„Ostrava je moje rodné město a to ve vás vždy zanechá ty nejhlubší stopy. I když tady už nebydlím, tak se pořád cítím Ostravačkou. Jakékoliv rodné město totiž ve vás zanechá hlubokou stopu,“ vyznává se známá zpěvačka.
Do svého rodiště se stále ráda vrací, zároveň ale přiznává, že doma se už cítí jinde. „S manželem už bydlíme dlouho jinde, ale máme v Ostravě rodinu, kterou pravidelně navštěvujeme. Jak můj muž s oblibou říká: Máme tady občůrané rohy, které známe a kam se rádi vracíme.“
Heidi Janků
|
Podle zpěvačky je Ostrava krásná, stejně jako její blízké okolí. Jak ale dodává, poslední dobou ji občas některé věci zarazily. „Trhá mi srdce, když vidím polozbořenou Ostravicu-Textilii, kde jsem prožila mnohé nákupní horečky. Trápí mne spousta věcí, ale jsem malý pán, abych s tím mohla něco udělat. Takže se spíše dívám do budoucna. Až jednou snad vyroste ta nová Ostrava, konečně se tady lidem bude žít hezky.“
Pokud by pak Heidi Janků měla své známé v Ostravě a okolí někam vzít, bylo by to třeba na Vřesinu na koupaliště, kam dříve jezdívali, nebo na Mexiko na úžasné tvarůžky. „V Ostravě je mnoho míst, které mohu svým přátelům ukázat. O Stodolní nemluvím, na ní jsem byla jenom jednou a jinak to tam neznám. Nezažila jsem ji ve svých bujarých letech.“
Důkaz dospělosti? Návštěva baru Rubín
Heidi Janků vyrůstala v Ostravě-Porubě, a pokud si dávala se svými vrstevníky rande, scházeli se u kina Zdar. Pokud si chtěla jako dospívající dívka užít, zamířila pak do známého baru.
„Absolutní top, když jsem si chtěla dokázat svou dospělost a že můžu už třeba do baru, tak to byl Rubín za Imperialem. Vždycky jsem si našetřila a zašla si do něj na kafe. A protože pocházím z Poruby, nesmím zapomenout na cukrárnu a kavárnu Barunka. Nejvíce jsem toho ale zažila v kulturáku v Porubě, tam to pro mne byla teprve ta správná škola života.“
A jak to bylo s legendární Textilií? „Textilie, to bylo něco. Protože jsme bydleli v Porubě, tak do města se jezdilo za nákupy, když jsme něco potřebovali. Za komunismu zboží nebylo, ale v Textilii jsme vždycky něco hezkého našli. Obešly se všechny obchoďáky, ať už to bylo ASO (později LASO), Brouk a Babka (Ostravanka) či Bachner. Znám je všechny podle starých názvů,“ usmívá se Heidi Janků.
Heidi Janků na obalu desky Cesta kolem těla z roku 1989
Kromě nákupů ji tehdy v jednom ze slavných prvorepublikových obchodních domů zaujala i exotická obsluha výtahu.
„Pamatuji si, že u Bachnera byl tehdy ještě starý výtah, který obsluhoval liliput. Vozil lidi nahoru a dolů a na nás vždy dýchla prvorepubliková atmosféra. Bylo to také tím, že byl oblečený jako lokaj. Zboží už bylo trošku jiné, to je pravda. Naše pouť po centru města a obchoďácích potom vždy končila v Textilii. Chodila jsem tam nakupovat s tetou nebo s rodiči a naše výprava vždy skončila v mezipatře, kde se nacházel bufet. Vedly k němu dřevěné schody a přivítala vás malá kavárnička s posezením včetně minicukrárny s chlebíčky. Vždycky jsem se tam těšila, zvláště po martýriu, když jsme něco sháněli, a tehdy se opravdu shánět muselo.“
Heidi Janků v 80. letech.
Textilia byla konečná jejich putování, pak šli zpátky na tramvaj a na Leninovu třídu. „Dnes se jmenuje Hlavní třída, to bylo tehdy moje korzo - labužník a cukrárna, kousek od nich jsme bydleli. Gymnázium v ulici Ernsta Thälmanna a základní škola Ludovíta Štůra, kam jsem chodila.“
O něco později se pak s manželem Ivo Pavlíkem přestěhovali do Třebovic, kde bydleli až do roku 1998. „Po revoluci jsme si to tady docela užívala, protože jsme měli pocit, že velký svět v Praze opouštíme a jedem do Ostravy, kde je klídek. Většinu času jsme ale trávili v autě, takže jednoho dne manžel přirozeně prohlásil, že se budeme muset přestěhovat,“ vysvětluje.
