Nedávno vyšlo najevo, že už delší dobu nežijete v Čechách, ale v Americe. Proč jste se odstěhoval a tak dlouho to tajil?
Už to budou tři roky, kdy jsme se s manželkou k tomuto kroku rozhodli. Hlavně jsem chtěl, aby děti zažily něco jiného, naučily se jazyk a změnily prostředí. A zcela upřímně, poslední a rozhodující tečkou byla i některá média. Nechtěl jsem, aby děti trpěly, že jejich táta je herec. Je pro mě sice složité létat sem a tam, ale bylo to prostě nevyhnutelné. V Americe jsou dětmi neznámých rodičů. Sára (10) chodí na základní školu, Matěj (16) studuje střední školu a hlavně se věnuje hokeji. Náš odjezd jsem nikdy netajil, spíš jsem se s tím veřejně nechlubil, ale mé nejbližší okolí o našem rozhodnutí vědělo a nikdo neměl zapotřebí to ventilovat dál.
Plánujete žít v Americe natrvalo?
Neplánujeme zůstat v Americe. Hlavní je, aby tady děti vystudovaly, což nějaký ten rok ještě trvat bude. Matěj hrozně rád hraje hokej, tak jsem se mu snažil pomoct v jeho snech. Zatím se mu podle trenéra daří moc dobře. Hraje za tým Tampa Elite Hockey Team, hrající americkou juniorskou soutěž. Jestli se mu bude dařit pořád dobře, to se uvidí. Vše už záleží jen na něm.
Pro život v Americe jste si vybral slunnou Floridu. To se vám asi návrat do Čech plánuje vždy dost těžce.
Bohužel, ale je to tak. Jsme na Floridě moc šťastní. Bydlíme hned u golfového hřiště, kolem nás bydlí hodně českých sportovců. Odjíždím hodně nerad, ale musím. Čas si organizuji tak, abych byl s rodinou co nejvíce a odjížděl skutečně jen za prací. Neodkladné záležitosti s manažerkou řeším po Skypu, e-mailu či WhatsApp.
Matěj se tedy vydal spíše ve vašich sportovních stopách a Sára má talent na herectví?
Sára je rozhodně velká exhibicionistka a srandista. Pokud se bude chtít vydat hereckým směrem, jsem schopný poznat, jestli má talent, nebo ne. Rád ji v herectví podpořím, či naopak rozumně jí rozmluvím, aby se vydala jinou cestou. U Matěje to jsou určitě sportovní vlohy, ale ne zase tak po mně. Já jsem nikdy hokejový talent nebyl, akorát mi tento sport přirostl k srdci. Navíc to bylo až v pozdějším věku díky seriálu Poslední sezona, kde jsem ztvárnil hokejistu Jana Krola. Tady jsem se seznámil se skutečnými profesionálními hráči a nakonec založil hokejový tým osobností HC Olymp.
Martin Dejdar se synem Matějem (2011)
Váš tatínek je námořní inženýr a maminka zdravotní sestra. Co vás přivedlo k herectví?
Vím, že to na mě přišlo na konci základní školy, kdy jsem každému říkal, že budu hercem. Pochytil jsem to spíš po prarodičích. Babička byla ochotnice a děda divadelní režisér.
Rodiče s vaším rozhodnutí souhlasili?
Táta chtěl, abych se stal doktorem, což zavrhl ve chvíli, kdy jsem začal studovat chrudimské gymnázium. Pochopil z mého učení, že mu jeho sen asi moc nevyjde, a než bych se stal po něm námořníkem, to se raději smířil s mým hereckým snem. Byl to možná i osud, protože v Sokole, kam jsem chodil, nás cvičil strýc Nadi Konvalinkové Hugo Konvalinka. Naďa totiž pochází z Chrasti a s Oldou Kaiserem navštěvovali často naše příbuzné. Díky svému neustálému mluvení o herectví jsem se s nimi seznámil.
Oni vám nějak pomohli?
Oldřich Kaiser byl v osmdesátých letech už velká hvězda a svolil, že mě připraví na přijímací zkoušky na DAMU. Týden před zkouškami jsem přišel k Oldovi a Nadě domů, kde seděl ještě strýc Konvalinka a Jiří Lábus. Zkoušeli mě a trápili ze všeho možného a psychicky připravili na to, co mě bude čekat na zkouškách na DAMU. Strašně mi to pomohlo a já jsem tenkrát uspěl. Jsem Oldovi neskutečně vděčný, díky němu jsem se vlastně stal hercem.
Máte za sebou nespočet filmových rolí, přesto se v poslední době objevujete nejvíce coby moderátor. Netrápí vás to?
Dříve jsem se tím dost trápil, ale i za moderování jsem vděčný. Co se týče hereckých rolí, proč nejsou, sám nevím. Hrál jsem různé herecké polohy, jak už vážné, tak i komediální. Hlavu si z toho však nelámu. Pokud něco přijít má, přijde to. Teď mi aspoň zbývá čas na divadlo a muzikál.
Jaro Slávik, Lucie Bílá a Martin Dejdar v show Česko Slovensko má talent
Martin Dejdar a Tomáš Měcháček v pořadu Vylomeniny
V březnu vás čekají hned dvě premiéry. Jednak pracovní - muzikál Mýdlový princ, ale i soukromá - životní jubileum.
Od producenta Oldřicha Lichtenberga jsem dostal pěknou nabídku na muzikál Mýdlový princ. Premiéra je den po mých narozeninách. Zkoušky byly náročné, ale musím říct, že to po dlouhé době bude moc hezké představení. Alternuju se Sagvanem Tofim a Martinem Písaříkem. Se Sagim se znám strašně dlouho, mám ho rád. Hrajeme spolu hokej a jednou jsme i natáčeli absolventský film Sedm. Od té doby jsme spolu nepracovali. Každý tu naši postavu Martina Marka, který je nezaměstnaným hercem, pojímáme trošku podle svého. Proto stojí za to navštívit každou alternaci. V dalších rolích se objeví i Tereza Kostková, Ivana Jirešová, Josef Vojtek nebo Jitka Schneiderová. Takže samí skvělí herci. Musel jsem se hodně roli učit, protože odlétám do Ameriky a přiletím jen pár dní před premiérou.
Ale neřekl jste moc o svých padesátinách. Plánujete oslavu, nebo se chcete schovat a utápět se ve věkové depresi?
Věk a stárnutí člověk neovlivní, ani já. Snažím se sportovat, být v kondici a oblékat se nadčasově. Zatím se cítím dobře a žádné nemoci mě netíží, tudíž stárnutí ještě nějak ovlivním. Věk však musím akceptovat. Abych se ale přiznal, letí to, ať chci nebo ne. Depresi z toho nemám a oslavu určitě plánuju. Chci se obklopit lidmi, co mám rád. Rozhodně to bude až tak v květnu, kdy za mnou přiletí rodina. Každý, kdo mě zná, ví, že rád vše organizuju, tak teď jsem zatím ve fázi vymýšlení konceptu. Uvidíme, jak vše dopadne.
