Jsme na soustředění finalistů Muže roku. Co pro vás znamenají muži ve vašem životě?
No spoustu průšvihů… Ne, ne. Je to tatínek, vzpomínky na dědečka, můj syn.
Co vás na muži nejvíce osloví?
Asi mužská energie.
A když se zaměříme na fyzično?
Možná výška, určitá mužnost, přijde na to. Ale nemám to vyhraněné, jestli musí být blonďák, tmavovlasý... Ovšem mám svůj typ, který si nesu, a to je trošku otisk mého tatínka. Takže mužné vzezření, i bílé vousy můžou být. To se mi líbí.
Čím vás okouzlil exmanžel Jiří Korn? Vzpomenete si?
Už asi ne. To je tak strašně dávno... Ale dodnes je to úžasný člověk, jak charakterově, tak po umělecké stránce. Takže určitě toto hrálo velkou roli.
Oba jste proslulí módním vkusem. Myslíte, že i toto sehrálo svou roli v tom, že jste byli spolu?
Velkou roli ne. Ale je pravda, že i v době, kdy jsem byla modelka a v módě jsem se pohybovala, tak jsme si dost rozuměli a doplňovali jsme se. Tenkrát pro nás díky mně začala pracovat moje kamarádka Tatiana Kovaříková; dělala Jirkovi kostýmy na vystoupení.
Co považujete za vrchol své modelingové kariéry?
Já jsem se na vrchol nikdy nedostala, ale děkuji. (smích)
Myslím pro vás osobně.
Nikdy jsem to nebrala nijak zvlášť vážně. Pro mě to byl způsob přivydělávání si a před rokem 1989 možnost vycestovat s ÚBOKem, Centrotexem, Slovakotexem, jak to tenkrát bylo, ale to je na dlouhé vyprávění. Pak jsem toho nechala, věnovala jsem se jiným věcem. K modelingu jsem se vrátila, když už jsem měla děti a patřila jsem mezi modelky po třicítce. Bylo zajímavé, že sem třeba přijeli návrháři, kteří tu nikdy nebyli, rozjížděl se tady byznys našich výtvarníků, kteří si otevřeli svoje firmy a butiky. Devadesáté roky bylo krásné období.
Kateřina Kornová v 80. letech
Taky jste tenkrát uchvátila spoustu mužů. Jak se na to teď zpětně díváte?
Jestli jsem uchvátila, tak jsem samozřejmě ráda, protože jsou ženy, které neuchvátí třeba nikdy. (smích)
Narážel jsem na to, že jste nafotila sérii odhalených snímků. Šla byste do toho opět, kdyby vám zase bylo tolik let jako tenkrát?
Asi bych do toho znovu nešla, ani kdyby mi bylo dvacet. Ale tehdy to byla aktuální situace, byla taková doba a stalo se. Je tedy pravda, že je to opravdu spoustu let, už jsem na to pozapomněla a pokud muži ne, tak mě to těší.
Jakých privilegií jste si nejvíce užívala, když jste se dostala za hranice ČSSR?
Žádných. Já jsem byla vůbec ráda, že jsem za hranicemi, že jsme vyjeli. Koukala jsem na všechno s velkýma očima, protože jsem do té doby nebyla ani v Jugoslávii u moře. Moje první cesta do takzvaného západního světa bylo Finsko, pak Dánsko, takže docela zajímavé země. Dostala jsem se dokonce do Japonska. To byl obrovský zážitek pro mě, osmnáctiletou holku, která nikdy nikde nebyla, ani vlastně nemohla, až takhle pracovně.
Posílala jste pravidelně domů babičkám pohledy?
To úplně nevím. Ale vozila jsem dárky, když to šlo. Nejedla jsem, šetřila diety a vždycky jsem i rodičům něco přivezla.
Kateřina Kornová
Co říkáte na současnou dobu, když i ženy po padesátce dokážou být krásné a sexy, a boří „pravidla“, že žena v určitém věku nesmí to a toto?
Teď už je přece doba různých možností, že jo? Přiznám se, že na Instagramu sleduji lidi, kteří se mi líbí. Je to třeba žena, které je přes padesát, cvičí jógu, je krásně štíhlá, má dlouhé šedé vlasy. Sleduji někoho, kdo mě inspiruje, že i v tom věku cvičí, věnuje se zdravé výživě, dětem, píše, maluje… Není to boj se stárnutím, nebo trapná snaha být věčně mladá, to si nemyslím. Jde o to, i v tomto věku si najít hezké důstojné místo a neztratit ženský půvab.
Čeho si na sobě nejvíce vážíte?
Občas bojuji s tím, jestli si vážím sama sebe. Jsem sebekritická. Ale je zdravé si sebe vážit. Vážím si také lásky, kterou dokážu druhým dát.
Pozorujete s věkem, že jste moudřejší?
Nevím, jestli se na sebe dokážu podívat zvenčí, jak se říká, ale možná k nějakému zmoudření došlo. Je to takové vyvažování. Ke ztrátě krásy a s přibýváním vrásek někomu přibude i moudrost.
