Patricie, díky vaší zatím nejznámější roli Terezy Jordánové v seriálu Ulice, kterou jste ztvárňovala třináct let, máte krásně zmapované své dospívání a proměnu z dítěte v ženu. Díváte se občas z nostalgie na některé ze starších dílů?
Cíleně se určitě nedívám, ale když při přepínání programů náhodou narazím na vysílání starších dílů Ulice, tak to nechám chvilku běžet. Je fajn si připomenout, jak jsem v ten daný rok vypadala, ale vzápětí zase přepínám. Rozhodně nepatřím mezi herce, kteří se na sebe v televizi rádi dívají.
Nekonečný seriál vám musel v mnohém změnit život. V čem především?
To se těžko hodnotí... Nevím, jak by se odvíjel můj život, nebýt třinácti let v Ulici, takže to nedokážu posoudit. Možná bych ale mohla shrnout, co mi dal a vzal. Kvůli natáčení jsem přišla třeba o „lyžák“ na střední škole a také jsem nestihla chodit do tanečních… Ale zase mi dal spoustu přátel a nespočet zkušeností, takže se to hezky vyvážilo.
Během těch let v seriálu jste se setkala s mnoha zajímavými hereckými kolegy. Kdo z nich ve vás nechal ať už profesní, nebo osobní stopu?
Tak například Aneta Krejčíková, se kterou jsem se seznámila během natáčení, je mou blízkou kamarádkou dodnes. Anička Fixová mi zase fotila několik ročníků mého charitativního kalendáře Psí život. No, a samozřejmě pro mě bylo neskutečnou školou a poctou setkat se před kamerou s Terezou Brodskou, Hanou Maciuchovou, Rudolfem Hrušínským nebo Radkem Brzobohatým a mnoha dalšími. Toho si nesmírně vážím.
Vaší první rolí byla ale Anička Studničková v seriálu Ranč U Zelené sedmy. Kdo vlastně může za to, že se z vás stala herečka?
Když jsem byla malá, přihlásila mě maminka do několika castingových agentur, takže moje „kariéra“ začala hraním v zahraničních reklamách. Když pak začala moje starší ségra chodit do dramatického kroužku, chtěla jsem jakožto správný mladší sourozenec dělat to samé, co ona. A otravovala jsem s tím tak dlouho, až jsem tam začala chodit také. No, a pak se jednoho dne přišli do dramaťáku podívat z České televize, protože hledali malé herce, a jednou z rolí, kterou obsazovali, byla právě Anička Studničková. Pozvali mě na kamerové zkoušky a vybrali si mě. Tím to v podstatě celé začalo.
Jste úspěšnou a obsazovanou herečkou, navzdory faktu, že jste nebyla přijata ke studiím na DAMU. Mrzelo vás to?
Upřímně, já jsem po střední škole vůbec netušila, jakým směrem se dál vydat. Můj tatínek tehdy navrhl, že když už jsem tak trochu ten komediant, tak ať to jdu zkusit na DAMU. Sice se mi tam úplně nechtělo, asi jsem nějak cítila, že to není škola pro mě, ale na druhou stranu jsem opravdu nevěděla, co se sebou. A tak jsem poslechla a přihlásila se. Jenže to, že se mi tam nechtělo, nijak zvlášť mi na tom nezáleželo a ani na těch přijímačkách jsem se necítila dobře, se nejspíš nějak propojilo a bylo to na mně asi i dost znát. Takže jsem neuspěla. Ale je fakt, že mě to nemrzelo ani tehdy, ani teď. Prostě to tak mělo být.
Jsem vztekloun. Můj manžel by mohl vyprávět, říká Patricie Pagáčová |
Nakonec jste vystudovala humanitní studia. Co by vás bavilo dělat, kdybyste se rozhodla pověsit herectví na hřebík?
Upřímně – nad tím jsem nikdy nepřemýšlela. Žiju přítomností. Tady a teď. Neřeším „co by, kdyby“. Nicméně člověk by měl myslet na zadní vrátka... Kdybych se už nechtěla nebo nemohla věnovat herectví, určitě bych ráda zůstala v oboru a směřovala bych to asi k produkci, pomocné režii nebo tak podobně.
Teď jste se ocitla ve zcela nové roli – porotkyně nové řady SuperStar. Co je pro vás jako herečku hodnotícím kritériem soutěžících?
Snažím se dát hlavně na první dojem a vnímat, co z dotyčného vyzařuje, jaký z něj mám pocit, jak se chová, jak na mě působí. Až pak hodnotím jeho zpěv. Pro mě je důležité, aby si ten člověk věřil, měl zdravé sebevědomí, ale zároveň pokoru. Když se někdo bude projevovat jako arogantní kretén, tak i kdyby zpíval přímo božsky, uslyší ode mě jasné ne. A naopak se může stát, že pošlu dál někoho, kdo bude sice zpívat jen průměrně, ale bude mít takové osobní kouzlo nebo charizma, že nebude co řešit.
Vy sama jste soutěžní typ? Šla byste do podobné soutěže?
Určitě ne. Především proto, že zpívám průměrně. Nemám žádný úžasný hlas. Asi bych přes porotu neprošla. A do jiné talentové soutěže bych taky nešla, protože opravdu nevím, co bych tam předváděla. Nevynikám žádným extrémním talentem a jsem přesvědčená, že člověk, který se do nějaké takové soutěže vydá, by prostě měl být něčím výjimečný. Jedině snad nějaká taneční soutěž...
Jak fungujete jako porota? Myslím lidsky. Sedli jste si?
Za nás všech pět si troufám říct, že si bezvadně rozumíme, v jednom kuse si ze sebe děláme legraci. Funguje to mezi námi a já moc doufám, že diváci z obrazovky vycítí, že jsme sehraná parta. Nejvíc blízké jsme si s Mončou Bagárovou. Máme spolu šatnu, jsme tam jediný dvě holky... Ale chlapi jsou taky skvělí, všichni tři. Jsem prostě vážně moc ráda, že jsem dostala tu možnost být součástí téhle pětice a celé soutěže.
S novým rokem přišlo víc profesních výzev. Která vám udělala největší radost a na čem všem momentálně pracujete?
Tak SuperStar je rozhodně asi ta největší výzva! A obrovskou radost mám i z nabídky z Divadla Na Jezerce, kde momentálně zkoušíme hru Naprostí cizinci. Tohle divadlo mám odjakživa moc ráda, nicméně by mě nikdy ani nenapadlo, že budu mít tu čest, vystupovat na jeho prknech. Takže to je další výzva, které si velmi vážím. A čekají mě ještě další dva projekty, z nichž mám obrovskou radost, ale zatím o nich nemůžu mluvit...
Jste pracovně hodně vytížená, ale jste také ještě poměrně čerstvou novomanželkou. Jak se vám daří skloubit profesi s manželstvím?
Jsem přesvědčena, že na to, co člověk chce, si čas vždycky udělá. Mám to tak v celém svém životě, takže volný čas na manžela, rodinu nebo kamarády si prostě udělám vždycky. Manželovi třeba jen tak zaběhnu dát pusu do práce, když zrovna jedu kolem a mám 5 minut navíc. Všechno jde, když se chce.
V čem se vám změnil život tím, že se ze slečny stala paní?
Ono se v podstatě nezmění vůbec nic. Minimálně mezi těmi dvěma. Nebo my jsme to tak aspoň měli. Změnilo se mi vlastně akorát příjmení. Byl s tím spojený maraton vyřizování nových dokladů. Ale úspěšně jsem to zvládla a teď už jen zbývá, aby si lidi zvykli na moje nové příjmení.
Váš manžel je dramaturg, jste tedy z jedné branže. Považujete to za výhodu?
Jsem šťastná, že jsem našla spřízněnou duši. A je samozřejmě příjemné, že se spolu můžeme bavit o práci, ale na druhou stranu – stejně tak to může fungovat třeba i mezi zdravotní sestřičkou a horníkem nebo mezi jinými profesemi. Spřízněnost duší podle mě neurčuje podobnost povolání.
První manželská krize? Máme náročný život, málo se vidíme, říká Pagáčová |
Jste hodně akční a sledovaná i na sociálních sítích. Baví vás virtuální svět a přímý kontakt s fanoušky, ale i s hejtry?
Sociální sítě mě baví, ale platí o nich rčení „dobrý sluha, špatný pán“. Je opravdu strašně snadné vypěstovat si na nich závislost. Taky s tím trochu bojuju a snažím se to omezovat. Ale komunikace s fanoušky mě baví. Ta přízeň a podpora je krásná, člověka to nabíjí. No, a pak jsou tu hejtři... Já upřímně absolutně nechápu, že někoho baví obětovat svůj drahocenný čas psaní nenávistných komentářů. Nedokážu si představit, jak moc musí být ti lidé zahořklí a naštvaní na život, když jim dělá dobře být hnusní na ostatní. Asi jsou nějakým způsobem zamindrákovaní a své komplexy ventilují právě tímhle způsobem. Ale co, to je jejich boj. Zaneřáďují si svoje nitro, ne moje. Vždycky když na nějaký hejt na svoji osobu narazím, tak vím, že mě se to vlastně vůbec netýká.
Hvězda Ulice Solaříková se vdala. Ano si s Pagáčem řekli v lese |
A jak budete jednou čelit sociálním sítím jako maminka? Neděsí vás, jak mohou být nebezpečné právě pro děti?
Ono ještě potrvá dost dlouho, než budu řešit tohle téma u svého dítěte, a těžko říct, kam se za tu dobu sociální sítě posunou. Třeba už nebude Instagram, ale zase něco nového. Ale myslím si, že záleží na přístupu rodičů. Jasně že na internetu a sociálních sítích je spousta nebezpečného obsahu, ale je jen na dospělých, zda na to dítě správně připraví a jaké mu na internetu nastaví hranice „pohybu“.
Ráda tančíte a sportujete, jakým aktivitám se teď věnujete nejvíc?
Celkově mám pohyb moc ráda. Nejradši mám asi procházky s pejsky, jízdu na koni a jógu. V létě ráda jezdím na in-linech, hraju beach volejbal a tenis a v zimě zase ráda vyrazím na hory na snowboard, ve studených měsících taky častěji chodím do fitka. Podle mě je zásadní, aby se člověk hýbal pro radost – a ne kvůli tomu, aby shodil.
Jak relaxujete a jak se udržujete ve formě, i co se krásy týče?
Relaxuju především už zmiňovanými procházkami v přírodě, a když mám víc času, ráda se projedu na koni. Příroda je pro mě obecně největším zdrojem energie a nejlepším místem pro relax. Skvěle si odpočinu také při józe, cvičím sama doma a jednou týdně chodím na kurz k manželově sestřenici, která je instruktorkou jógy. Pokud jde o krásu, je to slabší. Jsem trochu kosmetický analfabet a své pleti se moc nevěnuju, ale teď jsem se konečně trochu polepšila v péči o vlasy – chodím do Studia Honzy Kořínka, kde mě naučili, jak se o ně lépe starat. Tak teď ještě zapracovat na pleti – a bude to.
25. září 2019 |
