Spíš než slavnostní vzkříšení legendy z 80. let se konal její pohřeb. Místo dobové statečnosti přišla placatá kritika poskoků kapitálu, místo mladistvého rebelství vyvolávání duchů na srazu spolužáků. Dříve obchodovali s valutami, teď s evropskými dotacemi, to je celý nový, leč obehraný vtip bez vtipu.
Ke komunální satiře navíc režisér Vít Olmer přidává snahu po moderním klipovém výrazu, což tragicky nejde dohromady - jako by Ridley Scott režíroval Politické harašení. Některé motivy jsou jen trapné - nevěstinec ve stylu Play Girls, jiné na hraně parodie, třeba parta odbojné mládeže. A dojde i na nevkusné podpásovky včetně narážky na karlovarský festival.
Hlavně však chybí i ten nejprostší důvod a smysl návratu. Není vůbec co vyprávět a pokus o mstitelskou krimi selhává na vyloženě školácké konstrukci. Herci se po letech možná zase rádi viděli, ale k tomu nepotřebovali kameru ani diváky. Role jim nic nenabízejí, leda estrádní narážky, jak Rom vystudoval v Plzni.
Vedoucí jednoho kina po projekci pronesl památnou větu - Nevěřil bych, že ještě v roce 2014 někdo natočí Trhala fialky dynamitem. Má pravdu, bohužel ne celou. Bony a klid 2 není ojedinělým úkazem, nýbrž součástí současného cyklu filmařské mizérie: Babovřesky 2, Kameňák 4, Dědictví 2. Koho budeme pochovávat příště?
