Vzpomenete si ještě na své začátky ve světě modelingu?
Je to sice už doba, ale na své začátky si vzpomínám, nedají se zapomenout. Zájem je veliký, konkurence obrovská, krásných lidí je spousta, takže je fajn, když člověk umí dát nějakou přidanou hodnotu. To znamená, že je třeba profesionální v práci, že je komunikativní a je na něho spolehnutí. Modeling v zahraničí se dost liší od toho na českém trhu. Tady není tolik klientů, je to o dost jiné.
A kde se vám dobře pracuje?
Já jsem jednu dobu hodně jezdila do Milána a do Paříže, teď se chystám na delší dobu do Miami. Je to těžké srovnávat, protože každý trh je úplně jiný. Na každém je něco, někde mi to město sedlo víc, někde mi sedli víc lidi nebo agentura. To je opravdu různé.
V dnešní době je poptávka i po modelkách, kterým není jen dvacet, ale i víc. Je pro vás příjemná vidina, že budete modelku dělat ještě dlouho?
Je to příjemné, je to hezká práce, která je obohacující nejen v tom, že člověk cestuje, poznává nové lidi a dostane se do zajímavého prostředí. Hlavně v Německu je poptávka, neuvěřitelný komerční trh a skvělí klienti, a pokud ta práce nadále bude, tak budu samozřejmě ráda.
Myslíte i na zadní vrátka? Co byste dělala, kdybyste skončila s modelingem?
Já už na zadní vrátka pomýšlím poměrně delší dobu. Dokončila jsem vysokou školu, mám za sebou nějaké pracovní zkušenosti. A spoustu svého volného času věnuji nadačnímu fondu, který jsem před rokem založila. Dále mám za sebou i několikaměsíční hereckou zkušenost, kdy jsem točila napůl v Číně, napůl v Česku. Takže těch aktivit je víc, ony se tak průběžně objevují.
Když mluvíte o charitě, vzešla z osobních důvodů?
Ano, můj osmiletý bráška Radovan je autista. Má nízko funkční autismus a z toho důvodu jsme se s mým tátou rozhodli něco začít dělat nejen pro brášku, ale i pro rodiny, které postihla podobná situace.
O bráchu se hodně stará tatínek. To nebývá moc obvyklé.
V první řadě bych řekla, že Radim je můj nevlastní bráška. My máme stejného otce, ale jinou matku, takže se jedná o druhou manželku mého táty. Co se týče rodinné situace, tak je pravda že v péči má Radovana můj táta, jeho biologická matka s ním není v kontaktu. Ale já nejsem v pozici, abych to mohla nějakým způsobem hodnotit nebo soudit.Mého tátu obdivuji, protože péče o autistu je velmi náročná. Obzvlášť pro chlapa.
Při výběru partnera hledíte i na to, abyste v něm trochu viděla i toho tátu?
Ono se říká, že si ženy volí partnera, který je podobný jejich otci. Těžko to hodnotit, ale asi v tom něco bude. Když jsem byla malá, můj táta hodně pracoval v Německu a moc jsme se nevídali. Tak možná proto v partnerech hledám tátu, myslím tím starší partnery.
Teď máte nového partnera. Přemýšlíte už nad založením rodiny nebo to necháváte plynout a chcete si ještě užít kariéru modelky?
Samozřejmě s partnerem myslím na budoucnost a byla bych ráda kdyby nám to vyšlo, ale člověk nikdy neví, co mu život přinese. Co se týče dětí a dalších takových kroků, nemám to úplně na pořadu dne. Nejsme spolu ani rok, tak uvidíme, co přijde a jak se to bude všechno vyvíjet.
