Vzhledem k vašemu složitému vnitřnímu světu pro vás herectví asi není ideální profese, že?
Určitě ne. Potřeboval bych něco, co by mě harmonizovalo. Třeba něco na lodi (usmívá se).
Nikdy jste si neříkal: „Radši toho nechám, nebo mě ta profese zničí!“?
Říkal... Zrovna nedávno. A proto jsem loni v červnu odešel téměř po pěti letech z Národního divadla. Už mě to tam netěšilo. Dlouho jsem to v sobě přemáhal, některé věci překousl, ale pak mě to doběhlo. A musel jsem rychle pryč. Teprve včera, víc než po půl roce, jsem si říkal: „Už bych zase něco rád začal hrát.“ Dostal jsem nabídku hostovat ve vídeňském divadle, na to se moc těším. Mě to herectví sice trochu ničí, ale taky mě to hodně baví. A uklidním se třeba tady na chalupě (rozhovor probíhal v Komárově u Tábora, pozn. red.)
Přiznal jste, že v sobě máte běsy a skrytou agresi... Dá se s tím nějak pracovat?
Je to jednoduché - nesmím být ožralý, nebo mít kocovinu. Pak to mám pod kontrolou. Ale je fakt, že i když jsem střízlivý, někdy se mnou nějaká emoce zacvičí tak, že to se mnou málem šlehne o zem.
Říkal jste, že vám povolání také nedělá dobře po psychické stránce. Nebylo by očišťující hrát méně intenzivně? Víc technicky, než to prožívat tak opravdově jako vy?
Na tom pracuji. Proto jsem v Národním už nechtěl dohrávat Othella, který byl postavený tak, že jsem ho musel hrát na sílu.
A co Opričník, ztělesnění zla, kterého jste hrál ve Studiu Hrdinů a dostal za něj Cenu Alfréda Radoka? Po tom představení jste si musel jít zaběhat do lesa, ne?
Ožrat se. Pak bohužel podobných rolí, těch psychotiků, přibývalo. Už se to pár let nehraje, ale ta únava z toho se ve mně nakumulovala a bude tam asi navždy. Už to hrát nechci, ale režiséři mě do podobných rolí pořád obsazují, protože mi to takzvaně jde, jsem pro to zavedená firma. Chci hrát s větším odstupem. Teď se mi to snad povede, ve Vídni ho budu mít už kvůli tomu, že budu hrát v němčině.
Recenze filmu Hastrman |
Jak to bylo v novém filmu Hastrman, kde máte hlavní roli?
Tam jsem to už dokázal, žádným běsům jsem kvůli té postavě nepropadal, byl jsem nad rolí i díky tomu, že tam byla nějaká stylizace. Jde vždy také o to, jak vás při zkoušení režisér takzvaně rozbalí, jestli vám něco nabídne, nebo jestli vás donutí čerpat jen ze sebe. I z těch zásuvek, které by měly zůstat raději zavřené. To vás vyčerpává. I kvůli tomu, že třeba zbytečně moc probouzíte tu svoji horší stránku.
Tím spíš, když mi dávají pořád tyto zjitřené postavy. Já si role nevybírám, musím platit složenky. Teď nedávno jsem odmítl fašizujícího starostu, kterého jsem měl hrát v televizním filmu. Pak jsem si to vyčítal, že jsem slaboch. Že odmítám normální práci, protože to přece neznamená, že se tou postavou musím stát. Tak jsem jim druhý den volal zpět a řekli mi, že už tu roli obsadili Jirkou Dvořákem.
Celý velký rozhovor najdete v týdeníku Téma.
25. ledna 2018 |
Trailery
Sledovat další díly na iDNES.tv
