Vy sama máte raději práci na seriálu, nebo na filmu?
To záleží vždy na štábu a na organizaci. Ale mezi tím zas takový velký rozdíl není. Film je o něco složitější, protože i když už je dneska báječná technika, tak stejně jsou pořád filmaři hlavně v exteriérech závislí na počasí. Buďto jim přeje, nebo jim nepřeje, nebo se musí čekat a tak dále. Takže vlastně seriál natáčený v ateliérech je pohodlnější.
Zažila jste při natáčení svých legendárních filmů, třeba s Jaromírem Hanzlíkem, že by pršelo, když jste potřebovali léto?
To je právě to, o čem jsem mluvila. Tam je zrada počasí nebo se čeká kvůli zvukařům, když létají letadla, až odletí, aby bylo ticho a tak dále. Těch pastí pro filmaře je daleko více než v ateliéru.
Na co se sama v televizi ráda podíváte?
Mám ráda chytré komedie. Ale vlastně všechno, co považuji za kvalitní, no… tak to hledám. To je docela složitá záležitost. (smích)
Máte coby herečka své oblíbené herce?
To mám, ale teď, jak jste to na mě vybafl, tak si nevzpomenu. Ale samozřejmě mám.
Tak třeba Alain Delon jako idol?
Tak to ne. Já jsem spíše měla ráda Belmonda. Nebo mám tedy. (smích)
Takže když se shledáte s Jiřím Krampolem, který ho dabuje, tak mu ráda nasloucháte?
V tom dabingu je Jirka trošku jiný, než je on osobně, a my se nepotkáváme nijak často. Jinak ho ale hezky dabuje.
Vánoce jsou za námi, dokážete uplést vánočku?
No zkoušela jsem to, moc mi to nešlo. Takže se o to nepokouším, kupuji hotovou.
Upečete si ale něco ráda? Osvědčené cukroví?
Mám čtyři druhy cukroví, a ty pravidelně dělám ráda, protože jdou na odbyt. Z ořechového těsta, z lineckého těsta. Nejsou to žádné rodinné recepty, mám to z různých kuchařských časopisů nebo z kuchařek, z Apetitu, tam mají také nádherné recepty. Tak občas něco zkusím.
Jak pohlížíte na současné nekonečné seriály v českých televizích?
Já se na ně nekoukám. To není z nějaké zášti nebo tak. Ale když je normální provoz v divadlech a chodíte hrát večer představení, tak nemáte ani šanci sledovat je pravidelně. Pak to nemá smysl, když to nemá kontinuitu. Takže se na ně fakt nekoukám.
Daniela Kolářová a Oldřich Vízner ve filmu Léto s kovbojem (1976)
Vy jste velký profesionál, ale rozesmával vás někdy někdo z kolegů záměrně tak, abyste nebyla schopná fungovat před kamerou?
Takhle ne, že by to dělal někdo schválně. To vzniká čirou náhodou. I na jevišti v divadle. Při jakékoli práci se stane něco nečekaného, co všechny tedy úplně vyřadí. Ale že bych si vzpomněla, že by to někdo dělal záměrně, tak to ne.
Ten záběr, kdy v Létu s kovbojem skončíte v rybníce, ten byl na první dobrou?
To bylo na první dobrou. Na to si moc dobře pamatuju. Zkoušeli jsme to jako nakrokovat pro kameru a pak se to fakt povedlo!
Voda asi moc čistá nebyla...
Ne nebyla… (smích) Nebyl to žádný extravagantní bazén. Byl to kačák, prostě rybník.
