V botanické zahradě sázíte jako 105. osobnost a 20. sportovec strom života. Co to pro vás znamená a jak se vám líbí strom?
Jsem moc rád, že jsem byl vybraný mezi osobnosti, které si tady zasadily strom nebo kytku. Jsem rád i za výběr toho japonského stromu, protože Japonsko je vlastně mým druhým domovem. Často se tam vracím a celkově ho mám hrozně rád.
Za normálních okolností byste teď byl v Japonsku, jak se vám změnily plány?
Hodně. Teď by vrcholila příprava směrem k olympiádě, za nějaký týden bych normálně do Japonska odjížděl. Plány se ale změnily a celé se to muselo překopat. Teď očekáváme, kdy nám spustí sezonu, kdy budu moct konečně začít zápasit. Termín bude ale asi nejdříve od září. Těším se, až budu moct zase začít závodit. Připravovat se i na mistrovství Evropy, které bylo přesunuté na listopad tady v Praze. Doufám, že se všechno co nejdřív odstartuje.
Udržujete se ve formě?
Snažím se pro to dělat maximum. Příprava pokračuje kvůli mistrovství Evropy, ale i olympiádě, která byla odložena. Co se týče judistické přípravy, tak ta samozřejmě chybí, protože většinu kempů jsme dělali v zahraničí, a když teď nemůžeme jezdit, tak trénujeme pouze u nás. Na druhou stranu, když nevíme, kdy začnou závody, tak v tuto chvíli nám nic úplně neuteče. Já se budu chtít maximálně připravit k prvním závodům a budu tam chtít samozřejmě uspět, ale kdy to bude, to zatím nevíme.
Jaký je váš vztah k zahradničení?
Mám zahradničinu rád, už jsem si několik stromů, květin a různých takových věcí vysadil.
Vám se zdejší sázení stromu líbilo, ale jak moc to oceňuje vaše malá pomocnice, dcera Mariana?
Je z toho trošičku vyjukaná, na akci tohoto typu je poprvé. Je překvapená, ale myslím, že to zvládá docela dobře. Akorát si občas kňourne, ale jinak je to v pohodě.
Doma sázíte jaké plodiny?
Naposledy to byla jabloň, hruška, máme zasazenou i meruňku. Potom nějaké japonské stromky, ginkgo bilobu, japonské javory, okrasnou borovici a jiné, takže těch stromů je tam spousta.
Během karantény jste se také vrátil ke svému původnímu povolaní truhláře, co vše jste doma vytvořil?
Prvně jsem začal věcmi, které jsem odkládal a potřeboval opravit. Až potom jsem začal dělat na tom, co jsem třeba vymýšlel už nějaké roky před tím. Houpačku, kterou jsem dával i na sociální sítě, jsem plánoval dlouho, ale teprve teď na to byl čas. Vrhl jsem se na ni a už je stoprocentně dodělaná. Ale bylo toho víc, třeba bráchovi jsem pomáhal dělat přístřešek. Určitě jsem nějakou práci odvedl a myslím, že je to po té karanténě znát.
Lukáš Krpálek, jeho manželka Eva a jejich děti Mariana a Antonín (9. srpna 2018)
Je těžké hledat motivaci, když víte že olympiáda je odložená?
U mě motivace rozhodně směřuje k té Evropě, která se bude konat v listopadu na domácí půdě. Bral bych to jako vrchol celé sezony, když olympiáda odpadla. Na mistrovství Evropy bych chtěl rozhodně uspět a do toho bych chtěl dát maximum. Problém je v tom, že člověk neví, na co se připravuje, když neví, kdy začnou závody.
Nejste naštvaný, když skončíte druhý? Jste známý pro své úspěchy a je těžké je překonávat.
Vždycky říkám, že k pořádné výhře je potřeba i nějaká prohra. Samozřejmě nerad prohrávám. Na druhou stranu vím, že prohry mě posouvají dál. Před olympiádou jsem prohrál v prvním kole na mistrovství Evropy, a za dva měsíce se mi podařilo vyhrát olympijské hry. Věřím, že i toto mě posunulo dál a namotivovalo. Stejně tak loni, kdy jsem vyhrál mistrovství světa, tak dva tři měsíce před tím jsem skončil pátý na mistrovství Evropy. Každá prohra má něco pozitivního pro další výsledek a rozhodně mě to nakopne natolik, že na tom dalším turnaji se snažím být jako vítěz já.
Krpálkovi: Hlavně ať druhé dítě není divočák |
Jak se vám bude odjíždět na tréninky do zahraničí po měsících strávených s rodinou?
Těžko. Minulý týden jsem byl na Šumavě na soustředí na kolech a už to pro mě bylo docela těžké, a to jsem byl v České republice. Když jsem telefonoval s manželkou, tak mi říkala, že syn Tonda furt brečí a chce tátu, že si zvykl na mě doma a teď je to pro něho také těžké. Když odjedu, bude to horší a horší. Na druhou stranu je to moje povinnost takto jezdit po závodech, kempech a podobně.
Uvědomují si děti, že tatínek je olympijský vítěz?
Myslím, že ještě asi ne. (smích) Ale vždycky, když se vrátím z tréninku, na mě úplně naskáčou.
Myslíte si, že pro sportovce a jeho výsledky je rodinné zázemí důležité?
Stoprocentně ano. Je důležité mít doma pohodu, zázemí, že když se člověku nepodaří nějaký turnaj a vrátí domů, rodina ho přivítá. Domácí zázemí je rozhodně velmi důležité.
