RECENZE: Regina Rázlová zachraňuje manželství i představení

Nová inscenace Divadla Ungelt přivádí na pražskou scénu úspěšnou hru australské autorky Joanny Murray-Smithové nazvanou Mezi úterým a pátkem. V hlavní roli exceluje Regina Rázlová.

Hra Mezi úterým a pátkem pracuje s velice obvyklým motivem muže, který si na stará kolena nalezl mladou milenku. Murray-Smithová tuto rovinu navíc doplnila dalšími, pro rodinné drama klasickými střety, tedy vztahem mezi milenkou a manželkou, dcerou a matkou, dcerou a otcem, a dokonce i dcerou a milenkou. 

Autorka děj zasadila do spisovatelského prostředí, úspěšný autor (Milan Hein) přistoupí na rozhovor s jinou začínající spisovatelkou, která oněm píše práci. Do temperamentní mladé Claudie (Jitka Čvančarová) se zamiluje a během čtyř dnů se rozhodne opustit dvaatřicet let fungující vztah. 

„Za čtyři dny jsi jeden život zabalil a druhý začal,“ vyčítá mu náhlou bezhlavost jeho žena Honor (Regina Rázlová), kterou náhlá ztráta bolí o to víc, že – ač sama zřejmě s největším talentem – se rozhodla obětovat se rodině a kariéře svého muže.

I když se hlavním hybatelem děje zdá být osa manžel–milenka, Murray-Smithová staví poměrně nenápadně do popředí zhrzenou manželku a právě narážka na její jméno dává název hře i v originále, tedy Honour (čest). Ta přistupuje k celé situaci zdánlivě pasivně, což jí vehementně vyčítá i rozlícená dcera (Petra Nesvačilová). Je to však právě Honor, kdo drží otěže celé nesourodé čtveřice v rukách. „Jsme spíše spojenci,“ pronese k ní při jednom ze společných rozhovorů Claudie, která zrazenou ženu vlastně obdivuje.

Mezi úterým a pátkem

65 %

Divadlo Ungelt

premiéra 21. dubna 2015

režie: Janusz Klimsza

hrají: Regina Rázlová, Milan Hein, Jitka Čvančarová, Petra Nesvačilová

Celý kus se rozpadá právě do takových rozhovorů, autorka posílá na scénu vždy jen dvě osoby a skrze jejich debaty a hádky servíruje rodinné drama, ve kterém si díky pestrosti postav může najít svůj postoj leckdo z diváků. Opakující se motiv dialogů však večer trochu rozbíjí a nevyhne se jisté epizodnosti, s čímž zřejmě nemohl nic udělat ani režisér Janusz Klimsza. Více než pevný divadelní útvar tak Mezi úterým a pátkem připomíná miniaturní seriál o několika za sebou jdoucích dílech.

Přece jen zjevně trochu slabší předlohu však zachraňují dvě věci. Tou první je bezchybná Regina Rázlová, která zcela pochopila úlohu svého charakteru a postavila se do středu inscenace. Herečka dokázala skloubit překvapenou a zranitelnou manželku s neochvějnou fatální ženou, tedy zřejmě přesně tak, jak si autorka svou postavu vysnila. Druhým důležitým momentem je pak závěr, který, ač výmluvně jasný, dokázal zůstat příjemně otevřený, ostatně jako život sám.