně ve Studio Dva, a vidím, že je to baví a zároveň naplňují mé režijní představy, těší mě to. Taky bych měl dodat, že díky jejich důvěře jsem měl vůbec první možnost si režii zkusit. Takže jestli se nám ty výsledky společné spolupráce aspoň trochu povedly, je to vlastně opravdu hlavně jejich zásluha.

Mluvíte o divadle, ale co třeba režie filmu?
Film mě zajímal vždy ze všeho nejvíc. Ale u filmu se musíte utkat s velkým množstvím překážek od rozpočtů až po dohadování se zástupci jednotlivých funkcí nekonečného štábu. Nebo aspoň s tím mám film dost spojený. A ukočírovat to všechno musí být za slušnou daň kompromisů. A to mě na tom trochu děsí. Ale uznávám, že jsou režiséři, kteří plodí samé krásné filmy bez ohledu na všechen ten kolotoč, který musí pevně ustát.

Máte tedy pocit, že byste to neustál?
Filmová režie je, myslím, o velké míře zodpovědnosti. A pokud chcete vytvořit něco kvalitního, vyžaduje to absolutní sebepohlcení pro celý několikatýdenní proces natáčení. Nevím, jestli bych byl schopen si teď podobnou věc dovolit. Ale je pravda, že divadlo obnáší podobné nároky. Proto se snažím s každým dalším projektem vystavovat se a čelit stále náročnějším úkolům. Základ je moc nezahálet a stále se snažit na něčem pracovat. Po nějakém uplynulém čase se při ohlédnutí zpět někdy sám divím, jak jsem pokročil a jsem schopen vypořádat se hravě s překážkami, které pro mě svého času byly nepřekonatelnou bariérou. Mimochodem to platí i pro život.

Adam Kraus poodhalil své soukromí v rozhovoru pro iDnes

Adam Kraus poodhalil své soukromí v rozhovoru pro iDnes

Ještě se vrátím k tomu filmu. V dnešní době máme spousty možností, kdy můžeme skoro bez prostředků experimentovat se svou tvůrčí potřebou. A to zcela nezávisle. Točit se dá už na telefon. Co vytvoříte, můžete zveřejnit na internetu, kde si k tomu může najít cestu v podstatě kdokoliv. Díky těmto možnostem vzniká velká spousta zajímavých, zcela nezávislých a někdy úžasných projektů.

Vy spolupracujete i se svým tátou. Nenarážíte u něho právě na to, že chce dělat práci podle sebe?
Pokud mluvíme o jeho talk show, na které s ním spolupracuji, tak táta ctí především to, co je už prověřené, má vůči tomu respekt a pokoru. Nesnaží se experimentovat a arogantně vylepšovat něco v podmínkách, které jsou asi stonásobně omezenější než tam, kde tento formát vznikl a je dlouhá léta prověřován. To platí, pokud mluvíme o formě. Naopak obsah si dělá dost po svém, což je ale také dané tím, že podobný typ pořadu musí vycházet z osobnosti, která jím provází.

Při výrobě tohoto pořadu je ale i spousta disciplín, které táta při svém vytížení ani nemá možnost příliš ovlivňovat a zaobírat se jimi. Proto se snaží spolupracovat s lidmi, kterým důvěřuje natolik, že jim může nechat v jejich práci svobodu. To se týká mimo jiné například i Davidova (bratr David Kraus - pozn. red.) hudebního doprovodu i mého focení a výroby znělek pro Show Jana Krause.

Mluvili jsme o pracovních plánech, o synovi, ale co třeba plány na svatbu?
Já kolem sebe vidím plno párů, které se vášnivě berou a za rok se úplně stejně vášnivě rozvádějí. Co je to za výhru, když si ti dva zaláskovaní dají všechny ty sliby, že celý život v dobrém i zlém, že je nic nerozdělí a ani ne za dvě sezony už si rozdělují děti, stoly, pokoje, příbory a bankovní účty. Myslím si, že když si dva chtějí něco slíbit a nějak se zavázat jeden druhému, nepotřebují k tomu žádné papíry. Na druhou stranu tím zase nechci říct, že ta symbolika nemá svojí hodnotu. Teď mám pocit, že je to tak, jak má být. Až se budeme nudit, tak se můžeme ženit, vdávat a dělat jiné projekty, ale jak už jsem říkal v úvodu, takové věci neplánujeme.





Najdete na iDNES.cz



mobilní verze
© 1999–2016 MAFRA, a. s., a dodavatelé Profimedia, Reuters, ČTK, AP. Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí, šíření či dalšího zpřístupňování článků a fotografií je bez souhlasu MAFRA, a. s., zakázáno. Provozovatelem serveru iDNES.cz je MAFRA, a. s., se sídlem
Karla Engliše 519/11, 150 00 Praha 5, IČ: 45313351, zapsaná v obchodním rejstříku vedeném Městským soudem v Praze, oddíl B, vložka 1328. Vydavatelství MAFRA, a. s., je součástí koncernu AGROFERT ovládaného Ing. Andrejem Babišem.