Člověk musí mít před sebou pořád výzvy, říká Ivana Chýlková

Herečka Ivana Chýlková se po padesátce rozhodla znovu učit anglicky. Studium vzala s velkou vervou. Loni kvůli tomu odjela na měsíc do Anglie, kde zasedla do školních lavic společně s dětmi ve věku sedmnáctiletého syna Jáchyma.

Ivana Chýlková

• Narodila se před 52 lety v Praze, ale vyrůstala ve Frýdku-Místku.
• Vystudovala Státní konzervatoř v Ostravě a DAMU v Praze, absolvovala v roce 1985.
• Hrála už na škole, ale první velký divácký ohlas měla díky filmu Čas sluhů a následně komedii Díky za každé nové ráno, za kterou získala Českého lva.
• Hrála například ve filmech Oběti a vrazi, Musím tě svést, Perfect Days, Donšajni, Vejška, Laputa, známá je za seriálů Přítelkyně z domu smutku, O zvířatech a lidech, Hop nebo trop, On je žena, Soukromé pasti, Kriminálka Anděl, Neviditelní.
• Hostovala ve Studiu Ypsilon a v Divadle v Řeznické, byla členkou Činoherního studia v Ústí nad Labem a Divadla Na zábradlí, od roku 1993 je členkou Činoherního klubu. Zpívá v muzikálech, aktuálně ve Studiu DVA v Hello, Dolly!
• S hercem a moderátorem Janem Krausem jsou spolu dvaadvacet let a mají sedmnáctiletého syna Jáchyma.

„V rámci Jáchymova dorůstání už nejsem v domácnosti tak žádaná, nejsou na mě kladeny takové požadavky, jako když byl malý, mám víc času sama na sebe, tak jsem se do ní pustila,“ říká o studiu angličtiny v rozhovoru pro magazín Ona Dnes.

„Chci se domluvit a popovídat si. Kvůli tomu, že anglicky neumím, je mi odepřeno 99 procent světa a jsem závislá na tom, co mi kdo přeloží. Chci zvládnout aspoň základ, abych se domluvila v běžných situacích,“ vysvětluje.

O pobytu v Anglii s nadsázkou říká, že kromě výuky ho měla spojený i s převýchovou. Bydlela u jedné starší dámy, svérázné domácí, která nehledě na její věk vyžadovala disciplínu.

„Po každém sprchování jsem musela vzít stěrku a celý sprchový kout vystěrkovat dosucha, také se mi dostalo příkazu, že sprchovat se můžu jen jednou denně, a to jen večer. V praxi to vypadalo tak, že jsem se tři minuty myla, načež jsem dvacet minut stírala vodu, takže jsem na konci byla úplně zpocená, ovšem sprchovat jsem se podruhé nesměla.“

Návrat do školní lavic byl po tolik letech poměrně bolestivý. Zatímco dospívající děti hravě zvládaly udělat úkoly před hodinou, Ivana Chýlková se s nimi trápila několik hodin za pomoci překladače.

„Bohužel jsem si myslela, že mi to půjde líp, že budu šikovnější. Po měsíci v Anglii jsem byla ze své těžkopádnosti docela rozladěná, ale na druhou stranu mě to bavilo a vysvětlila jsem si to tak, že hlava má nějakou kapacitu a jen těžko se do ní dostávají další nové věci,“ říká.

Čtěte v pondělí

Velký rozhovor s Ivanou Chýlkovou čtěte v příloze MF DNES OnaDnes

Nikdy si však neřekla, že to nemá ve svém věku zapotřebí. „Nadřela jsem se a hlavu to bolelo. Teď pokračuju dvakrát týdně a bolí to pořád stejně, stojí mě to hrozné úsilí, ale nechce se mi uhnout. Mám pocit, že kdybych to jen tak nechala, bylo by to mnohem horší. Člověk musí mít před sebou pořád nějaké výzvy, když je zdoláte, nakopne vás to nahoru a je to dobrý pocit,“ říká.

Z Anglie nakonec odjížděla spokojená. Poprvé v životě nejela v doprovodu někoho dalšího, nejela za nikým, koho by znala a byla jen sama se sebou.

„Byla jsem na sebe hrozně zvědavá, co se bude dít. Je mi padesát a nikdy jsem to nezažila. Říkala jsem si, že možná budu sama sobě božím trestem, ale nakonec jsem si byla velmi příjemným parťákem. Pobavila jsem se, měla jsem fakt dobré postřehy, v ničem jsem si neodporovala,“ říká.