Neustále se mluví o rozchodu s vaším přítelem Rytmusem. Jak to vnímáte?
Nechci to už nijak řešit. Rozešli jsme se a každý si jdeme svou cestou. Patrika jsem milovala, jako všechny muže před ním, s kterými jsem měla vztah, a nemám důvod na ně házet špínu. Matěj, na rozdíl od Patrika, bude do mého života patřit díky Lauře celý život.
Přesto všechno stále působíte vyrovnaně, vesele. Je nějaká rada, jak hodit smutek za hlavu?
Člověk nesmí ztrácet čas nepodstatnými věcmi. To se každý naučí s věkem a momenty, které v životě prožívá.
Kdo je momentálně vaší největší oporou?
Jednoznačně je to dcera Laura. Je to moje slunce, láska, život.
Vy máte ještě další své dítě. Není to jen hudba, ale váš vlastní diář. Letos jste vydala svůj v pořadí třetí diář, tentokrát pro rok 2019.
To, že diář už je v pořadí třetí, znamená, že se líbí a prodává. I pro mě jde o velkou motivaci. Všechno v něm se tak nějak točí kolem mého života. Můj život je veřejný, takže spousta myšlenek a věcí už byla řečena skrze mé sociální sítě. Jsou tam i takové ty kudrnaté myšlenky, pro které nebyl zatím prostor. Já se často o mnoho věcí a témat zlehka opřu v různých mých komentářích pod fotkami, ale někdy není čas a chvíle je rozvíjet. Ten diář je pro mě i jakousi knihou o myšlenkách, rozvahách. Jsou tam i různé recepty. Ty jsou úplně nové a jsou tam i hezké fotky.
Recepty jsou vlastní?
Jsou mé a vychází z toho, co se v naší rodině jí, hlavně tedy z toho, co chutná Lauře. Kamarádka Zuzanka, která vlastně tak nějak patří k nám do rodiny, jelikož je to přítelkyně mého manažera, ráda a dobře vaří. Při tom se jí v kuchyni pak pletu, nebo ona mě. Je tam několik receptů, které vznikly spontánně.
Když přichází myšlenky, zapisujete si je někam?
Mám u sebe chytrý telefon, zápisník, vlastně vždycky něco, kam tu myšlenku chytnu a zapíšu nebo zaznamenám. Pak, když je čas a klid, třeba na dovolené nebo večer, když uložím Lauru, tak pak se tomu věnuji.
Tady jsou jen takové minipříběhy, co třeba do budoucna celá kniha?
Přemýšlela jsem i nad tím, ale zatím nemám kapacitu. I toto mě stojí spoustu, nechci říct zbytečně vložené energie, ale je to čas, který je tak akorát k tomu, abych vedle toho stihla být ještě mámou. Také jezdit na koncerty, být ve studiu, točit klipy a dělat primárně to, co mě baví úplně nejvíc - hudbu. Neumím si úplně představit, že bych si sedla a psala knihu. Někde jsem četla, že lidé, co píší, musí skutečně denně napsat stránku a mají v tom nějaký systém a pravidla, což já u psaní nemám. Takže nevím, zatím to nehrozí.
Dara Rolins a její dcera Laura při natáčení videoklipu k písni Dúha
Používáte sama diář? Tento skutečný, papírový máte pořád u sebe nebo si jako skoro každý v dnešní době zapisujete věci do telefonu?
Škoda, že tu nemám ten můj, starý, původní diář. Ten se tváří už jako takové to salátové vydání, já ho ale používám denně. Jsem oldschool. Kromě toho, že mám také věci v telefonu, ve sdíleném kalendáři s lidmi, se kterými pracuji. Ráda v diáři listuji, vracím se v myšlenkách do minulosti.
Je to něco, co se vás drží od dětství? Mít všechno zapsané, naplánované, zorganizované?
Musím říct, že jsem začala být organizovaná až v dospělosti. Jinak mám lidi, kteří mi pomáhají všechno organizovat. Já bych nejradši dělala ještě milion dalších věcí a málokdy na máloco říkám ne, protože mě vše láká. Všechno bych ráda zkusila a mám i takový ten zvyk, někdy tomu říkají zlozvyk, všem vyhovět. Takže ráda věci slíbím a pak se ocitám v momentech, kdy nestíhám. Najednou je jedna ráno a já vím, že v šest vstávám do školy a jsem v půlce něčeho, takže si na sebe pletu různé biče. Teď jsem ale začala být mnohem organizovanější, od té doby co mám diář.
Když se vrátíte do dětství, vybavuje se vám třeba i kromě myšlenek nějaká konkrétní vůně?
Vůně dětských piškotů je podle mě ta nejkouzelnější. A také nejkrásnější vzpomínka na časy, když jsem byla maličká. Naše rodina, bratislavský byt, sestra, všechny ty společné vylomeniny. A táta, který mi vždy k pohádce přinesl čaj a piškoty.
Jaké jsou pro vás nejpříjemnější vůně?
Zázvor, limetka, jasmín, santalové dřevo, pačuli, růže, pomeranč, mandarinka, hruška, cedrové dřevo, frézie, vanilka, jantar, ostružiny, levandule, vůně medu... Ani nevím, čím skončit. Příroda má tolik překrásných vůní. Nemám jednu vůni, ale hned několik, které si mě dokážou podmanit.
