S Bárou Štěpánovou jsme se potkali na křtu knihy Jak vytvořit domov. Vy sama máte krásný domov, co jsem kdysi mohl vidět v jednom z magazínů. Jak vy osobně tvoříte to takzvané teplo domova?
Teplo domova dělají hlavně lidi, že jo. To žádným nábytkem ani doplňky nevytvoříte. Ale jestli vás zajímá spíš to, v jakém stylu bydlíme? Společné prostory jsou takové, jak jsme je zařizovali před lety. Bylo to v době, kdy jsme se zbláznili do golfu. Já jsem navíc velká milovnice staré dobré Anglie, takže to se tam opravdu velmi promítlo.
Společenský pokoj, kde se sedí a kde je krb, malinko a vzdáleně evokuje golfovou klubovnu v nějakém renomovaném starém klubu. Tím, že máme s mým mužem každý svůj pokoj, tak ten styl je samozřejmě trošku rozdílný. Můj muž má takový jednodušší pánský pokoj, je tam klavír a spousta hudebních nástrojů, protože se tam hlavně muzicíruje a zkouší. A já mám takový holčičí růžový s panenkami a tak.
Mohla jste si vytvořit i vlastní šatnu, která je vaším splněným snem?
To je věc, na kterou jsem zapomněla. Mám takovou šatničku, kde mám skříň, ale malou. Pokud zařizujete byt, nebo barák a můžete si to dovolit, stoprocentně nezapomeňte na místnost navíc. Šatna musí být fakt jako místnost. Myslím, že jeden pokoj časem budu muset předělat na šatnu. Je hrozně důležitá nejen na šaty, ale i na doplňky, boty, zimní věci… Protože pak fakt pořád hledáte, kam co dát a není to dobré. Šatna je věc, kterou jsme trošku podcenili.
Dnes jste přišla ve stylovém celočerném outfitu. V čem podle vás tkví kouzlo obléci se stylově a zároveň tak, abyste venku nezmrzla?
Dneska to byl docela problém, protože jsem brzy ráno jela na zkoušku a jela jsem takzvaně „hromadným ničením“ (smích). Nebylo to auto a ráno byla strašná zima. Teď už je teplo, takže jsem si vzala tričko, do kterého jsem se převlékla z toho teplého svetru. Přiznám se, že moc neřeším stylovost jako takovou. Já vlastně ani nevím, co to je styl, úplně přesně. Já se oblékám tak, jak se cítím, abych byla spokojená a abych se cítila dobře. A zima mi být nesmí, nesnáším zimu. To je odporný.
Zpěvačka a herečka Bára Štěpánová a její manžel, muzikant Miroslav Barabáš (2022)
Posledních několik let jsme si na vás zvyklí mimo jiné i jako na Babetu z Ordinace. Počítala jste někdy, kolik natáčecích dní už v tomto seriálu máte za sebou?
Pár stovek to bude. Ale kolik přesně, to nevím.
Měla jste někdy období, že se vám vaše seriálová postava lehce zprotivila?
Ne, to jsem neměla nikdy. A dokonce teď, protože Babeta stále v Ordinaci je a je stále vrchní sestrou na pediatrii, dokonce mám už i nové podpisové kartičky. Ta postava tam teď ale není úplně vypíchnutá, tak doufám, že se třeba zase bude vyskytovat trošku víc. Ale to jaksi nezávisí na mně. Mám ji strašně moc ráda, baví mě.
Bála jste se v ten čas, kdy se v Ordinaci hodně umíralo, aby nedošlo i na Babetu?
Aby nedošlo i na mě, no, nevím. To samozřejmě záleží na scenáristech. Pokud se s nějakou postavou chtějí rozloučit s pompou, tak je ta seriálová smrt vždycky taková, že to ty diváky zasáhne. A některé jiné postavy prostě jen „někam odjedou“. To se s herci těch postav řeší předem. Není to tak, že byste přišel na natáčení a dočetl jste se, že jste mrtvej, jo? To ne. Ale uvidím, co Babetě přichystají. Myslím, že by zrovna umírat nemusela. (smích)
Bára Štěpánová: V Ordinaci jsem měla hrát prostitutku |
Báro, letos to bude čtyřiatřicet let od 17. listopadu 1989. Jak vzpomínáte na tu svoji polistopadovou euforii?
Já na ni vůbec nevzpomínám. Když mluvím o věcech současných, tak se někdy velice často stane, že se člověk jaksi odkáže k něčemu, co bylo. Ale že bych jen vzpomínala a povídala o tom, co bylo, to nedělám vůbec.
Považujete začátek devadesátek alespoň za hezký? Co se týká možností pro vás osobně?
Ale tak to nebylo pro mě... Já myslím, že to byl zásadní zlom pro celou společnost, pro celý svět v podstatě. Bylo to že něco v celé východní Evropě. Tak zásadní věc, jako byl konec druhé světové války. Jsou zkrátka takové zlomy v dějinách lidstva. Ale musím říct, že jsem trošku jako ani ne tak rozčarovaná, jako prostě si uvědomuji, že věci se neustále mění a jsou v pohybu. A že i když je něco dobrého, tak to tak nezůstane. Stejně se to přelévá do něčeho jiného. Takže ten západní svět, který my jsme tehdy tolik obdivovali, tak si myslím, že ten už taky dávno neexistuje. Musela jsem se trošku smířit a naučit žít s tím, že se věci prostě mění. A že se mění neustále a ne třeba k lepšímu.
Jste ráda, že jste Češka a žijete teď a tady?
Ráda, že jsem Češka… Nevím. Klidně bych byla Francouzka. Nevadilo by mi, kdybych byla Francouzka, klidně bych byla i Italka, Holanďanka... Třeba bych chtěla být Irka! Angličanka bych chtěla být... To, že jsem Češka, beru jako fakt. A že žiji tady? Myslím, že to je docela dobrý. I když to chvílemi tak nevypadá, tak je to tady fakt hodně dobrý.
VIDEO: Petr Bende & Bára Štěpánová - Dezertér:
