„Nastoupil jsem na posledních dvacet minut a, bohužel, na žádnou střelu na bránu jsem čas neměl, což mě hodně mrzí. Ale k vyrovnávajícímu gólu jsem se nějak přimotal,“ popsal třiatřicetiletý rodák z Liberce a úspěšný herec Ladislav Hampl remízu 1:1.
Jak se stalo, že jste se ocitl v týmu libereckého přeboru z Jindřichovic pod Smrkem?
V jednom novinovém článku jsem zahlédl, že můj kamarád, šéf Jindřichovic Petr Forman, shání útočníka, a já jsem z hecu napsal, že útočník jsem, ale času mám málo.
Co se dělo dál?
No, dopadlo to tak, že se vyřídila moje hostovačka v Jindřichovicích a nastoupil jsem na posledních dvacet minut v posledním mistráku proti Vratislavicím.
Kde jste hrál oficiálně naposledy?
Už léta ne. Hraju za Real Top Praha, což je charitativní tým umělců, a to se s nějakou registrací neslučuje. Poslední registraci jsem měl asi před osmi rokama ve Strašnicích B, ale pak jsem si zranil koleno a o body jsem o té doby nikdy nehrál.
Co vás tedy vedlo zase k angažmá v soutěžním týmu?
Podívejte, bude mi třicet čtyři let a cítil jsem, že si už o body asi fakt nikdy nezahraju. Ale zase se to ve mně ozvalo. Je fakt, že to byl původně spíš hec a legrace a nakonec to opravdu dopadlo.
Jak jste byl spokojený se svým výkonem v prvním ostrém utkání po dlouhé době?
Mám na čem pracovat. Šlo hlavně o seznámení s tou okresní soutěží. S balonem jsem se potkal asi čtyřikrát pětkrát. Když jsem vstoupil na hřiště, tak jsme do půl minuty dostali gól, takže můj první dotyk byl po rozehře z půlky...
Ale pak jste ještě srovnali na konečných 1:1.
A k tomu jsem se naštěstí přimotal. Hlavou jsem posunul míč na člověka, který pak centroval a po hlavičce padl gól. Takže zásluhu na tom mám.
Jak budete stíhat konec jarní sezony?
Mám z toho těžkou hlavu, při mém zaměstnání je to složité a pořád s diářem v ruce vymýšlím, co a jak, abych to všechno zvládl. Měl bych být ještě na jaře na několika zápasech a nerad bych, aby těch dvacet minut proti Vratislavicím bylo mých posledních.
Takže kdy zase nastoupíte v dresu Jindřichovic?
Pokud se v mých fermanech nestane nic šíleného, tak bych mohl zvládnout příští kolo za týden, kdy Jindřichovice hrají doma s Jablonným a pak bych to moc rád spojil se zápasem Slovanu U Nisy proti Spartě.
Jak jste na tom s fyzickou kondicí a fotbalovým tréninkem?
Ale jo, nějak se hejbu, ale poctivě trénovat? To, bohužel, nehrozí. Budu fakt moc rád, že se ještě v Jindřichovicích párkrát stavím a moc rád bych věděl, že uběhám aspoň celý poločas a byl týmu platný. Hlavně nechci zabírat místo klukům, kteří chodí na tréninky pravidelně.
Vaše role Jarmila vás v seriálu Okresní přebor prosavila, berete angažmá v Jindřichovicích jako propagaci fotbalu?
Dá se to tak říct, všechno se propojuje. Jsem rád, že můžu odevzdávat něco, co jsem nakoupil. A to je fér.
Jste známý jako velký fanoušek Slovanu a před rokem jste vystoupil s otevřenou kritikou vedení. Jak vidíte situaci Liberce v boji o záchranu?
Tehdy jsem jen vyjádřil můj soukromý názor na fóru a nějakým způsobem se to vytáhlo ven a medializovalo, protože normálnímu fanouškovi, který není nějak známý, by se to nestalo. Už jsem se zařekl, že do toho nepůjdu a nic jiného než podporu Slovanu nevyjádřím. Bylo to těžké období bez výhry a jsem moc rád, že to doma s Brnem urvali a kluci ukázali, že teď prostě musí hořet tráva. Krása musím jít stranou a musí se dělat body. To je teď ten pravý čistý restart. Trošku je mi ale líto trenéra Vavrušky, který má moje sympatie a podle mě má rád útočný fotbal a psychologii, že hráč by si měl na hřišti fotbal užít. To teď v situaci Slovanu ale musí jít stranou.
Věříte v záchranu Liberce?
Po prohře v poháru v Třinci jsem říkal ne, ale zápas s Brnem mi dal signál, že ano. Cesta to bude těžká, ale myslím si, že tímhle způsobem Liberec k záchraně dojde. Už se těším na domácí zápas se Spartou, mělo by klapnout, že na stadionu budu.
