RECENZE: Půjde to i bez něj? Mýdlovému princi sázka na Dejdara vyšla

Mýdlový princ Divadla Broadway nabízí velké sólo pro Martina Dejdara zabalené do docela slušného domáckého muzikálu. Diváci by však od něj víc čekat neměli. Rozhodně ne poslechový večer oblíbených písniček Václav Neckáře.

Režisér Radek Balaš připravil pro pražské Divadlo Broadway původní český muzikál, který nejen v názvu využívá odkazu populárního zpěváka Václava Neckáře. Mýdlový princ byl totiž přednostně stvořen z jeho známých melodií, na které byl namontován příběh oživený o tváře známých herců a zpěváků.

To, co vypadá hlavně jako levný marketingový trik, však ve výsledku překvapivě dobře drží pohromadě. Na rozdíl od jiných českých muzikálů posledních let, které se při výběru témat dostaly do bizarních vod, sázka na české písničky dává Mýdlovému princi možnost rozvíjet ryze domácí téma.

Muzikál se přesto nemůže pochlubit příliš originálním příběhem. Neúspěšný herec Martin se v Praze potácí od konkurzu ke konkurzu, bere zavděk rolemi maskotů v obchodních centrech a děsí se dluhů. Náhle do jeho života zasáhne závěť zesnulého otce, který mu odkazuje majetek a nemovitosti na Šumavě. Martin však dostává podmínku, musí oživit tamní divadelní spolek.

Nejslabším článkem muzikálu je paradoxně propojení jeho dvou hlavních lákadel. Když totiž Martin Dejdar představující stejnojmenného herce začne zpívat úvodní píseň Čaroděj Dobroděj, divákům dojde, že si Neckářovy songy příliš neužijí. Projev plachého romantika by těžko napodobil jakýkoliv zpěvák, tím spíše Dejdar, který ani zpěvákem není.

Dejdar si občas vystačí sám

Populární herec si je naštěstí svých limitů vědom a krom úvodní písně se po zbytek muzikálu drží spíše v nižších polohách (Kdo vchází do tvých snů, má lásko). V místech, kde se může opřít o hlasitější kolegy či hutnější hudební podklad – jako například v písni Nejsem gladiátor – jeho hlasový rozsah tolik netahá za uši. Nejlepší je, pokud se Neckářových melodií chopí někdo jiný, jako v písni Půlnoční, kterou při pohřbu Martinova otce pěje Jaromír Nosek.

Dejdar však o to více vyniká jako herec a tanečník. Dokonale totiž využívá svého komediálního talentu. Po celou dobu téměř nesleze z pódia a někdy si na něm vystačí úplně sám. Tam, kde muzikál kulhá dějově či je příliš rozvláčný, může se spolehnout na Dejdara.

Mýdlový princ

70 %

Divadlo Broadway

premiéra 12. března 2015

režie: Radek Balaš

hrají: Martin Dejdar / Sagvan Tofi / Martin Písařík, Tereza Kostková / Jitka Schneiderová, Aleš Háma / Václav Kopta / Bronislav Kotiš, Ivana Jirešová / Malvína Pachlová, Jaromír Nosek / Josef Vágner, Vlastimil Zavřel / Luděk Nešleha, Jaroslava Obermaierová / Jana Synková, Petr Kutheil / Michal Kavalčík, Denny Ratajský / Bronislav Kotiš, Olga Lounová a další

Mýdlového prince zdobí i povedené projekce, chytře promítané na prázdné stěny. Díky nim může režie vykouzlit vesnickou sokolovnu, hercův byt či šumavský hřbitov. Vtipně řešená je i scéna. Úvodní minimalistická cesta tramvají vysloveně pobaví. Tvůrci si pak nejvíce vyhráli v momentech, kdy se Martinův herecký spolek účastní ochotnické soutěže. Scéna s Noemovou archou splňuje vše, co by muzikál měl, tedy být zábavný a oku lahodící.

Režisér do většiny rolí obsadil spíše herce než zpěváky. Jitka Schneiderová, Olga Lounová, Aleš Háma a další však odvádějí dobré pěvecké výkony. Herecky se toho pak v lehounkých úlohách manažerů, drben, homosexuálů, metaláků či jiných vesnických figurek příliš zkazit nedá.

Volba Martina Dejdara i přes jeho pěvecké indispozice tedy vyšla. Je však otázkou, jak bude Mýdlový princ vypadat, pokud se do hlavní role postaví alternující herec. Možná pak naplno vynikne fakt, že známé písně jsou vždy nejlepší v originále a že sebelepší revivaly nezachrání ani ta nejnablýskanější show.