Celé album je hodně melancholické, co všechno odráží?
Je hodně odlišné od předchozích tanečních desek. Ale není to klasický šanson ve stylu Edith Piaf, já mu říkám moderní pop šanson. Ačkoli si nepíšu texty sama, tak v každé té písni, ať je to text od Honzy Dvořáka nebo Vaška Kopty, nacházím něco, s čím se ztotožňuju. První impuls tohoto hudebního směru přinesl právě Honza Dvořák už na předchozí desce v písni Dva tisíce perel.
Týdeník TÉMAVychází v pátek |
Bylo pro vás těžké změnit takto hudební směr?
Zpočátku jsem měla docela obavu, kudy se to bude ubírat, protože jméno producenta Armina Efenbergera pro mě bylo naprosté novum. Navíc systém natáčení neprobíhal úplně klasickou cestou jako všechna předešlá alba. Demosnímky, ze kterých už obvykle tušíte, jak bude skladba znít, přišly nahrané jenom na klavír. S tím jsem si zpočátku nevěděla rady, protože když jsou tam i další nástroje, evokuje to ve vás nějakou emoci, atmosféru. Trochu jsem se vyděsila, ale při prvním natáčení jsme si to vyjasnili, pak se přidávaly další nástroje a už to začalo mít nějaké proporce. Zkrátka to byla alchymie.
Pořád ještě hlavní část vaší pracovní náplně tvoří vystoupení na večírcích?
To určitě ne, mou hlavní náplní jsou samostatné koncerty se skupinou Charlie Band, ale na firemních večírcích taky vystupuju a teď v plesové sezóně i na plesech. Zpívám ve velkých halách, ale nevyhýbám se ani kulturákům, protože leckdy je menší komornější prostor i příjemnější, kór pro písničky jako jsou ty na nové desce.
Proč největší koncert v pražské O2 areně chystáte až na příští rok?
Mám těch vystoupení letos víc a v O2 areně byly bohužel všechny zajímavé termíny obsazeny, tak jsem radši zvolila až leden 2018 jako vyvrcholení celého toho narozeninového klání. Ale že bych z těch kulatin byla moc nadšená, to se říct nedá. Myslím, že v podstatě není moc co slavit (smích).
Pomyslela jste si kdysi na začátku kariéry, že budete v tomto věku tak aktivní?
To asi ne. Ale já o tom zase tolik nepřemýšlím, nechávám tomu volný průběh, jak to půjde dál, na kolik bude mít člověk sílu a jak mu budou fungovat hlasivky, tělo, které ještě drží pohromadě. Možná ještě chvilku vydržím (smích). Já to povolání miluju, je to opravdu koření mého života, takže si nestěžuju.
2. července 2015 |
