Zpíváte a ještě chodíte do školy. Není to náročné? Jak vypadá váš běžný den?
Můj den začíná venčením psa, což je po hygieně hlavní rituál dne. Dám si kávu, ale nesnídám. Moje maminka mi sice vždycky říká, ať si dám aspoň banán, ale mně to prostě nechutná. Když pracuji do noci, bohužel dva dny v týdnu musím brzy vstávat do školy. Moc spánku si neužiji, protože i kdybych mohla spát, stejně mě brzy vzbudí pes a já s ním musím ven. O psa se starat musím, protože je můj. Už je starší, taková moje dvanáctiletá babička a má určité zdravotní problémy. Náročné to určitě je, ale nic jiného mi nezbývá.
Jaká jste studentka?
Snažím se být poctivá, ale občas musím přimhouřit očko. Nedávno jsem vynechala ranní seminář. Představa, že bych musela vstát za dvě hodiny po tom, co jsem si šla lehnout, byla šílená. Stejně bych určitě ve škole usnula. Jinak chodím poctivě. Moc se mi nechce chodit na češtinu a stylistiku, to jsou předměty, které mě nebaví. Naopak psychologie a sociologie je přesně má parketa.
Neztrácíte občas přehled o škole a práci?
No někdy se mi to stává. Naštěstí co se týče práce, existuje Facebook, kde mám vše kolem sebe napsané. Používám ho tudíž jako svůj diář. Jelikož nemám letos desku, do konce roku určitě nebudu koncertovat s kapelou. To mě čeká až příští rok. V lednu chceme vydat singl s deskou. Doufám, že se to uchytí, jak bychom chtěli.
Zbývá vůbec čas na soukromí? Co muži?
Já mám jednoho chlapa. Ten mi stačí, jelikož mám ráda monogamii. Co se týče dětí, o těch bych uvažovala až za deset let. Pes je teď mé dítě. Zatím žiji s maminkou v domácnosti v rodinném domě. Je to takové all inclusive. Jsem v tomto pohodlná a hlavně mám ráda svůj klid a svobodu. S partnerem Tomášem sice spolu žijeme, ale máme každý svůj byt. Myslím si, že v našem věku je to dobré, že máme v případě potřeby každý svůj prostor. Když nastane chvíle napětí, každý si nakráčí k sobě domů. Dokud nejsme vázáni rodinou, nebo až bude trapné bydlet u mámy, pak se budeme spolu sestěhovávat.
Žít s mámou vám vyhovuje, ale není to na druhou stranu těžké bydlet s rodiči?
Máma je pro mě nejdůležitější člověk v životě. Jsem šťastná, že ji mám. Jinak táta s námi nežije. Už před více jak deseti lety se mámou rozvedl a má jinou rodinu. Vídáme se a jeho novou ženu mám ráda. Myslím si, že vzájemné vztahy máme hezké.
Tatínek je Němec a vy jste dětství prožila v Německu. Nestýská se vám po této zemi, nebo už jsou pro vás Čechy domovem?
Nestýská se mi, jezdím za příbuznými do rodného městečka Holzwickede, které je kousek od Dortmundu, a to mi stačí. Moc nemusím mentalitu Němců a Praha je pro mě naprosto ideální místo pro práci i pro život. Miluju ji.
Jste celkem výrazný typ. Jak vnímáte, že vás lidé poznávají na ulici?
Pokud je to jen nenápadné, není mi to nepříjemné. Ale není to pravidlo. Občas mě lidé poznají, a to většinou, když jsme upravená a nalíčená. Jinak když jdu do obchodu nakupovat, vezmu si tepláky, vlasy stáhnu do gumičky a jsem naprosto obyčejná holka z ulice.
Když mluvíme o vizáži. Je pro vás vzhled důležitý?
Nebudu lhát, jsem přece žena. Vzhled je pro mě důležitý a nejen osobně, ale i pracovně. Není to ovšem o financích. Nemám problém nakupovat v běžných obchodech. Určitě mě nepotkáte nakupovat v Pařížské ulici, kde mnohdy oblečení dosahuje částky rodinného domku. Má skříň obsahuje i něco dražšího. Ráda si vezmu třeba drahou kabelku a tu doplním oblečením ze second handu. Jinak kosmetiku mám ráda spíše přírodnější.
Nemůžu se ještě nezeptat na pěveckou soutěž SuperStar, kde jste se v sedmnácti objevila. Sledujete ji nyní v televizi?
Já se na nic nekoukám, není čas. Baví mě to však sledovat, hlavně první kola. Navíc se těším, kdo šikovný se objeví. Když mi vyjde čas, určitě se s chutí podívám. Sama vzpomínám, byla jsem hodně nervózní a to jsem pořád. Dřív jsem třeba čtyři dny nervozitou nespala. Dnes spím i ve stoje. Rozhodně mě soutěž v mém životě velmi ovlivnila.
