S Nelou Boudovou se setkáváme při skleničce. Kdy je podle vás takový drink jakýmsi zadostiučiněním pro klid duše?
Každý, ať si ho dává, kdy uzná za vhodné, protože jsme všichni jiní. Někdo si ho dává na žal, což bych nedoporučovala. Někdo si ho dává na radost. Já si ho dávám výjimečně, v takové hodně slavnostní okamžiky se svým dědou. To není můj vlastní děda, ale takový přibraný člověk do rodiny, dědeček Jiříček. Dáváme si drink hlavně na Vánoce, takže pro mě je dobré pití taková velká oslava.
Řekla byste o sobě, že jste rodinný typ, který má potřebu sdružovat lidi?
Určitě si o sobě myslím, že jsem rodinný typ. Mám to moc ráda, když se jako rodina sejdeme pohromadě.
Od jaké chvíle coby máma začínáte plánovat Vánoce?
Naučila jsem se nestresovat se Vánocemi. Vánoce mám moc ráda a těším se na ně. Je to pro mě fakt krásné období. Trávíme je zatím u mojí maminky, která má velký krásný dům. Dcera se vždy na Štědrý den od rána těší na to, že s mou maminkou připravuje slavnostní tabuli a pomáhá s jídlem. Já to mám zatím tedy dobré, na štědrovečerní večeři toho připravuji jen málo. Ale doma ve svém domě se snažím mít vánoční atmosféru, takže zdobím a snažím se, aby ty Vánoce byly vždycky spojené hlavně s tím setkáváním a třeba i s něčím pro nás výjimečným.
Například jdeme celá rodina do divadla nebo na operu, chodíme samozřejmě i do kostela. Chci, aby to bylo opravdu o tom propojení mezi lidmi. A je mi vždycky vlastně líto, že lidé se o Vánocích chovají hodně jinak než v roce. Něco z té lásky, protože ta je v tom období cítit všude, by si měli vzít i do nového roku.
Ve kterých ohledech berete životní zrání jako pozitivní?
Aha, a ve kterých jako negativní zároveň? Životní zrání chcete říct toho, jak jdu do stáří? No v mnoha. Ale člověk se nestresuje zbytečně nesmysly, umí si podle mě všechno líp užít, protože si už uvědomuje, že ten život není nekonečný, takže je za všechno vděčný. Pociťuji vděčnost za to, že jsem zdravá a že mám hezké lidi kolem sebe a vnímám ten svět jinak. Takže to je určitě pozitivum, jak jste chtěl říct toho, když jde člověk do stáří. (smích)
Co obecně vám do života přinesl váš partner Jan Tuna?
(smích) Tak u toho bych to nechala. Určitě jsme pro sebe obrovskou školou, určitě jsme si vzájemně rozšířili obzory, to je jasné. Měli jsme se na té cestě životem potkat. I když myslím, že pro oba dva to není úplně lehké. My nemáme klidný vztah, ale učíme se. Myslím si, že se tedy pořád na tom vztahu máme co učit a že to je mezi námi hodně živé.
Jste elegantní člověk, co jste partnerovi přinesla do šatníku?
No! To, co si nechal, a toho moc není. Samozřejmě jsem mu koupila něco k narozeninám nebo k Vánocům, nebo jsem mu doporučila něco, co by si měl koupit. Ale má takové typické mužské vlastnosti, že když mu řeknu „tohle tričko už nenos“, tak ho bude nosit celý týden, abych věděla, že mu prostě nebudu říkat, co má nosit a co ne. Takže já jsem to nechala být. Ať si chodí oblékaný, jak chce.
Lidé mi přáli i ty nejhorší věci, tvrdí Boudová o reakcích na odvážnou fotku |
Je to marné?
Předělávat ho, co se týče oblečení? O to se už nesnažím.
Diváci vás mají zakódovanou mimo jiné i jako hlas hollywoodské hvězdy Julie Robertsové. Toužila jste někdy po tom, se s touto herečkou setkat?
Netoužila. Mně stačí, když ji vidím na plátně a když ji dabuji. Mám pocit, že ji velmi dobře znám.
Přišla do světa dabingu s příchodem streamovacích platforem finanční osvěta a už tolik nejedou rychlodabingy? Jsou honoráře lepší a trvají společnosti více na tom, aby dabing byl odveden kvalitně?
Chcete se mě zeptat, jestli v dabingu dostáváme více peněz než dřív? Myslím si, že to závisí od studií a přiznám se vám, že moc nedabuji. Dabuji fakt málo, ale zrovna teď jsem byla v Přelouči, kde se předávaly Ceny Františka Filipovského. Jsem totiž v komisi, která vybírá ze 48 filmů nejlepší dabingovou úpravu, překlad. Mužský herecký výkon se samozřejmě hodnotí, také ženský a dětský, takže jsem viděla dabingy z různých studií a z různých televizí. Musím říct, že v tom jsou velké rozdíly. Jsou filmy, které jsou opravdu výborně nadabované a naopak filmy, které tak dobře nadabované nejsou.
Letos si cenu Františka Filipovského odnesla i Hana Talpová. Obdivujete ji za její řemeslo?
Určitě ano. Hanka dabuje výborně. Udělala překrásný film Paní Lowryová a syn s paní režisérkou Alicí Hurychovou z České televize. Myslím si, že ten film byl nadabovaný úžasně. I Igor Bareš, který namlouval syna, byl skvělý, byl skvostný. To je opravdu takový bonbonek. A Hanka si tu cenu rozhodně zasloužila.
Je o vás známo, že se začínáte věnovat i koučování. Co vás momentálně čeká?
Dostudovala jsem třetím rokem ve škole elitních koučů Vládi Ekarta a mám svoje workshopy. Ve Velkých Karlovicích jsem měla koncem září tři dny na téma Jak nebýt překážkou sám sobě a poznat sebe lépe. To jsem dělala se svým synem Daliborem, který tu školu také vystudoval. Pak připravujeme společně workshop v Thajsku, který budeme mít na jaře v březnu, bude to čtrnáctidenní a bude na téma Jak si udržovat vysokou energii v životě.
