Rockeři mají zpravidla bohatý život. O vašem životě právě vychází kniha Ztráty a nálezy. Psal jste ji vy sám, nebo kolektiv autorů, kterým jste ji posvětil?
Ne, napsal jsem to já. Diktoval jsem knížku vlastně celou osobně autorům, kteří ji sepisovali, což byla Eva Houšková a Michal Vondrák. Veškeré moje zážitky, zkušenosti a tak dále. Diktoval jsem jim to, jak se říká, přímo do pera. Oni to potom zpracovali a dali dohromady, aby to mělo formu. Já jsem vypravěčem celého toho příběhu, oni to zachytili.
Je v knize nějaká pasáž, ze které jste záměrně něco vypustil, nebo jste to naopak bral jako formu své životní zpovědi?
Bral jsem to jako formu své zpovědi. Do některých věcí jsem se úmyslně moc nepouštěl, protože by se to asi nehodilo. A o některých věcech jsem radši nepsal, protože by to třeba mohlo vyvolat zlou krev. Ale jinak si myslím, že jsem se snad ničemu nevyhnul a vzal jsem to opravdu, jak to leží a běží. Od A do Z.
Co říkáte na lidi, kteří se v současnosti živí jen tím, že fungují online? Influenceři.
Co na to mám říct? Když je to baví… My jsme byli taky nějací, že jo. My jsme byli generace rockerů, hard rockerů, metalistů a koukali na nás taky. Ťukali si na hlavu a říkali, že jsme se zbláznili. A my si říkali proč? Nás to baví, takový je náš život. Fajn. No a co? Dneska jsou ty lidi jinačí. Mají jiné názory, přistupují k věcem jinak, využívají informací, ale je to jejich právo. Hergot, je to jejich život. Nikdo jim to určitě nebude rozmlouvat a vyčítat, že jsou nějací.
Možná, že se sami nebudou stačit divit, co bude za dalších dvacet let. Tak na ně budou koukat jako na cvoky... A oni budou koukat jako na cvoky na ty další. Takový je prostě život. Vůbec bych se tím nezatěžoval, to je v pořádku. Tak to má bejt.
Připadá vám dnešní doba zahořklá a plná zákazů?
Jsme stát plnej zákazů, příkazů, nařízení, povinností, výmyslů. Ale co jsme si vybrali, to máme. Ježišmarjá, přece nebudu nadávat na to, co máme za politiky. Kdybychom je tam nedocpali, tak tam nebudou. Mně je to fuk, každý sám strůjcem svého osudu.
Plánoval jste záměrně vydat knihu o sobě ještě za života, abyste si ohlídal, co v ní bude? Abyste se vyvaroval bludů a výmyslů o sobě samém?
Já jsem to sám diktoval a vím, co tam je, takže jsem úplně klidnej. Žádný nesmysly jsem si nevymýšlel. Některé věci mi nepřipadalo vhodné tam říkat, ale to co tam je, za tím si stojím.
Přišel jsem o všechno. Jsem vlastně bezdomovec, svěřil se Aleš Brichta |
Jste sám fanouškem biografií zahraničních umělců?
Já budu zcela upřímnej. Mně jsou zcela ukradený. Ano, když někoho baví, ať si každý píše, když je to zajímavý. Má to být zajímavý pro lidi, informace pro lidi. Jestli je to zajímavý pro ostatní, tak to splnilo svůj účel a má to svůj smysl.
Jste člověk, který má výrazné a specifické názory. Chtěla vás někdy nějaká politická strana zlanařit?
Ano, chtěli. Ale na rozdíl od toho, co se říkalo, jsem nikdy nebyl členem SPD, nikdy jsem nevolil SPD, ani mě nechtěli zlanařit, abych někde… Ano, byl jsem jednou promluvit na nějakém srazu, kam mě nacpali a to byla sviňárna. To jsem potom Tomiovi vyčítal. Říkám, že to byla levárna, nějaké volební shromáždění. Nebylo to SPD ani nic takového. Vytáhli mě, zda bych se jen objevil a zazpíval hymnu na volebním meetingu. Nebyl to vlastně ani meeting. Prostě se tam sešli lidi po nějaké akci. Já jsem tam zazpíval a oni mi tam narvali bandu, s odpuštěním, pitomců. Ti se spolu se mnou pokoušeli zpívat hymnu. Navíc tam byla média. Natáčeli to. To byla taková ostuda!
Pokoušeli se zpívat hymnu, ale ty melodie, to bylo strašný. Přišel jsem dva dny před tím z nemocnice, takže jsem věděl úplný prd, to byla další věc. Průšvih byl to, že zpívali neskutečně falešně a k tomu rytmicky blbě. Něco tam plácali a neuměli ani text naší hymny. Když vám tam z každé strany zpívá někdo něco jiného, falešně a ještě jiná slova, než jsou v hymně, v tom má člověk nějak proplouvat? To bylo za trest. Upřímně řečeno to byl jeden z nejhorších zážitků mého života.
Bral jste to jen jako „kšeft a sbohem“? Distancujete se teď od té politické strany?
Já se nedistancuji, to je jejich věc, proboha. Mně je na nich třeba jedna věc sympatická, a to je přímá demokracie. Protože říkám, že pro mě je nepředstavitelně hnusný to, že například půjdu volit, budu volit Frantu Vomáčku, kterého znám a který bude kandidovat za stranu přátel uzeného bůčku. Načež nějak dopadnou volby a vzniknou nějaké koalice a já zjistím, že místo toho, aby byl mým zástupcem Franta Vomáčka, tak je kvůli koalici mým zastupitelem Pepa Novák z ústřední strany vegetariánů, o kterého bych si jinak neopřel ani květák. To mi vadí. Když už někoho volím, tak nějakého konkrétního člověka. Nevolím nějakou stranu, kde si dosadí padesát jiných lidí po nějakém míchání a měnění mandátů a objeví se tam někdo úplně jiný. Takže ano, přímá demokracie je věc, která mi je sympatická.
21. října 2017 |
