Všimla jsem si, že s rozhovory v posledních letech šetříte. Proč?
Protože mám pocit, že jsem toho dřív v rozhovorech nakecal tolik, že už o sobě víc nevím. (smích)
Když se vysloví vaše jméno, první, co mě napadne, je „klaďák“. Naskočí mi třeba seriál Jaroslava Dietla Inženýrská odysea. V něm jste byl hodný a chytrý projektant, kterého kariérně přeskákali ti méně schopní s ostřejšími lokty.
Ono to asi tak v životě chodí. Kladného hrdinu jsem hrál už předtím v seriálu Nejmladší z rodu Hamrů. Pan Dietl měl původně představu, že by do role Jana Hamra měli obsadit Radka Brzobohatého, protože tehdy získal velkou popularitu u televizních diváků jako F. L. Věk. Prý to ale narazilo na to, že se tvůrcům zdál na tu roli už starší. Čím jsem si zasloužil, že se nakonec rozhodli pro mě, nevím. Možnost zahrát si další velkou roli v Inženýrské odyseji jsem považoval za štěstí. I kvůli tomu, že jsem se při natáčení všech dílů potkával se spolužákem z DAMU Petrem Kostkou. Na studiích jsme se hodně sblížili, šel jsem mu za svědka na jeho první svatbě. Ale když jdu někomu za svědka, tak to nikdy nedopadne dobře.
Jiří Menzel byl strašně kamarádský. Připomínky měl jen v přátelském duchu. Pozitivní energie vyzařuje z jeho práce i po smrti.
