Jak jste pojali tenhle výlet, očista duše i těla?
Přesně tak. Tělo už opravdu nutně potřebovalo odpočinek, duše zase od září prahla po paprscích slunce. Jordan, jakožto poloviční lzraelec, absolutně nezvládá českou nekonečnou zimu a já mu s radostí vyšla vstříc, když navrhl, že pokud to bude jen trochu možné, budeme si tu zimu zkracovat lednovou dovolenou u moře. Thajsko je náš první pokus. A jsme naprosto uneseni. Takže řešíme, kam se vydáme zase v lednu za rok.
Kam všude jste se na této cestě podívali?
Náš výlet logicky začal v Bangkoku, kde nás uchvátily chrámy, noční život, skybary, což jsou bary na vrcholu mrakodrapu s výhledem na celé noční město, a vykřičená čtvrt PatPong. Tam jsme nebyli schopni rozeznat, které z žen se jako ženy narodily a které nikoliv. Po pár dnech v hlavním městě jsme se přesunuli do thajských hor na severu země. V úžasném, totálně hippiesáckém městě Pai jsme si půjčili skútry a projeli si okolí barmských hranic. Strhující pohledy na vodopády, skály, džungle, slony, pole a nad nimi zapadající slunce.
To připomíná skoro kýč...
Největší kýč na nás ale teprve čekal, a to na úplném jihu blízko Malajsie. Z Chiang Mai jsme letěli do Hat Yai a odtud jsme minibusem a lodí jeli na malinký ostrov Koh Lipe. Doporučil nám ho kamarád a prokázal nám tím mimořádnou službu. Tyrkysové moře, sněhobílé pláže, palmy a kokosy, fantastický podmořský svět - všechno jako z vyretušovaného reklamního katalogu. Ostatně, ostrůvkům poblíž Malajsie, mezi nimiž leží Koh Lipe, se přezdívá thajské Maledivy.
Proběhla nějaká exotika i na talíři?
Nepřetržitě. Dospěli jsme k závěru, že spolu s poctivou italskou kuchyní máme tu thajskou nejraději. Často jsme měli v ústech požár, párkrát se nás zmocnila lehká panika, ale většinou to rychle přejde. A nepálivá jídla nám tolik nechutnají.
I takhle vypadá ubytování v Thajsku.
Dostalo se i na nějakého brouka?
Jordan dokola jedl polévku Tom Yam, kterou sice umím, ale vůbec se to nedá srovnat s tím, jak chutná od místních kuchařů. Po ochutnání brouka Jordy oznámil, že chutná jako kreveta. Nicméně největším a těžko překonatelným kulinářským zážitkem byl pro nás noční trh v Pai. Asi dvě stě stánků se vším možným - polévky, nudle, saláty, grilovaná masa a mořské plody, palačinky, vafle, vajíčka na třicet způsobu, čaje, kávy. A teď pozor. Každá porce vyšla na šest až třicet korun. Prostě ráj.
Co bylo pro vás největší zážitkem?
Nejvíc mě asi ohromila rozmanitost thajské kultury, přírody a klimatu. Jako by střed, sever a jih země neměly téměř nic společného, dohromady ale tvoří naprosto dokonalou zemi, kde nic nechybí. Na severu byla v noci taková zima, že jsme spali v péřovkách, na jihu jsme se zase kvůli vedrům neobešli bez větráku. Další věc byla infrastruktura. Nic nemá zpoždění, všude je wi-fi. A ještě jedna věc mě fascinovala, věděla jsem, že jsou Thajci buddhisté, mírumilovní a slušní. Přesto mě nepřestává fascinovat, jak se všichni nepřetržitě usmívají a jsou na sebe i na turisty hodní.
Odehrálo se něco opravdu neuvěřitelného?
Pro mě bylo neuvěřitelné pochovat si mládě bílého tygra v nočním Safari v Chiang Mai. A taky každé ráno na Koh Lipe, kde jsme bydleli přímo na pláži a při otevření dveří od bambusové chatky se mi při pohledu na čtyřbarevné, průzračně čisté moře a rozevláté palmy pokaždé tajil dech.
Jak cestování pojalo vaše tělo?
Můj organismus je na cestování zvyklý odmala a obvykle hůř snáší návraty než odjezdy. Čím je člověk dál od domova, tím pomaleji ubíhá čas, já měla po dvou týdnech pocit, že už jsem pryč tak dva měsíce.
