„Já jsem ani k divadlu nechtěla, to bylo takový nenápadný. Chodila jsem do amatérského divadla pomáhat, točila jsem opony, napovídala jsem. Jednou jedna herečka onemocněla, a jelikož jsem napovídala, uměla jsem ty role. Tak jsem zaskočila a oni zjistili, že jsem dobrá,“ vzpomínala na herecké začátky Kluková.
Brzy nato dostala nabídku z pražského divadla Ateliér do hry s Jiřím Krampolem, s nímž ji později pojilo silné přátelství. „Jirka Krampol se mi strašně líbil. Modrý oči, kudrnatý vlasy. Krasavec to byl, dneska už je trošku oškubanej. Měla jsem před ním strašnou trému. Pak jsme se s Jirkou hrozně skamarádili. Cokoliv potřeboval, pomáhala jsem mu. Jednou jsem ho potkala na Barrandově, on brečel a říkal, že ho Hanička vyhodila a chce se s ním rozvádět, že nemá kam jít. Já mu řekla: Ježiš, tak pojď ke mně. Tak šel. Bydleli jsme spolu měsíc, pak byly prázdniny, já jsem odjela do Broumova, a když jsem se po dvou měsících vrátila, už tam měl ženskou i s dítětem. Sehnali si spolu nějaký byt a odstěhovali se,“ vzpomínala.
„Nechal tam po sobě hrozný nepořádek, jednou jsem přišla a jeho maminka, chudáček, tam myla podlahu, nádobí, uklízela. Tak já jsem to pak douklidila. Pak jsme spolu dál hráli, každej se mi diví, ale já jsem s ním opravdu nikdy nic neměla. Ne, že bych nechtěla, ale on se k ničemu neměl,“ bere svůj úděl s humorem Kluková. „Jednou si mě vzal stranou a říkal: Uršo, prosím tě, kdybychom takhle byli někdy dlouho na zájezdě jako teď ten tejden. Kdyby bylo nejhůř, dala bys mi? Tak jsem říkala, že kdyby bylo nejhůř, tak jo. Ale ono nebylo.“
František Ringo Čech
Později hrála v souboru Františka Ringo Čecha, který se netají pravidlem: Koho platím, toho klátím. „František Ringo Čech mě dvakrát vyhodil. A pak mě vždycky vzal zpátky. Vždycky jsem byla rok pryč, jednou dokonce dva. Já mám Ringa ráda, my si rozumíme, je bezvadnej,“ řekla Kluková, která dosud popírala, že by spolu něco měli.
„Na mě že nic nezkoušel? Jak to můžete vědět?“ divila se Honzovi Dědkovi, který vycházel z jejích dřívějších rozhovorů v novinách. „No do novin přece nebudu vykládat, kdo po mně lezl!“ řekla spiklenecky.
Ne se všemi kolegy měla Kluková vždy vřelé vztahy. Skřípalo to mezi ní a Josefem Dvořákem. „Dneska je to zažehnaný. Ale bylo to tak, že v Semaforu ve foyer vždycky byly velké fotky z premiéry. A když měla premiéru hra Má hlava je včelín, byla tam velká fotka Pepy Dvořáka, Petry Janů nebo Dáši Veškrnový. No a já jsem tam nebyla. Tak jsem se naštvala a šla jsem za ním, proč tam nejsem. On mi na to řekl, že v kanceláři nechtěli, abych tam byla. Tak jsem šla do kanceláře a tam mi řekli, že to nechtěl Pepa. Tak jsem šla zase zpátky za Pepou. On začal koktat, tak jsem mu řekla, že když nejsem dobrá na fotku, že tam nebudu hrát,“ prozradila.
„Otevřela jsem dveře, zabouchla za sebou, a jak jsem překračovala práh, věděla jsem, že nebudu v Semaforu, což bylo strašný. Říkala jsem si, co budu dělat. A jak mám štěstí, šel kolem Šimek a říkal: Jé, Uršulo, s vámi jsem chtěl zrovna mluvit. Říkal, že dělá novou hru a že tam potřebuje herečku, ale že on herečky nenávidí. A jestli bych nešla s ním hrát. Tak jsem hned na to kývla. U Šimka jsem pak byla 16 roků,“ vzpomínala Uršula Kluková.
