Prvnímu dojmu, když se dveře otevřou, je těžké se ubránit. „Cože? Taková díra!“ Prostory, ve kterých od konce 70. let vznikají zásadní nahrávky ostrovní hudby, kde Tom Jones zpíval svlečený do půl těla a Adele nahrávala někde mezi ošuntělým stolkem a proseděným gaučem, jsou zkrátka typicky londýnské. Zamotané do spleti úzkých chodbiček a pater – od těch nejstarších, kde od otevření snad nikdo ani neutřel prach, až po malé moderní nahrávací a mixérské „jednotky“, v nichž se intenzivně pracuje.
Slovenský zpěvák Peter Aristone se právě snaží překonat sám sebe za mikrofonem v prominentním studiu skladatele a producenta Sachy Skarbeka, který má na svém kontě hity jako Wrecking Ball pro Miley Cyrus nebo You’re Beautiful pro Jamese Blunta. „Když jsem slyšel Peterovu poslední desku, po pravdě mi moc neseděla. Pak jsem ho viděl na improvizovaném koncertě tady kousek od studií, kde hrál jen sám, bez kapely, a dokonce bez mikrofonu.
A pomyslel jsem si, že na tom klukovi něco je,“ vypráví Skarbek, jak a proč se dal do kupy zrovna s nenápadným zpěvákem ze Slovenska, který měl prozatím větší štěstí na spolupracovníky než na hitparádový úspěch.
Svou poslední desku 19 Days in Tetbury natáčel s respektovaným producentem Gregem Haverem a hostovala na ní Mel C ze Spice Girls nebo James Dean Bradfield z Manic Street Preachers. „Byla to velká popová nahrávka, ale já jsem cítil, že pro Petera je mnohem přirozenější písničkářská poloha,“ říká Skarbek, který si projekty, na nichž bude pracovat, pečlivě vybírá. A Aristone ho oslovil svou citlivostí a bezprostředností. Slovo dalo slovo a pustili se společně do práce na EP Gold, které by mělo vyjít v půlce listopadu a obsahovat bude čtyři původní písničky a jednu „nečekanou předělávku“.
„Ve studiu jsme nic neřešili. Když to šlo, tak jsme skládali, když ne, tak jsme si jen povídali. Byl to jen takový pokus, zda něco vznikne,“ popisuje Aristone, jak civilně vypadá práce se světoznámým songwriterem. „Jako bych se vrátil do období, kdy jsem se ve čtrnácti učil na kytaru a dělal první písničky,“ říká o materiálu, který bude podle prvních náslechů daleko přirozenější než předchozí deska.
„Překvapilo mne, jak moc toho může vzniknout jen z pouhého povídání. Třeba titulní písnička Gold. Říkal jsem Sachovi, jak mne štve veškerý humbuk a showbyznys, který se dělá kolem hudby. A že raději tvořím srdcem a bez kalkulu. Tak vznikl text o tom, jak si člověk v sobě chrání upřímnost, která je dražší než zlato,“ vypráví Aristone. Schválně, zda se mu to na chystané nahrávce ve světové produkci opravdu podaří.
