Před prázdninami jste zkoušeli představení Děti ráje. Nastal tam nějaký konflikt s Martinem Dejdarem. O co šlo?
On žádný konflikt nenastal, to jsou takové ty mediální bubliny. Když vás píchne vosa, tak to zajímavé není. Tak se z toho udělá uštknutí hadem. Já jsem si v jednom rozhovoru Martina trochu dobíral, někdo se toho chytil, a pak už si to žilo vlastním životem (Slezáček si v rozhovoru postěžoval, že se zkoušky řídí podle Dejdara a on kvůli němu musel zrušit dovolenou. Dejdar mu na to odpověděl, že se obejdou bez něj - pozn.red.) Ale jako promo na muzikál k nezaplacení. Už si i zvykám, že na mě u nás na vesnici pokřikují, ať pozdravuju Dejdara.
Takže jste si to vyjasnili?
Jak říkám, ono nebylo moc co vyjasňovat. Ale ano, mluvili jsme o tom chvilku při čůrání na toaletě. To je na tom, myslím, to jediné zábavné.
Parta z muzikálu Děti ráje je dle Slezáčka velmi příznivá.
Cítíte, že jste v muzikále dobrá parta, nebo se vždy někde najde někdo, kdo dělá nepříjemný vzduch?
Je to práce a v každém kolektivu je někdo takový, někdo jiný makový. Ale musím říct, že Děti ráje byly v předchozím nastudování skvělá parta a jak to vypadá, jsou i teď. Já se nicméně ihned po zkoušce klidím a mám co dělat, abych stíhal dojet na představení do Prahy, takže se kolektivních radovánek bohužel neúčastním. Sagvan má určitě větší přehled. Já ani moc nevím, jak se nám to tam páruje, že bych vynesl nějaké drby. Tedy, něco vím, ale nepovím. Slíbil jsem to. To víte, děvčat je tam spousta, skoro všichni pánové jsou na pány. Ale jak říkám, Sagvan by věděl určitě víc.
Je pro vás problém dojíždění do Brna, kde se aktuálně Děti ráje hrají?
Jak všichni víme, dojíždění do Brna je problém. Dálnice D1 není dálnice, ale parkoviště, autobusem jako prostatik, který musí čtyřikrát za hodinu čůrat, jezdit stejně nemohu a vlak není taky žádná výhra. Zrovna dnes jsem vstával v půl čtvrté, abych stihl dojet na zkoušku a vlak, který je vypravován z Prahy, měl už při odjezdu 45 minut sekeru. No a po cestě zpět sice jel vlak z Rakouska, ale do Brna dorazil taky se zpožděním. Ale co by člověk neudělal z lásky k umění, že? Hrát v Brně je fajn. A já cestuji rád. Ve vlaku mám nakonec aspoň trochu času sám na sebe.
Bořek Slezáček v muzikálu Mamma Mia
Nežárlíte vzájemně na sebe, když se s partnerkou často nevídáte? Měl jste vy osobně někdy problém se žárlivostí?
My jsme naprosto nežárlivý pár. Pokud tedy mohu mluvit za oba. Žárlení je taková dětská nebo spíše dětinská choroba. My máme přes občasné bouřky silný vztah. V lásce a v počasí se občas prostě zatáhne. Ježíši, já zase rozumuju. No a ke druhé části otázky - ano, měl. Jedna má bývalá partnerka mi neustále lezla do telefonu a prohledávala mi věci. Mnohokrát jsem ji usvědčil, ale stejně pokračovala. No a kdo hledá, najde. Protože najít chce. A vy už pak nakonec tak nějak chcete taky, takže vytvoříte nabídku. Ale pár příhodami z toho vztahu dodnes bavím přátele.
Když se na vás podívám, role otce vám svědčí. Čím to, že vypadáte tak dobře?
Tak vy na mne s lichotkami. No tím nic nezkazíte, můžete ještě přitlačit. Každopádně děkuji. Nicméně být otcem není úplně role. Ty jsou na divadle. Tam, když něco pokazíte, jede se dál. To u dětí dost dobře nejde. A s tou formou to mám, myslím, jako každý. Jednou jsi dole, jednou nahoře. Já dříve ale dost konzumoval lihoviny a líh, jak známo, konzervuje. Tak se možná dostavují výsledky. Za ty prachy. Mám ale už delší čas moc hezké období. Děti jsou zdravé, žena mne mlátí jen dvakrát týdně, dělám, co mne baví a díky tomu se cítím fajn. Když nad tím tak přemýšlím, dá se říct, že jsem šťastný chlap. To je hrozné klišé, co?
Bořek Slezáček
Takže jste momentálně v kondici?
Dělám, co můžu. Denně piju krev novorozenců, za úplňku obětuji mladou pannu a nechlastám. Ale vážně, vždycky jsem dost sportoval, ale teď na to v podstatě vůbec není čas. Lítám mezi divadlem, muzikou a rodinou jako hadr na holi. To je nakonec ten nejnáročnější sport. Díky bohu za něj. I když musím říct, že máme se Žanetkou opravdu náročný život. Jsme v jednom kole. Ale to dnes kde kdo, takže si vůbec nestěžuji. Naopak, jsem za svou rodinu a práci vděčný.
Máte dva syny, co takhle dcera?
Další dítě určitě bude a Žanet si moc přeje holčičku, ale on to bude určitě zase kluk. A dobře tak. Představa, že by si dcera ve 13 letech domů přivedla Sagvana, mne vůbec nenaplňuje nadšením. Jestli kluk, nebo děvče je nakonec jedno, hlavně aby bylo zdravé. Ale musíme si pospíšit. Za dva roky mi bude 50, tak abych nebyl příliš starý fotr. Už teď jsem protivný, takže za deset let se mají doma na co těšit.
Bořek Slezáček
Jednou jste si už svatbu vyzkoušel. Vaše partnerka ovšem ne. Neříkejte, že by se nevdávala.
To neříkám já, to říká Žanetka. Navíc, když něco funguje, tak proč to pokoušet, že? Ale já myslím, že k tomu jednou dojde. Představuji si to tak, že já ležím na smrtelné posteli, ona vedle mne ve spodním prádle a se závojem, všichni pláčou a tak. Pěkné to bude.
Co byste si chtěl v soukromí a v práci ještě splnit?
Já mám spousty snů a plánů. Nicméně má největší ambice, můj největší sen a zároveň plán, je mít šťastnou rodinu. A tu mám.
1. září 2015 |
