Vy 24. května oslavíte životní jubileum. Přitom vypadáte o deset let mladší. Cítíte se taky tak?
Ještě to jde. Člověk je relativně spokojený. Vždycky jsem obdivovala lidi starších ročníků, kteří vypadali dobře, na nic si nestěžovali a také pro to museli něco udělat. Přiznám se, že mám spoustu vzorů u nás doma, stejně jako v zahraničí. Třeba u žen o více než generaci starších, které opravdu vypadají senzačně a člověk by jim ten věk nehádal.
Je to i vaším pozitivním přístupem? Nedávno toho bylo na vás docela dost, včetně úmrtí bývalého partnera a otce vašeho syna. Přesto jste stále dobře naladěná.
Já si opravdu myslím, že je to přístupem jako takovým. Lenost nesmí být ani v hlavě, a ani na těle. Všechno se sebou souvisí, a když má člověk pořád nějaké plány a vize, tak pro to něco musí udělat. Myslím, že to funguje absolutně skvěle. Důležitý je i sport, který mám ráda a vyhledávám ho. V okamžiku, kdy mám nějakou pauzu, tak na sobě i sama pozoruji, že ani moje nálada není tak vybalancovaná. Myslím, že i sportovní hvězdy říkají, že je to skvělý recept na endorfiny, rozpoložení, dobrou vůli, na to být ochotný a otevřený.
A také na to být dlouho mladý?
Samozřejmě. To je strašně relativní záležitost, protože kdybychom brali mládí jen do 20 nebo 25 let, tak by bylo docela smutné. Celý život bychom pak vlastně byli staří. Musíme umět si to natáhnout, respektovat věk, ale zároveň se na něj nevymlouvat. Jsou lidé, kteří říkají: „Já už nemůžu. A víš kolik mi je? Počkej, až bude tobě.“ Je to tím přístupem. Jak si každý ten strop nastaví, tak ho i má. Já říkám i lidem kolem sebe, svým kamarádkám nebo rodině, že v okamžiku, kdy začneš vykládat, že už bys neměl nebo nemůžeš, tak ubližuješ sám sobě, protože tě to ovlivní a bohužel i limituje.
Byl pro vás některý věk zásadní třeba v tom, že jste si začala uvědomovat přibývání vrásek, bolení zad či ubývání sil?
Určité věci se samozřejmě dostavovaly mezi čtyřiceti a padesáti a teď o těch věcech hodně přemýšlím, protože je to zlomová etapa v mém životě jít do druhé poloviny století. Snažím se k tomu přistupovat tak, že se poučuji z chyb, které jsem dělala, a také nespoléhám na to, že je mi teď fajn. Protože to neznamená, že když jsem byla v něčem nezodpovědná a mé tělo to vydrželo, tak to tak bude znovu. Vystrašená nejsem, ale je na místě k tomu racionálně přistupovat, přemýšlet o tom a snažit se vyhledávat životní styl, který se mi potom odvděčí pohodou.
Leona Machálková se synem Arturem
Ani se nenadějete a syn dospěje a možná odejde z domu. Co vy a muži? Netoužíte si nějakého omotat kolem prstu?
Omotat muže? To snad ani nejde. To se mi v životě nepodařilo a ani takhle nepřistupuji k žádnému člověku, natož k partnerovi. Pravdou je, když se vrátíme k synovi, že je to opravdu křehká hranice, kdy jednoho dne odejde z domu. Podle mě je život šťastný v jakékoli konstelaci - s dítětem, s partnerem, s kamarády. To když jsme se sebou každý spokojený nebo pro to aspoň něco děláme. Myslím si, že mnohdy nespokojenost pramení z toho, že člověk nic nedělá a podvědomě si to vyčítá. On to sice neřekne nahlas, ale někde se tím asi trochu žere. Nejsnazší je říct si: „A dost! Tak co, budu zapšklá, nervózní, všechno mi bude vadit, každá kravina mě rozčílí? No to je přece nesmysl!“ Přesně to stojí a padá s osobnostní spokojeností a ta nepřijde - stejně jako zážitek - sama. Musíte pro to něco udělat a může to být i příjemné.
Uspořádáte k padesátinám nějakou oslavu?
Myslím, že budu slavit na etapy s rodinou. Plánuji sezvat všechny, co jsou naživu od bratranců po tety a samozřejmě všechny děti. S kamarády asi udělám extra oslavu a připravuji velký narozeninový koncert, který jsem původně plánovala na květen. Ale protože bychom ho rádi pojali velkoryseji, tak bude ve druhé polovině září v divadle Hybernia. Přijde také spousta hostů, se kterými v současné době točím CD duetů. Bude to pro mě velká událost s velkým orchestrem. Taková velkorysejší oslava narozenin, protože myslím, že slavit se mají. Život je úžasný. Není vždycky jednoduchý, ale stojí za to ho žít.
Je nějaké přání, které byste si k narozeninám chtěla splnit?
Když to budu směřovat k narozeninám, tak budu šťastná, když vyjde všechno to, co bych chtěla. Aby to bylo krásné, srdečné, upřímné a zároveň veselé. Narozeniny musí být veselé, protože se domnívám, že veselejší pohled na věc je vždycky ten lepší.
Leona Machálková o výchově syna Artura:
8. října 2014 |
