Jak jste na tom aktuálně se svatbou? Pokud vím, řešíte ji už delší dobu, a dokonce jste veselku jednou i odložili.
Tak na pořadu dne je opravdu svatba. Budeme teď rozesílat pozvánky, to je taková ta nejkrásnější část. Všichni mi říkají, hlavně ať si to užívám, ať se těším. Ale já se netěším, že to budu mít za chvilku za sebou. Vlastně celý rok to plánujete a pak během jednoho dne to je pryč. Počasí máme objednané, protože to nakonec bude trošku větší svatba, takže jsem na to zvědavá.
Kdy přesně bude a kolik je pozvaných hostů?
Datum nechceme říkat, nicméně bude to v létě, aby bylo sluníčko. Chceme mít různé vychytávky, vietnamskou kuchyni, kokosy, takže nás čeká spíš lehce exotická svatba. Opravdu ta typická česká to nebude. Tradici snad budeme mít jen rozbití talíře. Nebudeme mít ani společný oběd. Bude obřad, raut a hned párty. Lidí bude hodně, ani to raději nepočítám.
Vietnamské tradice nebudou tedy vůbec?
Má mi přijet část rodiny z Vietnamu, ale ještě to není úplně jisté kvůli vízům. Tradice asi nakonec nějaká z Vietnamu bude. Má teta se mě totiž nedávno v telefonu ptala, jestli si vezmu na svatbu áo dài. To je typický vietnamský kroj. Já jsem jí řekla, že mám šatičky, sice ne kroj, ale i tak jí moc děkuji. A ona že ne, že musím aspoň na focení obléci áo dài, takže si myslím, že se asi budu převlékat do typického oblečení a Martin taky. Musela jsem se proto změřit a teď už jen čekám, co z toho nakonec bude.
Nevěsty nejvíce řeší svatební šaty. Jak to máte vy?
Ty si nechávám šít od Sandry Švédové, protože jsem obrazila všechny možné svatební salony. Byly tam krásné šaty, ale prostě žádné nebyly pro mě. Kamarádce jsem nastínila představu, ona to hned načrtla a já řekla, to je ono. Teď 25. dubna máme zkoušku, takže jí naprosto důvěřuji.
Váš tatínek je Vietnamec. Angažuje se hodně do příprav?
Angažuje, hlavně co se týče hostů. Původně chtěl pozvat asi sto příbuzných, ale nakonec mě ujistil, že jich pozval jen padesát. Doufám, že to je opravdu stopka, protože bychom tam chtěli mít i nějaké své přátele. Nicméně tatínek nám hodně pomáhá a zajišťuje jídlo a pití, chci mu vyjít vstříc. Jsem prostě poslušná a opravdu tatínka uctívám. Nedovolila bych si mu říct ne. Tak samozřejmě ta svatba je i pro něj.
Monika Leová a Martin Košín
Vy jste nedávno ve Vietnamu byla, ale bez budoucího manžela. Nechystáte se tam spolu například na svatební cestu?
Přítel o tom furt mluví, jako by tam byl. Na svatbu teď má přijet babička, strejda, teta a moje sestřenice, tak jsme si říkali, že aspoň ho poznají. A pokud nedorazí, tak budeme muset jet my tam. Nejdřív však musíme na svatební cestu ještě našetřit. Tu bychom chtěli mít v Austrálii, kde jsme se zasnoubili. Možná to klapne po cestě zpět. Nebo to bude až za další rok, abychom se měli na co těšit.
Máte nějaké rituály, které chystáte na svatbu nebo patří k vašemu všednímu dni?
Mám ranní rituál, že si pustím nějakou hudbu a snídám. Nějaký ten „morning wake up“, tak to je moc hezké, protože člověk se tak naladí na den. Jinak s rituály a kosmetikou jsem trochu na štíru. Ráno si totiž vyčistím zuby, nakrémuji a tím to hasne. Večer jen přidám odlíčení. Stále to moc neřeším, protože moje pokožka je zatím dobrá, ale myslím si, že se mi to za pár let vrátí. Asi to budu muset začít nějak řešit.
Co životní rituály. Po svatbě a svatební cestě se nabízí i myšlenka na děti.
V práci to máme opravdu jako rituál. Nejdříve Sandra Parmová, pak Gabča Lašková a teď to vypadá na mě. Ale Sandra také není ještě vdaná. Vzala to nejdříve přes dítě. My se musíme trošku vystřídat. Na druhou stranu, znáte naše tempo. S Martinem jsme spolu přes osm let, po šesti letech jsme spolu začali bydlet. Takže než přijdou děti, tak to potřebuje určitý čas, asi dva, tři roky.
Do třicítky bych to chtěla stihnout a uvidíme. Třeba to bude hned, já nevím. Ale spíš se připravujeme, že bychom to chtěli později. Chceme trošku cestovat, užít si novomanželské opojení, koupit vlastní bydlení, protože pořád ještě bydlíme v nájmu. My jsme ze staré školy, že všechno jdeme postupně a zatím nám to vyhovuje. Tak uvidíme do budoucna.
